Obsah kapitoly

---

4.2.1 Školy a školská zařízení

Kvalifikační nároky na pozici pedagogů volného času se řídí výše zmíněným Zákonem o pedagogických pracovnících. Tento zákon odlišuje pozice, na kterých pedagog volného času vykonává tzv. komplexní a dílčí přímou pedagogickou činnost a podle toho, se také liší kvalifikační nároky (lze je nalézt v novelizovaném znění vyhlášky 317/2005 Sb. O dalším vzdělávání pedagogických pracovníků). Minimálním požadavkem pro dílčí činnost je ukončené střední vzdělání (alespoň výuční list) a akreditovaný kurz celoživotního vzdělávání v rozsahu 40 hodin, v případě komplexní činnosti jsou to obdobné nároky, přičemž kurz má mít délku 120 hodin. Na druhé straně spektra stojí dokončené bakalářské nebo magisterské vysokoškolské vzdělání v oboru. Tím se rozumí nejen studium pedagogiky volného času či vychovatelství, potřebnou kvalifikaci pro výkon profese pedagoga volného času získává např. i každý úspěšný absolvent studia učitelství. Přičemž platí, že kvalifikace pro komplexní přímou pedagogickou činnost opravňuje vykonávat i dílčí přímou pedagogickou činnost.

Dlužíme ještě vysvětlení toho, co považovat za dílčí a co za přímou pedagogickou činnost. Zjednodušeně řečeno můžeme za dílčí pedagogickou činnost považovat externí vedení zájmových útvarů (např. kroužků v domě dětí a mládeže), zatímco komplexní činností je práce pedagoga volného času – profesionála, který je v daném zařízení zaměstnán na hlavní pracovní poměr a činnosti z oboru pedagogiky volného času věnuje většinu svého pracovního času.

Znáte někoho z vašich blízkých či přátel, kdo vede kroužek v některém z volnočasových zařízení? Víte o tom, zda pro takovou činnost má dostatečnou kvalifikaci?

Školská zařízení, v nichž pedagogové volného času nachází své uplatnění, se dle § 3 Vyhlášky 74/2005 Sb. O Zájmovém vzdělávání nazývají souhrnně jako školská zařízení pro zájmové vzdělávání. Jsou to:

1. středisko volného času,
2. školní klub,
3. školní družina.

Činnost střediska volného času se uskutečňuje ve více oblastech zájmového vzdělávání

nebo se zaměřuje na konkrétní oblast zájmového vzdělávání. Podle toho může středisko volného času nabývat těchto podob:

1. dům dětí a mládeže, který uskutečňuje činnost ve více oblastech zájmového vzdělávání,
2. stanice zájmových činností zaměřená na jednu oblast zájmového vzdělávání.

Zřizovatelem středisek volného času jsou nejčastěji obce, kraje, nebo církve, ale mohou mít i jiného zřizovatele. Zřizovatel rovněž hradí chod středisek; mzdové prostředky jsou pro střediska volného času určovány vyhláškou MŠMT dle počtu unikátních účastníků kroužků a táborů; jsou tedy přerozdělovány ze státního rozpočtu.

Střediska volného času jsou vlajkovou lodí našeho zájmového vzdělávání. Snad nikde na světě (vyjma česko-slovenského vzdělávacího systému) nemají obdobu tak rozsáhlé sítě zařízení, v nichž se centralizuje rozvoj celé řady různorodých zájmů návštěvníků. Tato tradiční pravidelná činnost ve formě kroužků či souborů je v poslední době čím dál častěji doplňována klubovým charakterem činnosti zejména u těch činností, které nárazovost a nepravidelnost docházky dovolují. Setkáváme se tak s kluby deskových her, LARP skupinami apod.

Školní klub poskytuje zájmové vzdělávání žákům jedné nebo několika škol. Jeho činnost probíhá ve dnech školního vyučování, ale může vykonávat činnost i ve dnech, kdy neprobíhá školní vyučování, a to včetně školních prázdnin.

Činnost školního klubu je určena přednostně pro žáky druhého stupně základní školy nebo žáky nižšího stupně gymnázia, ale účastníkem může být i žák prvního stupně základní školy, který není přijat k pravidelné denní docházce do družiny.

Školní družina organizuje zájmové vzdělávání především pro účastníky přihlášené k pravidelné denní docházce; jde zejména o žáky prvního stupně základní školy, ale mohou být přijati i žáci druhého stupně základní školy, popř. nižšího stupně gymnázia, pokud nejsou přijati k činnosti školního klubu. I činnost školní družiny může probíhat jak ve dnech, kdy probíhá školní vyučování, tak i o prázdninách, ba dokonce i ve dnech pracovního volna.

Školní družiny (potažmo školní kluby) mohou být zřizovány samostatně, ale většinou fungují jako součást základních škol. Jejich zřizovatelem je tedy obec, ve které školní družina / škola působí. Její provoz je tedy, podobně jako u SVČ, hrazen z prostředků zřizovatele, zatímco platy pedagogických pracovníků jsou přerozdělovány ze státních prostředků.

Jak už jsme naznačili, ve všech výše popsaných zařízeních je činnost realizována v rozličných formách, Vyhláška o zájmovém vzdělávání uvádí některé z nich: má jít jak o činnosti řízené, tak otevřené nabídky spontánních činností, mělo by jít o činnosti pravidelné i příležitostné.  Zejména středisek volného času se pak týká forma táborové činnosti, kterou Vyhláška o zájmovém vzdělávání rovněž zmiňuje a věnujeme se ji v závěru této kapitoly.

Činnost školních družin se dlouhodobě potýká s jistým despektem ze strany veřejnosti i části pedagogických pracovníků – jako kdyby vychovatel byl méně než učitel. Takovému povědomí napomáhá charakter fungování většiny školních družin – vychovatel/ka zde plní funkci (v nadsázce) „logistického pracovníka“ starajícího se o správnou distribuci žáků na kroužky a jejich odchody domů. Časté příchody a odchody jednotlivých žáků pak komplikují systémovou výchovnou práci.

Jak byste čelili výše popsaným organizačním bariérám výchovně-vzdělávací činnosti ve školní družině? Pokuste se navrhnout funkční koncepci provozu školní družiny, která bude respektovat jak organizační limity, tak edukační potenciál tohoto zařízení. Zvažte přitom např. regulaci doby pro odchod žáků, jejich počty, charakter vnitřních i venkovních aktivit apod.