Obsah kapitoly

---

2.2 Implantace, nidace a placentace

Dobře připravená děložní sliznice vytváří nejvhodnější prostředí pro další vývoj zárodku. Při narušení výše popsaného transportního mechanismu může dojít k nidaci mimo dělohu – nejčastěji ve vejcovodu. Pokud naopak dojde k implantaci v dolní části dělohy (poblíž hrdla), může se vytvořit vcestná placenta, která může být příčinou dalších komplikací v průběhu těhotenství a porodu.

Zárodek, který včas doputoval do dutiny děložní (asi do týdne po oplození), se postupně zanořuje (niduje) do těhotensky připraveného endometria (označovaného jako decidua) a současně prochází dalším vývojem. Na přijetí či odmítnutí zárodku se podílí také nastavení imunitního systému dělohy, který je pro přijetí zárodku optimálně pozměněn vlivem těhotenských hormonů.

2.2.1 Implantace/nidace plodového vejce

Zárodek je zpočátku vyživován z vlastních zásob a z tekutiny vejcovodu a dělohy. Později je tento zdroj nedostatečný, a proto dochází k nidaci (implantaci), kdy je výživa čerpána z mateřských tkání. K zahájení implantace dochází asi 6. den po koncepci. Po zániku zona pellucida na povrchu blastocysty se trofoblast dostává do kontaktu s děložní sliznicí. Buňky trofoblastu se po kontaktu s povrchem endometria rychle množí, částečně vycestovávají navenek, splývají a vytvoří hmotu syncytiotrofoblastu, který prostřednictvím proteolytických enzymů destruuje povrch epitelu endometria a umožňuje zanoření (nidaci) blastocysty do deciduy. Obvyklým místem nidace je zadní stěna děložní. Trofoblast se tedy v průběhu nidace diferencoval ve dvě vrstvy: vnitřní – cytotrofoblast, složený z jednotlivých buněk a vnější – syncytiotrofoblast. Cytotrofoblast přispívá ke zvětšování masy syncytiotrofoblastu formováním nových buněk, které se stávají součástí syncytia (obr. 9, 10). Syncytiotrofoblast enzymaticky rozrušuje endometrium (deciduu), do kterého prorůstá ve formě klků. Současně vstřebává produkty rozkladu tkáně, které tak slouží k výživě zárodku. Toto stadium výživy se nazývá histiotrofé. Postupně v syncytiotrofoblastu vzniká systém lakun (lakunární stádium), do kterých se dostává mateřská krev z erodovaných děložních cév. Představuje to první krok k vytvoření uteroplacentární cirkulace, kdy embryo již čerpá živiny z mateřské krve (hemotrofé).

Děložní sliznice je edematózní a obsahuje množství leukocytů, kapiláry jsou naplněny krví. Blastocysta je kompletně zanořena asi po devíti dnech. Implantační otvor se uzavře fibrinovou zátkou a tu přerůstá tenká vrstva epitelu. Celý proces implantace je ukončen asi 12. den po ovulaci. Při rozrušování mateřských cév syncytiotrofoblastem může dojít k prasknutí tenké epitelové vrstvy, což se projeví tzv. implantačním krvácením (spadá do období „očekávané“ menstruace), což může zkreslit datum uváděné poslední menstruace a tím i výpočet termínu porodu.

V rámci placentace dochází postupně k tvorbě cévního systému a membrán, placentárních sept a plodových obalů. Mateřská krev se vylévá do lakun syncytiotrofoblastu, které postupně splývají v jednotný prostor (intervilózní), ve kterém mateřská krev cirkuluje. Během implantace začínají v embryoblastu první diferenciační pochody (cca od 6. dne), které vytvářejí vnitřní zárodečný list – entoderm a následně primární extraembryonální mezoderm (ten následně vytvoří spolu s cyto-a syncytiotrofoblastem vnější plodový obal chorion – klkatou blánu, viz obr. 12).

Všechny tyto procesy vyžadují dokonalou hormonální koordinaci – zpočátku je těhotenství udržováno endokrinní činností žlutého tělíska (corpus luteum), jehož funkci podporuje trofoblastem vylučovaný hCG, později endokrinní funkci žlutého tělíska plně přebírá placenta.

2.2.2 Hladina choriového gonadotropinu (hCG)

Zvýšenou hladinu hCG je u některých těhotných žen možné detekovat již 7.–9. den po oplození, u většiny těhotných žen od 11. dne od početí. O něco později (o několik dnů) je možné nalézt zvýšenou hladinu hormonu i v moči (pozitivní těhotenský test). Na začátku těhotenství, tedy v době, kdy lze již graviditu detekovat i z moči (tj. cca 4. týden, čas očekávané menstruace, 2 týdny po oplození) je hodnota hCG v krvi zhruba od 5–500 IU/l. Jeho hodnota se většinou každé 2–3 dny zdvojnásobuje. Kolem 6. týdne (4 týdny od oplození), kdy už by mělo být těhotenství zjistitelné v děloze ultrazvukem (v závislosti na kvalitě UZ přístroje a zkušenosti lékaře), by měla být hodnota hCG v krvi alespoň 1000 IU/l. Na konci 11. týdne (9 týdnů od oplození), kdy dosahuje hCG maxima, může být hodnota až 250 000 IU, ale minimum je třeba i jen 20 000 IU (hodnoty hCG jsou v tomto období u každé ženy velmi individuální). Následně hodnoty klesají a ustálí se obvykle kolem 100 000 IU, což opět platí velmi orientačně (obr. 11). Týden po porodu již není hCG většinou detekovatelný, stejně tak po jakémkoliv typu potratu.