Vnější nebo vnitřní povrch organizmu je kryt epitelem. Epitelové buňky se mohou dostávat do moče.
Dlaždicové epitelie jsou velké nepravidelné buňky s dobře viditelným jádrem uprostřed. Pochází z uretry a vagíny. Jedná se o velmi častý nález s minimálním klinickým významem.
Buňky přechodného epitelu mají různý tvar a velikost dle jejich původu. Nejčastěji se jedná o kulaté buňky menší než dlaždicové epitelie s jádrem uprostřed, pocházející z močového měchýře nebo proximální části uretry u mužů. Pokud jsou z hlubších vrstev epitelu a z blízkosti ledvinné pánvičky, jsou menší a kulatější.
Menší počet kulatých buněk přechodného epitelu může být normální, velké množství svědčí pro infekci vývodových cest močových.
Mezi buňky přechodného epitelu patří dále buňky „ocasaté“, pocházející z hlubokých vrstev močového měchýře. Rovněž dvojjaderné epitelie se řadí k buňkám přechodného epitelu. S větším množstvím dvojjaderných buněk nebo buněk s velkým nepravidelným jádrem se setkáváme v moči pacientů s uroteliálními karcinomy.
Renální tubulární epitelie jsou polyedrické buňky s nesegmentovaným excentrickým jádrem. Mezi epiteliemi jsou nejmenší, asi dvakrát větší než granulocyty. Renální tubulární epitelie neabsorbují vodu, ale zachovávají polyedrický tvar. Proximální tubulární epitelie díky granularitě mohou v některých případech připomínat malé granulované válce či jejich fragmenty. Renální tubulární epitelie představují významný nález při akutní tubulární nekróze, virové infekci nebo lékové toxicitě či toxicitě z těžkých kovů.
Fragmenty renálních epiteliálních buněk představují uskupení několika renálních epitelií pocházejících ze sběrných kanálků. Jejich výskyt v moči je považován za velmi závažný nález indikující silné poškození renálních tubulů.
Centrum interaktivních a multimediálních studijních opor pro inovaci výuky a efektivní učení | CZ.1.07/2.2.00/28.0041