1) Během hoření haldy dochází k nabohacení slíd hořčíkem a k tvorbě hematitu ze železa obsaženého ve slídách. V tomto stádiu vznikají sekundární minerálu sublimací (např. síra), hořením sulfidů (hematit), tavením (sklo) a některé prvky jsou zabudovávány do skla (hliník). Hoření v haldovém materiálu je ovlivněno transportem kyslíku (rychlý a snadný přístup při okraji haldy oproti pomalé difuzi v centru haldy).

2) Po dohoření haldy, nastává období chladnutí haldového materiálu, zvětrávání a loužení materiálu infiltrující vodou ze srážek. V blízkosti povrchu haldy dochází i k rychlému poklesu CO2. Infiltrující voda rozpouští vodou rozpustné při hoření vzniklé sekundární minerály a transportuje vyluhované prvky směrem k bázi haldy. Voda také reaguje s primárním neshořelým materiálem v centru haldy, kde dochází ke zvětrávání pyritu, slíd a ostatních minerálů a jsou uvolněny další prvky jako např. Ca, Mg, Ba, Mn, Zn, Na, K, a SO42- (Ba, Mn a Zn pouze v malém množství).

3) Evaporace během suchého období roku koncentruje pórové roztoky v blízkosti povrchu a postupně dochází ke srážení minerálních solí. Vznikají Mg-hydratované sulfáty, Ca-sulfáty a Ca-karbonáty. Minerály jsou nacházeny jak na povrch haldy, tak i v hloubkách několika dm směrem do centra haldy. Toto pozorování odpovídá Hardie-Eugsterově evaporačnímu modelu. Na haldě se také projevují sezónní změny ve srážení minerálů, v suchém období dochází ke srážení rozpustných síranů, které jsou za dešťů vymývány. Celoročně se vyskytují pouze při bázi haldy na chráněných místech pod převisy (Dokoupilová et al. 2007).