Přednemocniční neodkladná péče

Fyzikální vyšetření spolu s anamnézou jsou nejdůležitější zdroje informací pro stanovení diagnózy a následné léčby. S fyzikálním vyšetřením začínáme již prvním kontaktem s pacientem, kdy si všímáme jeho celkové úpravy, oblečení, verbální i neverbální komunikace. Fyzikální vyšetření pacienta provádíme pohledem, pohmatem, poklepem, poslechem, čichem.

Pohled (aspekce) – sledujeme celkový stav pacienta a prostředí, ve kterém se nachází.

• Jakou zaujímá polohu, zda je při vědomí, navazuje oční kontakt.
• sledujeme dýchání, dýchací pohyby, patologické dýchání.
• Zjišťujeme jestli pacient krvácí a rozsah krvácení.
• Barva a stav kůže – cyanóza, suchá, zpocená, bledá, červená, oteklá, rány, hematomy.
• Chování pacienta – agitovanost, nutkavé pohyby.
• Okolí pacienta – vypovídá o mechanizmu úrazu, zvratky, předměty, krabičky od léků, láhve a další.

Pohmat (palpace)- zjišťujeme stav v jednotlivých částech těla.

• Pulz hmatný/nehmatný.
• Dýchání – proud vzduchu.
• Teplota, napětí a vlhkost kůže.
• Břicho – měkké, prohmatné/tvrdé.
• Bolestivost, omezení hybnosti, změny kostry.

Poklep (perkuse) – touto metodou vyvoláváme zvukový efekt, který hodnotíme. Poklepové nálezy:

• Poklep jasný – nad zdravou plicní tkání.
• Poklep hypersonorní – nad patologicky provzdušněnou tkání (například pneumothorax).
• Poklep bubínkový – fyziologicky nad dutinou vyplněnou vzduchem (např. žaludek, střeva).
• Poklep temný – při poklepu nad nevzdušnou tkání.

Poslech (auskultace) – metoda zaměřená na hodnocení zvukových fenoménů vzniklých činností některých orgánů (srdce, plíce, střeva).

• Poslech přímý – přiložením ucha na povrch těla.
• Poslech nepřímý – pomocí fonendoskopu.
• Distanční fenomény – zvuky slyšitelné i na dálku – například kokrhání při laryngitidě, stridor inspirační, expirační, bublání při edému plic.

Čich – zápachy, se kterými se setkáváme jsou: alkohol, aceton, moč, fekálie, ředidla, plyn a další.

 

Anamnéza (z řeckého anamnesi = rozpomínání) je především cenným zdrojem informací důležitých pro stanovení prvotní diagnózy. Rozhovor vedeme s pacientem, je – li při vědomí a komunikuje. V případě pacienta v bezvědomí se snažíme získat informace od rodinných příslušníků či náhodných svědků. Prvotním rozhovorem se snažíme získat následující informace:

• Jaké jsou jeho subjektivní obtíže (charakter, kvalita, rozsah, šíření a další).
• Zda se jedná o náhle vzniklé onemocnění nebo zhoršení chronického stavu.
• Jaký byl mechanismus úrazu.
• Úlevové a zhoršující faktory.
• Jaké užívá pacient léky.
• Zda trpí alergií.
• Zda má průkaz pacienta dispenzarizované skupiny.
• Poslední příjem potravy a tekutin.
• Přidružená onemocnění.

Je třeba mít na paměti, že náhle vzniklé onemocnění nebo úraz je často provázeno stresem. Proto při komunikaci s nemocným, zejména jedná – li se o dítě, přistupujeme citlivě, s jistou dávkou empatie a taktu. Posádky zdravotnické záchranné služby při své činnosti reprezentují nejen sebe, ale také zaměstnavatele a profesní stav.

K monitorování základních životních funkcí využíváme nejen technických pomůcek – monitorů, ale i soustavné pozorování pacienta.

Monitorování krevního oběhu:

• EKG monitor – 3 svody k hodnocení křivky, frekvence, rytmus. Možnost natočení dvanáctisvodového EKG.
• Měření krevního tlaku – automatické přístrojové měření nebo opakované měření pomocí fonendoskopu a tonometru.
• Pulzní oxymetr – měření saturace krve (hemoglobinu) kyslíkem.
• Kapilární návrat, barva kůže a sliznic – bledost, cyanóza, překrvení, pocení a další.

Monitorování dechu:

• Měření dechové frekvence může být součástí polyfunkčních monitorů.
• Pulzní oxymetr.
• Kapnometrie – měření množství oxidu uhličitého ve vydechovaném vzduchu.

Monitorování glykémie:

• Hladinu glykémie zjišťujeme jednorázově nebo opakovaně (monitorace).

Stav vědomí:

• Opakované vyšetření stavu vědomí například pomocí stupnice Glasgow Coma Scale (GCS).