Obsah kapitoly

---

13.2 Psychické poporodní změny

Začít po porodu nový život s pocitem štěstí, radosti a hrdosti je snem snad každé ženy. Uvedené pocity nejsou u všech žen samozřejmostí. Výzkumy ukazují, že až čtyřicet procent žen po porodu trpí psychickými změnami a depresemi různého stupně. Psychické změny jsou přisuzovány hormonálním změnám, změně poměru tělesných tekutin a elektrolytů bezprostředně po porodu, ale také velké únavě, nedostatku spánku a různým prožitkům z porodu.

Několik hodin po porodu se žena obvykle přirozeně v myšlenkách vrací k porodu a jeho průběhu. Porovnává reálný prožitek náročné situace se svým původním očekáváním. Porodní prožitek se vždy promítne do jejího sebehodnocení. Vyrovnává se s ukončeným těhotenstvím a s přijetím novorozence jako samostatné bytosti. Žena je obvykle v zajetí myšlenek na péči o dítě a otázek ohledně kompetencí s tím spojených. Zda péči zvládne a zda bude dobrou matkou apod.

V prvních hodinách a poporodních dnech je možno sledovat u velké části čerstvých šestinedělek radostnou až euforickou náladu. Žena cítí úlevu, že má porod za sebou a konečně má v náručí své dlouho očekávané dítě. Euforický stav však většinou nemá dlouhého trvání a bývá vystřídán zvýšenou citlivostí a úzkostnějším pohledem na svět. Žena si začíná uvědomovat realitu „všedních“ dní. Může být zaskočena faktem, že fantazie, která se změnila ve skutečnost, vyžaduje zodpovědnost, odříkání, stálou pohotovost a plné nasazení. Než si na trvalou zátěž žena po porodu zvykne, může být konfrontována s pocity nízké sebedůvěry, nedostatečnosti až neschopnosti.

Pocity po porodu jsou umocněny nejen objektivním průběhem porodu, ale významně více subjektivním prožitkem ženy. V důsledku například nenaplněných představ o průběhu porodu či porodního traumatu může žena prožívat posttraumatickou stresovou reakci. Negativní dopad na pocity a prožívání ženy má také spánkový deficit a únava. Vliv zde může mít i to, zda žena a dítě spí spolu a ve vzájemné blízkosti a zda je/není spánek přerušován nejistotou o stav dítěte spícího v jiné místnosti. Dalšími faktory vlivu jsou hormonální změny, případně bolestivost porodních poranění a nástup laktace.

13.2.1 Poporodní blues

Nejčastější formou psychických poporodních změn je poporodní blues. Tento stav se dotýká padesáti až osmdesáti procent žen v prvních poporodních dnech (3.–6. poporodní den).

Poporodní blues se vyznačuje emocionální nestabilitou, náladovostí, podrážděností, úzkostnými epizodami, plačtivostí, zmateností, neklidem a někdy i pocity snížené sebeúcty a sebehodnoty. Také se mohou objevit somatické projevy, mezi které můžeme zařadit bolest hlavy, nechutenství, malátnost, palpitace a poruchy spánku. Poporodní blues většinou rychle odeznívá, a to obvykle do desátého dne po porodu. Pokud příznaky přetrvávají déle než čtrnáct dní, mohou znamenat riziko rozvoje závažnější poporodní deprese.

Jako možné příčiny vzniku poporodního blues se uvádí souvislost s výše uvedenými biologickými příčinami, s partnerskou disharmonií, možné jsou i příčiny psychosexuální, neplánované nezpracované mateřství, deprese v anamnéze či traumatizující porod. Výskyt je častější u prvorodiček. Zdá se, že poporodní blues je v naší technokratické společnosti jevem transkulturním a nesouvisí například se socioekonomickým statutem či rodinným stavem ženy.

Pokud psychika ženy po porodu doznává větších změn, které se nevrací k normálu, a naopak se prohlubují, je pravděpodobné, že se může jednat o psychické poruchy v poporodním období. Obecně je dělíme na poporodní depresi a poporodní psychózu. Pro lepší orientaci a posouzení ženy uvádíme také stručnou charakteristiku těchto závažnějších psychických poruch.

13.2.2 Poporodní deprese

Poporodní deprese je definována jako déletrvající zhoršení nálady různého stupně i délky trvání. V různém stupni závažnosti postihuje kolem 12–16 % žen v poporodním období.

Poporodní deprese se může objevit kdykoliv v průběhu prvních šesti měsíců po porodu. Vrcholí obvykle cca 4 týdny po porodu, přičemž u 25–50 % žen trvá výše uvedených 6 měsíců. Někteří autoři tuto dobu prodlužují na průběh prvního poporodního roku.

Za nejrizikovější období pro rozvoj poporodní deprese je považován příchod domů z porodnice, kdy je žena zatížena péčí o dítě a domácností bez podpory a pomoci svého nejbližšího okolí a bez dostupné možnosti konzultace s odborníkem. Další rizikové období jsou dva až tři týdny po porodu, kdy již klesá euforický zájem bližší rodiny a klesá míra pomoci a podpory nové rodině. Život se navrací do běžné každodenní rutiny, kdy žena může cítit samotu a pocity beznaděje.

Poporodní deprese se vyznačuje úzkostnými pocity, strachem ze samoty, pocity bezmoci a beznaděje, dále katastrofickými obavami z budoucnosti. Pocity smutku a úzkost mohou být tak silné, že dokáží narušit schopnost plnit běžné denní úkoly a postarat se o dítě i o sebe samotnou. Právě pocit neschopnosti milovat své dítě, potíže se dítěte dotýkat a pečovat o něj bývá jedním z jejích významných ukazatelů. Z dalších symptomů je možné jmenovat extrémní změny v chuti na jídlo a potíže se spánkem.

Podle autorů Rohde a Dorna lze poporodní depresi dělit na tři typy: insuficientní, nutkavý a panický typ. Diagnostika poporodní deprese nebývá jednoduchá, protože některé její projevy jsou snadno zaměnitelné s normálními projevy v šestinedělí (nespavost, pocity nízké sebedůvěry, sexuální nezájem, úbytek na váze).

Důležité je, aby porodní asistentka uměla posoudit rizikové faktory, které rozvoj poporodní deprese ovlivňují. Jsou jimi obecně pozitivní psychiatrická anamnéza, somatické onemocnění, traumatický porodní prožitek a psychosociální faktory (nepřipravenost na mateřství, nechtěné těhotenství, nepříznivá socioekonomická situace, partnerské problémy apod.).

K rizikovým faktorům výskytu poporodní deprese, kterých bychom si měli zejména všímat, patří předchozí výskyt deprese u ženy, nebo u jejich nejbližších příbuzných v anamnéze (na pozadí může stát určitá genetická zranitelnost a tendence reagovat depresí na silně stresující podněty), sociální a kulturní prostředí, ve kterém ženě chybí sociální opora, vývojové problémy dítěte a nemusí jít nutně o patologii, ale třeba i o dítě, které má potíže se spánkem, příjmem jídla, je více dráždivé a může mít potíže s budováním citové vazby.

Poporodní deprese samotná představuje také riziko pro vývoj dítěte, kdy matky s depresí mají tendenci na své děti méně reagovat, mluvit na ně a navazovat s nimi oční kontakt, méně se svých dětí dotýkají a méně se na ně smějí. Nicméně je nutné dodat, že někdy je těžké určit, co je příčina a co následek, protože deprese matky může být také částečně způsobena náročným chováním dítěte.

Neopomenutelným faktorem, který nejspíše také přispívá k rozvoji poporodní deprese, je kvalita výživy těhotné a kojící ženy. Mnohé studie ji dávají do souvislosti s nedostatečným příjmem zejména omega 3 mastných kyselin, D vitaminu, dále pak kyseliny listové, B vitaminů obecně, železa a vápníku. Proto kvalitní výživa ženy již v těhotenství by mohla sehrát preventivní úlohu, zvláště pokud má žena zatíženou anamnézu. Poporodní depresí jsou více ohroženy ženy s poporodní anémií, což zase zpětně vede k podtržení preventivnímu významu výživy, ale také ke zpozornění u žen s velkou krevní ztrátou během porodu. Poporodní deprese může být spojena i s dysfunkcí štítné žlázy. Deprese se může objevit již v těhotenství, přičemž její výskyt je až u 20 % těhotných žen.

Pro posouzení poporodní deprese je doporučeno využívat speciálního standardizovaného dotazníku, tzv. Edinburghskou škálu postnatální deprese (viz přílohu 4).

Poporodní deprese vyžaduje vždy terapii. Mírnější až středně těžké formy deprese se léčí psychoterapeutickým přístupem a dalšími komplementárními metodami. U závažnějších forem je třeba přejít k léčbě antidepresivy v kombinaci s psychoterapií.

Poporodní deprese je v šestinedělí poměrně častá a představuje zátěž pro ženu, dítě, partnera i celou blízkou rodinu. Někdy zůstává zevně skrytá, proto musí být žena porodní asistentkou dobře posouzena, aby byl problém podchycen a co nejdříve řešen. Důležité je současně ošetřit možné pocity viny, selhání a studu ženy a obrátit se v rámci péče o ženu pro podporu k blízké rodině.

13.2.3 Poporodní psychóza

Nejzávažnější formou psychických poruch v šestinedělí je poporodní psychóza. Projeví se zpravidla již v prvním týdnu po porodu a objevuje se asi u jedné desetiny procenta žen v šestinedělí. Příznaky onemocnění se začínají objevovat nejčastěji třetí až čtvrtý poporodní den, ale mohou se vyskytnout i měsíc po porodu.

Typickými příznaky jsou halucinace, chorobné představy (bludy), plačtivost, úzkost, poruchy spánku, paranoia, poškozování sebe i dítěte, sebevražedné sklony.

Poporodní psychózu dělíme do tří skupin: amentní, manická, endogenní depresivní a schizofrenní forma. Její léčba probíhá stejným způsobem jako u jiných psychotických onemocnění. Zástava laktace je nutná jen případě, že látky léčiva přestupují do mateřského mléka a ohrožují tak zdraví dítěte.

Významnou roli zde sehrává prevence a případné včasné rozpoznání nástupu poporodní psychózy u rizikových žen, tzn. žen s pozitivní psychiatrickou anamnézou osobní či rodinnou, po obtížném či operativním porodu, s partnerskými problémy a tělesnými obtížemi po porodu. Po pečlivém individuálním posouzení, vyhodnocení a zvážení situace je možné začít s podáváním psychofarmak hned po porodu. Velký důraz je zde pak opět kladen nejen na péči o ženu trpící poporodní psychózou, ale také na psychosociální podporu celé rodiny.