Tvorba citací a soupisu literatury

Citační styl ASA je založen na metodě author–date, tj. citace v textu má podobu příjmení autora a roku vydání a bibliografická citace začíná příjmením autora a rokem vydání. V případě potřeby specifikovat citovanou pasáž lze do citace přidat číslo citované strany, např. (Novák 2010:30–31). Pro zápis citace v textu s ohledem na počet autorů či počtu děl téhož autora platí:

Dílo s dvěma autory(Bengtsson and Zerhouni 2003)
Dílo se třemi autory při první zmínce(Ogunseitan, Delgado, and Tsai 1991)
Dílo se třemi autory při další zmínce(Ogunseitan et al. 1991)
Dílo se čtyřmi a více autory(Holman et al. 2002)
Citování více děl najednou (citace se řadí abecedně podle příjmení)(Ogunseitan et al. 1991; Tittle et al. 1995)
Více děl s různým rokem vydání od téhož autora(Ogunseitan et al. 1991, 1993)
Více děl se stejným rokem vydání od téhož autora(Colbert et al. 1993a, 1993b)
Zatím nevydaný materiál(Novák, Forthcoming)
Dokument bez roku vydání(Novák, n.d.)

Jako v každém citačním stylu užívajícím metodu author–date platí, že zazní-li příjmení citovaného autora ve větě, tak citace v textu obsahuje pouze rok:

věta s příjmením Již v roce 1989 tým Jamese Kecka (1989) prokázal, že odbourávání polycyklických aromatických uhlovodíků s vysokou molekulovou hmotností může být urychleno přidáním nespecifických zdrojů uhlíku.
věta bez příjmení Již v roce 1989 bylo prokázáno, že odbourávání polycyklických aromatických uhlovodíků s vysokou molekulovou hmotností může být urychleno přidáním nespecifických zdrojů uhlíku (Keck 1989).
bibliografická citace Keck, J., R. C. Sims, M. P. Coover, K. S. Park, and B. D. Symons. 1989. "Evidence for Cooxidation of Polynuclear Aromatic Hydrocarbons in Soil." Water Research 23(12):1467–76. doi:10.1016/0043–1354(89)90110–3.

V níže uvedeném příkladu odborného textu, který je s drobnými úpravami převzatý z publikace Biodegradation and Bioremediation (Singh a Ward 2004, s. 107–108), je pro názornost zvýrazněn černou barvou původní text, modrou parafrázečervenou doslovný citát. Upozorňujeme, že doslovné citáty v rozsahu max. 39 slov se uvádějí v uvozovkách, zatímco citáty o 40 a více slovech se kvůli jejich zvýraznění uvádějí v odsazeném samostatném odstavci.

Již v roce 1989 tým Jamese Kecka (1989) prokázal, že odbourávání polycyklických aromatických uhlovodíků s vysokou molekulovou hmotností (VMH PAU) může být urychleno přidáním nespecifických zdrojů uhlíku. Bylo vypozorováno, že přírodní organické látky stimulují rozkládání pyrenu (Holman et al. 2002) a urychlují odbourávání VMH PAU v půdě kontaminované kreozotem (Bengtsson and Zerhouni 2003). Někteří vědci navrhují použít zdrojů uhlíku, které jsou rozpustné ve vodě a jsou relevantní pro metabolismus VMH PAU, např. ftalát a salicylát (Ogunseitan et al. 1991; Ogunseitan and Olson 1993; Tittle et al. 1995). Tým prof. Ogunseitana (1991) ve své studii dokládá, že „salicylát přidaný do půdních vzorků, které byly naočkovány bakteriemi degradujícími naftalen, zjevně rozšířil výskyt genetických determinantů degradátorů naftalenu v komunitě těchto bakterií“, a to po dobu, která může být v souladu s periodou, během které může dojít k urychlenému odbourávání PAU (Ogunseitan et al. 1991). Přidání salicylátu do půdy bylo také použito k tomu, aby byla v aktivním stavu udržena populace bakterií, kterými byla půda naočkována (Colbert et al. 1993a; Colbert et al. 1993b; Riser–Roberts 1998:76).

References

Bengtsson, G., and P. Zerhouni. 2003. “Effects of Carbon Substrate Enrichment and DOC Concentration on Biodegradation of PAHs in Soil.” Journal of Applied Microbiology 94(4):608–17.

Colbert, Stephen F., Mavis Hendson, Maura Ferri, and Milton N. Schroth. 1993a. “Enhanced Growth and Activity of a Biocontrol Bacterium Benetically Engineered to Utilize Salicylate.” Applied and Environmental Microbiology 59(7):2071–76.

Colbert, Stephen F., Milton N. Schroth, Albert R. Weinhold, and Mavis Hendson. 1993b. “Enhancement of Population Densities of Pseudomonas putida PpG7 in Agricultural Ecosystems by Selective Feeding with the Carbon Source Salicylate.” Applied and Environmental Microbiology 59(7):2064–70.

Holman, Hoi–Ying N., Karl Nieman, Darwin L. Sorensen, Charles D. Miller, Michael C. Martin, Thomas Borch, Wayne R. McKinney, and Ronald C. Sims. 2002. “Catalysis of PAH Biodegradation by Humic Acid Shown in Synchrotron Infrared Studies.” Environmental Science & Technology 36(6):1276–80.

Keck, Jennifer, Ronald C. Sims, Merv P. Coover, Kyoung Soon Park, and Brian D. Symons. 1989. “Evidence for Cooxidation of Polynuclear Aromatic Hydrocarbons in soil.” Water Research 23(12):1467–76. doi:10.1016/0043–1354(89)90110–3

Ogunseitan, O. A., I. L. Delgado, Y.–L. Tsai, and B. H. Olson. 1991. “Effect of 2–hydroxybenzoate on the Maintenance of Naphthalene–Degrading Pseudomonads in Seeded and Unseeded Soil.” Applied and Environmental Microbiology 57(10):2873–79.

Ogunseitan, O. A., and B. H. Olson. 1993. “Effect of 2–Hydroxybenzoate on the Rate of Naphthalene Mineralization in Soil.” Applied Microbiology and Biotechnology 38(6):799–807.

Riser–Roberts, Eve. 1998. Remediation of Petroleum Contaminated Soils: Biological, Physical, and Chemical Processes. Boca Raton, FL: Lewis Publishers.

Tittle, Piper C., Yen Ting Liu, Stuart E. Strand, and H. David Stensel. 1995. “Use of Alternative Growth Substrates to Enhance PAH Degradation.” Pp. 1–7 in Bioremediation of Recalcitrant Organics, edited by Robert E. Hinchee, Daniel B. Anderson, and Ronald E. Hoeppel. Columbus, OH: Battelle Press.