Testy ukázaly, že vícevrstevné antireflexní vrstvy jsou poměrně pórovité a tudíž mají tendenci k usazování prachu a jiných nečistot. Na antireflexní vrstvu se proto nanáší ještě další vrstva, která má mít hydrofobní a olejofobní účinek. Tloušťka takové vrstvy je na úrovni nanometrů a nemá tudíž žádný vliv na funkci antireflexní vrstvy. Tato vrstva se připravuje z fluoridů (fluorizované polysilazany) a hydrouhlíkových řetězců.
Název | Vzorec |
Uhlovodíky | -CH2-CH2-CH2-CH2- |
Křemičitany a fluorokřemičitany | -OSi(CH3)2-OSi(CH3)2- |
Fluoro- karbonáty | -CF2-CF2-CF2-CF2- |
Tab. 14: Materiály pro hydrofobní vrstvy [32]
Tyto látky obsahují specifické molekulární spojky, které pomáhají je udržet na povrchu brýlové čočky. Koncové části molekul těchto látek jsou většinou neutrální nebo nepolární. Na druhé straně tyto látky velice intenzivně odpuzují vodu a nečistoty. Tato vrstvy se většinou nanášeny pomocí metody dip coating, vakuově nebo plazmatickou polymerizací.
Díky specifickým povrchovým vlastnostem těchto vrstev vytváří tekutina na povrchu brýlové čočky kapičky (velký kontaktní úhel), které snadno stékají pryč. Většina hydrofobních vrstev je zároveň i antistatická. Díky antistatické vrstvě se zabraňuje usazování prachových částic na čočce.
Technické řešení této výukové pomůcky je spolufinancováno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.