Zatímco vztahy počtu druhů k velikosti plochy a počtu druhů k izolovanosti ostrova nastartovaly vývoj teorie rovnováhy, biologické výzkumy ostrovů Krakatau poskytly zásadní vodítka k poznání dynamiky ostrovních biot. První výzkumy zdejších společenstev mezi roky 1908 a 1934 (tj. 25 až 41 let poté, co v roce 1883 zbavil výbuch ostrovy veškerého života) ukázaly časté imigrace, vymírání, a vysokou obměnu druhů. Dodatečné průzkumy provedené od 90. let 20. století poukázaly na některé ze silných stránek MacArthurovy a Wilsonovy teorie, zvláště na její důraz na dynamické procesy, nicméně také odhalily některé její nedostatky (Thornton et aL 1993; Whittaker 1995, 1998; Thornton et al. 2002).

Za prvé, studie po sto letech potvrzují dynamický charakter ostrovních společenstev. Opět platí, že zatímco MacArthurův a Wilsonův model je obvykle považován za "teorii rovnováhy", pravděpodobně jeho nejdůležitější a zásadní pokrok byl jeho důrazu na dynamiku společenstev a opakující se procesy. Rovnováha je samozřejmě důležitým výsledkem těchto dynamických procesů, ale také výrazně zjednodušuje odvozování a předpovědi tohoto modelu.

Na ostrovech Krakatau zůstává dnes obměna druhů stále poměrně vysoká pro většinu skupin rostlin a živočichů. Navíc, obecné trendy v mírách imigrace a extinkce se jeví v souladu se základní teorií: míra imigrace klesá a míra extinkce stoupá s množstvím druhů. Pro řadu taxonomických skupin, včetně semenných rostlin, vážek, motýlů, plazů a suchozemských ptáků se rychlost nárůstu počtu druhů výrazně zpomalila a počet druhů se zdá být blízký rovnováze. Rychlost přiblížení se k rovnovážnému bodu se však značně liší mezi taxony a zdá se, že přímo souvisí se schopnostmi šíření druhů. Například, zatímco počet ptačích druhů na ostrovech Krakatau je jen mírně nižší, než než můžeme předpokládat na základě velikosti ostrova, počet druhů nelétajících savců je přibližně na jedné desetině očekávané hodnoty. Na největším ostrově Rakata se rostliny rozšiřované mořem akumulovaly mnohem pomaleji než rostliny rozšiřované větrem nebo živočichy, zvláště během posledních několika desetiletí kolonizace.

Obr. 41: Míry imigrace (I) a extinkce (E) zvířat a rostlin na ostrově Rakata, největším z ostrovů Krakatau, jako funkce počtů druhů (S). Shodně s MacArthurovou a Wilsonovou rovnovážnou teorií míry imigrací klesají a míry extinkcí stoupají v průběhu toho jak se ostrovy plní druhy. Poznamenejme, že přinejmenším pro stálé ptáky, semenné rostliny a kapradiny se ostrovní společenstva přiblížila dynamické rovnováze (I ≈ E) (Thornton et al. 1993; Lomolino et al. 2006).

<< Předchozí | Nahoru | Následující >>

Zdroje:

COX, B.C. & MOORE, P. D. eds. (1999): Biogeography: an ecological and evolutionary approach. 6th edition. Oxford: Blackwell Science. ix, 298 s. ISBN 086542778X

LOMOLINO, M. V., RIEDLE, B. R., & BROWN, J. H. eds. (2006): Biogeography. 3rd edition. Sunderland, Mass.: Sinauer Associates. xiii, 845. ISBN 0-87893-062-0

MACARTHUR, R.H. & WILSON, E.O. (1963): An equilibrum therory of insular zoogeography. Evolution 17: 373-387.

MACARTHUR, R.H. & WILSON, E.O. (1967): The Theory of Island Biogeohraphy. Monographs in Population Biology, no. 1. Princeton University Press. Princeton NJ.

MACDONALD, G.M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8

THORNTON, I.W.B., ZANN, R.A. & van BALEN, S. (1993): Colonization of Rakata (Krakatau Is.) by non-migrant lan birds from 1883 to 1992 and implications for te value of island biogeography theory. Journal of Biogeography 20: 441-452.

THORNTON, I.W.B., RUNCIMAN, D., COOK, S. LUMSDEN L.F. PARTOMIHADRJO T., NATASHA, N., JUNICHI, J. & WARD, S.A. (2002): How important are stepping stones in colonization of Krakatau? Biological Journal of the Linnean Society 77. 275-317.

WHITTAKER, R. J. (1995): Disturbed island ecology. Trends in Ecology and Evolution 10: 21-425

WHITTAKER, R. J. ed. (1998): Island biogeography: ecology, evolution and conservation. Oxford: Oxford University Press. xi, 285 s. ISBN 0-19-850020-3