Obsah kapitoly

---

3.1.6 Teorie sociálního učení

Sociální teorie (někdy sociálně kognitivní teorie – srov. Bertrand, 1998) vyzdvihují sociální a kulturní aspekty ve vzdělávání. Sociálně kognitivní teorie A. Bandury se snaží zachytit podstatu lidského jednání pomocí modelu vzájemně působících faktorů. Prvním z nich je chování, druhým jsou situační vlivy z vnějšího prostředí a konečně třetím jsou osobností faktory. Reciproční model, který Bandura nevrhl, spočívá v tom, že tyto tři faktory na sebe vzájemně působí a reagují na sebe. Bandura tak odmítá jednostranný vliv prostředí na chování jedince nebo na základě vnitřních dispozic.

Dále Bandura rozpracovává pojem observačního učení, což je forma sociálního učení, které pracuje s principem nápodoby a zástupného učení (schopnost nahradit přímou zkušenost zkušeností zprostředkovanou). Zástupné učení umožňuje osvojování různých forem chování na základě pozorování druhých a možných důsledků tohoto chování. Na základě vyhodnocení efektivních způsobů řešení můžeme přijmout za své výsledky činnosti druhých. Toto přejímání generuje modely chování, které jsou klíčové pro nové chování.

Otázky k opakování probraného učiva:

1. Který z filosofických směrů můžeme považovat za nejdůležitější směrem ke ZRU?
2. Kdo pracoval s myšlenkou, že lidé se nejlépe učí ze situací, které se jich přímo týkají (tzv. akční výzkum)?
3. Charakterizujte vlastními slovy reflexi.
4. Jaké jsou hlavní principy konstruktivismu?
5. Co znamená pojem „konstruovaná realita“?
6. Objasněte pojem „observační učení“.
7. K čemu je užiteční teorie sociokognitivního konfliktu?

V následující části textu se podíváme na praktické využití zkušenostně reflektivního přístupu v praxi.  

Klíčová slova

Kategorizace reflexe, osobnostní rozvoj, sociálně a emoční učení (SEL)

Možná si stále kladete otázku, jak taková reflexe vypadá v praxi? Na co si dát pozor a dle čeho se řídit? Reflektivní proces variuje s cílem reflexe, vybranou technikou, účastnickou skupinou i se zkušeností facilitátora reflexe. Zaměříme-li se na verbální reflexi, je klíčové věnovat velkou pozornost jazykovému provázení reflektivním procesem (pozor na manipulace v řeči, uzavřené otázky, nesrozumitelnost otázky apod.). Jazyk je mocným hybatelem situace. Kniha zabývající se nenásilnou komunikací: Co řeknete, změní váš svět zachycuje sílu jazykového spolu(utváření) sociální a žité reality (Rosenberg, 2016). Nenásilná komunikace a její pravidla mohou být inspirací i pro facilitaci reflektivního procesu (např. kontakt se sebou samým – snažíme se podpořit účastníky reflexe, aby svoji pozornost věnovali vlastním pocitům a potřebám).