Laktát neboli sůl kyseliny mléčné vzniká při anaerobní glykolýze. Glukóza je postupně rozložena na pyruvát a poté dále, za nepřístupu kyslíku, na kyselinu mléčnou. Tu tvoří právě aniont La- (laktát) a ionty vodíku H+. V lidském těle se ovšem laktát vyskytuje zcela běžně v koncentraci 0,5–2,2 mmol/L. Hladina laktátu v krvi je dána schopnosti organismu udržet rovnováhu mezi vznikem a odbouráváním (zpracováním) laktátu, například zpět na pyruvát a následně za spotřeby energie na glukózu (glukoneogeneze). Hladina laktátu v krvi je udávána v milimolech na jeden litr krve (mmol/L). Měříme ji pomocí laktátoměru (Obr. 20), invazivní metodou, kdy získáme vzorek krve z bříška prstu nebo ušního lalůčku (více o laktátoměru a odběru laktátu v podkapitole Odběr laktátu).

Vyšší koncentrace laktátu v krvi je způsobena zvýšením energetických nároků organismu na pokrytí dané činnosti. Pokud budeme hovořit o sportovním výkonu, tak v momentě zvýšení intenzity zatížení na submaximální až maximální, dochází k získávání energie nejdříve pomocí fosfátových zásob (ATP-CP systém), který je schopný energeticky pokrýt takto intenzivní výkon pouze na dobu několik sekund, a následně se stává dominantním anaerobní glykolýza. Zvýšení úrovně laktátu je velmi individuální. Je závislé na několika faktorech – stav trénovanosti, složení svalových vláken, či na stravovacích návycích nebo nadmořské výšce. U netrénovaných jedinců nebo například u elitních sprinterů můžeme sledovat vzestup koncentrace laktátu v krvi při nižších hodnotách než u elitních maratonců.

V kondiční přípravě můžeme laktát využívat jako velmi účinný ukazatel aktuální výkonnosti, můžeme pomocí něho řídit tréninkový proces a v neposlední řadě také sledovat dlouhodobý vliv tréninkového procesu na výkonnost sportovce. Monitoring a odběr laktátu je v zimních outdoorových podmínkách mírně ovlivněn počasím a prostředím, ve kterém probíhají zimní outdoorové aktivity. Jinak se bude odebírat laktát atletovi, který běží na 400metrovém oválu v letních měsících a jinak běžci na lyžích, který se potýká se sněžením, nízkou teplotou a podobně. Principy jsou však stejné. Vždy je ovšem nutné zohlednit veškeré podmínky a prostředky, které máme k dispozici.

Odběr laktátu

Pro měření hladiny laktátu v krvi se v tréninkovém procesu nejčastěji využívají terénní laktátoměry. Jejich velkou výhodou jsou malé rozměry a možnost analýzy laktátu, kdekoli a velmi rychle. Samotný laktátoměr je pouze přístroj, který analyzuje získaný vzorek krve. Pro odběr jsou potřeba ještě další náležitosti (Obr. 21): měřící proužky, lanceta, dezinfekce, rukavice a tampóny.

Pro odběr krve z bříška prstu nebo ušního lalůčku se používají speciální jehly (lancety, viz Obr. 22), které minimalizují nepříjemný pocit odběru krve. Mechanismus lancety “vystřelí” jehlu do kůže a zpět. U některých typů je možno nastavit hloubku vpichu, čímž se minimalizuje počet nepovedených pokusů pro odběr krevního vzorku.

Měřící proužky (diagnostické papírky, viz Obr. 23) jsou speciálně modifikovány pro každý laktátoměr zvlášť. Nedoporučuje se využívat proužky jiného výrobce, případně se informovat, zda je konkrétní typ kompatibilní s používaným laktátoměrem. Měřící proužky (strips) po zasunutí automaticky zapnou laktátoměr. Jsou konstruovány tak, aby byly schopny nasát a uzavřít kapičku krve a následně ve spojení s laktátoměr elektrochemicky analyzovat odebraný vzorek. Proužky mají určitou trvanlivost, proto je nutné si po otevření hlídat datum expirace. V opačném případě by mohly být výsledky zkresleny.

Odběr laktátu musí být pro sportovce co nejmenším stresorem. Výhodou moderních laktátoměrů je rychlost, s jakou jsou schopny analyzovat vzorky krve. Celý proces odběru nezabere více jak 1 minutu. Samotná analýza vzorku u moderních terénních laktátoměrů trvá v rozmezí 10–20 sekund. Před samotným měřením je nutné si nachystat veškeré potřebné vybavení a řádně nastudovat proces odběru a analýzy vzorku. V závislosti na účelu měření můžeme také volit dobu měření hladiny laktátu po výkonu. Maximální hodnoty koncentrace laktátu v krvi jsou zpravidla měřeny 3–10 minut po výkonu. Celý proces odběru laktátu můžeme vidět na videu níže (Video 7).

Praktické využití laktátoměru v tréninku

Hladina laktátu v krvi je z pohledu kondiční přípravy velmi užitečným ukazatelem jednak aktuální výkonnosti (v porovnání se staršími odběry), ale také k určení anaerobního prahu, který je z pohledu kondiční přípravy velmi důležitým bodem a jeho určení je naprosto zásadní pro správné dávkování tréninkového zatížení především v oblasti rozvoje vytrvalostních schopností. Aerobní práh (AP), označovaný jako první ze dvou metabolických předělů, je spojován s intenzitou zatížení, při které se energie pro svalovou činnost přestává výlučně tvořit pomocí aerobních pochodů, což má za následek zvýšení hladiny laktátu v krvi (přibližně na hodnotu okolo 2 mmol/L). U běžné populace odpovídá hladina AP zatížení o intenzitě přibližně 50 % VO_2max. V případě trénovaných sportovců se může AP nacházet na hodnotách intenzity zatížení odpovídající 60–70 % VO_2max. Anaerobní práh (ANP) je druhým metabolickým předělem, označovaný jako bod, při kterém dochází k narušení rovnováhy mezi produkcí a odbouráváním laktátu. Po překročení ANP dochází k výraznému hromadění laktátu v krevním řečišti. Hladina laktátu na úrovni ANP je značně individuální. Často se můžeme setkat s konstatováním, že ANP se nachází na hladině koncentrace laktátu v krvi 4 mmol/L. Novější poznatky poukazují, že rozptyl může být daleko větší, a proto se uvádějí hodnoty v rozmezí 3–6 mmol/L. U netrénovaných lidí se pohybuje na hranici 60 % VO2max, u elitních atletů můžeme sledovat hodnoty blížící se až 90 % VO_2max. Jelikož je ANP někdy označován jako intenzita zatížení, kterou je schopen sportovec udržet po teoreticky neomezenou dobu (do vyčerpání energetických zásob), tak můžeme říci, že rychlost běhu a spotřeba kyslíku na ANP jsou jedním z nejlepších předpokladů vytrvalecké výkonnosti. Její přesné stanovení je tedy z pohledu kondiční přípravy naprosto zásadní. ANP je možno stanovit třemi způsoby – ventilační, srdeční, laktátový práh (Janssen, 2001; Grasgruber a Cacek, 2008; Lehnert, 2014).

ANP – L (laktátový práh) určíme pomocí laktátové křivky:

Test by měl probíhat při dané konkrétní specifické činnosti (výsledky může výrazně ovlivnit to, zda test probíhá na běžeckém trenažeru, bicyklové ergometru nebo při běhu na atletické dráze). Během stupňující se zátěže dochází k postupnému odběru krve z kapiláry a její analýzy pomocí terénního laktátoměru (přesný postup odběru viz podkapitola Odběr laktátu). Začíná se zátěží o intenzitě cca 30 % VO_2max, která trvá 3–5 minut. Po tomto intervalu dochází k odběru vzorku a jeho analýze. Po přibližně minutové pauze následuje další interval stejné délky o vyšší intenzitě a takto se uskuteční alespoň 4–5 měření pro stanovení laktátové křivky. Intenzita může být stupňována/sledována pomocí rychlosti běhu, wattové zátěže, spotřeby kyslíku a podobně. Porovnání laktátových křivek u atletů různé běžecké specializace můžeme vidět na obrázku níže (Obr. 24) (Janssen, 2001; Lehnert, 2014; Hnízdil a Havel, 2012).

Vyhodnocení tréninkového programu pomocí laktátoměru

Sledování hladiny laktátu v krvi v tréninkovém procesu má především diagnostický smysl. Jsme schopni porovnat dvě stejné tréninkové jednotky s odběrem laktátu a tím zjistit, zda námi zvolený tréninkový program měl adekvátní dopad na sportovcovu výkonost. Případně porovnat dvě laktátové křivky (na začátku a na konci tréninkového cyklu) a sledovat, zda a jakým směrem se laktátová křivka na ose pohybuje. Na obrázku (Obr. 25) níže můžete vidět efekt vytrvalostního tréninku na změnu hodnot ANP. Čárková křivka znázorňuje laktátovou křivku sestrojenou před aplikací vytrvalostní intervence. Modré kosočtverce znázorňují jednotlivá měření laktátu v průběhu vstupního testového protokolu. Šipka ANP – L (NT) nám označuje wattovou zátěž a hladinu na laktátu v krvi, na které se nacházel anaerobní práh u netrénovaného jedince. Plná modrá křivka ukazuje laktátovou křivku sestrojenou po aplikaci vytrvalostního tréninkového programu. Žlutá kolečka ukazují jednotlivá měření hladiny laktátu v krvi. Šipka ANP – L (T) ukazuje novou hodnotu anaerobního prahu. Pokud shrneme následující příklad, tak testovaný subjekt měl hodnotu ANP před intervencí přibližně na zátěži odpovídající 225 wattům. Po intervenci se jeho ANP nachází na úrovní cca 275 wattů. Došlo k posunu laktátové křivky doprava a tím zvýšení hodnot ANP, potažmo předpokladů k vytrvalostním výkonům tohoto charakteru.