V rámci tohoto tématu se seznámíte se základními pojmy, se kterými se pracuje v obchodě. Uvedené vymezení je převzato ze studijní opory Mikroekonomie (Jílková, E., 2018,  Moravská vysoká škola Olomouc, o.p.s.)dostupné na: http://www.edulam.cz/wp-content/uploads/2018/11/Mikroekonomie.pdf);ze studijní opory Marketing (Kozel, R. a Sasínková, M., 2018, Moravská vysoká škola Olomouc, o.p.s.)dostupné na:    http://www.edulam.cz/wp-content/uploads/2018/11/Marketing.pdf, z knihy Strategický marketing (Jakubíková, D., 2013, Grada) -2. přeprac. vydání; z materiálu Obchodní operace, dostupné na: http://www.kubenka.org/PEF/2_rocnik/ON/Obchodni%20nauka/moodle/Obchodn_operace_5.pdf; a z knihy MULAČOVÁ, Věra a Petr MULAČ. Obchodní podnikání ve 21. století. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. 520 s. ISBN 9788024747804. (ukázka v pdf je uložena ve studijních materiálech)

Texty jsou mírně upraveny a doplněny. 

 Trh:

 Slovo „trh“ má různé významy. Na jedné straně jde o místo směny, v němž firmy uzavírají se spotřebiteli obchody a za své zboží a služby od nich přijímají peníze. Na druhé straně může být vnímán jako seskupení spotřebitelů. Trh je soubor osob, které aktuálně nebo potenciálně uspokojují v určitých situacích daným výrobkem či službou jednu nebo několik potřeb (Kotler, Trias de Bes, 2005, s. 39). Trh je prostorem, v němž řada firem usiluje o stejné zákazníky, a to o ty, kteří jsou ochotni nakupovat určité produkty. Trh v marketingovém pojetí představuje soubor všech stávajících a potenciálních kupujících, kteří v určitých situacích koupí výrobku nebo služby uspokojí jednu nebo několik potřeb. 

Trh lze také definovat jako:

 „oblast ekonomiky, ve které dochází k výměně činností a jejich výsledků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty prostřednictvím směny výrobků a služeb“.

Trh představuje formu uspořádání uvedených činností jeho obou stran – nabídky a poptávky. Může být vnímán různě, jako prostor, místo střetu nabídky s poptávkou, jako proces směny anebo jako mechanismus uspořádání tržních aktivit. 

Všichni potenciální zákazníci jsou zahrnuti v pojmu trhu. Sdílejí společnou specifickou potřebu a přání. Velikost trhu závisí na počtu potenciálních zákazníků. Často se hovoří o trhu potřeb, produktových trzích, demografických nebo geografických trzích. Dále také o trhu zdrojů (trh surovin, pracovních sil, peněžní trhy). Obchodník může být jak prodávajícím, tak kupujícím. Často je obchodník firmou, která existuje v konkurenčním prostředí a potenciální zákazník je někdo, kdo je ochoten zrealizovat směnu .

 V podstatě existují dva rozdílné trhy, a to:

■ Trhy spotřební (spotřebitelské).

 ■ Trhy organizací: a) průmyslové (těžební, zpracovatelské, stavebnictví, doprava a spoje, zemědělství a lesnictví, část finančních trhů, služby pro průmyslový trh); b) obchodní; c) státní. 

Spotřební trhy představují všichni jednotlivci a domácnosti, kteří nakupují zboží a služby nebo je jinak získávají pro osobní spotřebu. Zákazníci se výrazně liší věkem, příjmy, vzděláním, místem, preferencemi i dalšími faktory. Jejich nákupy jsou významně ovlivňovány kulturními, společenskými, osobními a psychologickými charakteristikami. 

 Trhy organizací (business-to-business – B2B) tvoří všechny organizace nakupující výrobky a služby pro použití ve výrobě dalších výrobků a služeb, které jsou prodávány, pronajímány či dodávány ostatním. Patří sem také velkoobchodní a maloobchodní firmy, které pořizují zboží za účelem dalšího prodeje či pronájmu se ziskem (Kotler, Wong, Saunders, Armstrong, 2007, s. 362). 

Trhy organizací (B2B) lze rozdělit na dva základní typy: 

1. horizontální trhy: hovoříme o nich v případě, že dodavatel spolupracuje se zákazníky v různých odvětvích. Ve většině případů jde o poskytování služeb (např. finančních, poradenských, marketingových apod.); 

2. vertikální trhy: hovoříme o nich v případě, že dodavatel oslovuje zákazníky pouze v úzce definovaném odvětví (např. nabídka specifického průmyslového nebo zemědělského produktu). 

Trhy lze členit - viz dále:

 ■ Potenciální trh – soubor spotřebitelů, kteří mají dostatečnou úroveň zájmu o tržní nabídku. Zájem nestačí. Musí mít určitý příjem a přístup k produktu.

 ■ Dostupný trh – soubor spotřebitelů, kteří mají zájem, příjem a přístup k určité nabídce. 

■ Kompetentní dostupný trh – soubor spotřebitelů, kteří mají zájem, příjem, přístup a kvalifikaci pro určitou nabídku. To znamená, že produkt může být pro ně dostupný například s dosažením určitého věku (získání řidičského oprávnění, konzumace alkoholu) aj.

 ■ Cílový trh – je součástí kompetentního dostupného trhu, pro který se firma rozhodne (více viz oddíl 6.2.1).

 ■ Proniknutý (obsloužený) trh – soubor spotřebitelů, kteří kupují produkt firmy. 

Trhy lze také členit na trhy současné, skryté a vznikající: 

■ Současné trhy – potřeby, přání a poptávka jsou uspokojovány existujícími dodavateli. 

■ Skryté trhy – firmy jsou si vědomy toho, že existují potenciální zákazníci, ale nikdo se uspokojením jejich potřeb a přání nezabývá. 

■ Vznikající trhy – v současnosti neexistují, ale podle vývoje v prostředí se dá očekávat, že v budoucnu vzniknou. Uvedená členění trhu se používají jako jedno z východisek strategického marketingového plánování. Poněkud jiné členění trhů uvádí Veber (2009): 

■ Trhy fragmentované. Existuje na nich mnoho příležitostí pro odlišení se od konkurence, ale všechny příležitosti jsou malé. Příkladem může být zařízení barů, pivnic atd. 

■ Specializované trhy. Nabízejí řadu zvláštních příležitostí, z nichž každá může být výnosná. Příkladem může být produkce horských kol, mobilních telefonů. 

■ Objemové trhy. Tyto trhy umožňují dosáhnout pouze malého počtu specifických výhod. Výhody mohou být velké. Příkladem může být výroba železničních vozidel. 

■ Trhy typu „slepá ulička“. Jde o trhy, kde je málo potenciálních výhod a všechny jsou malé. Trhy jsou nasyceny. Zájem zákazníků stagnuje, či dokonce klesá.  

Klasický trh představuje trh neboli tržnice, která v mnoha zemích plní velmi důležitou roli vedle maloobchodní sítě.

Tržní subjekty:

Tržní subjekty jsou nabízející a kupující, kterými se stávají ekonomické subjekty jakožto účastníci trhu (domácnosti, firmy a stát). Ekonomické subjekty vstupují na trh s různými cíli a vystupují jak na straně nabídky, tak na straně poptávky. 

 Velikost trhu 

Při kvantitativní analýze trhu se zkoumá tržní potenciál, kapacita trhu, tržní podíl firmy, relativní tržní podíl firmy.  

Tržní potenciál se vyjadřuje: 

■ počtem potenciálních zákazníků; 

■ objemem produktů, které může teoreticky kupující zakoupit. 

Tržní potenciál (Tomek, Vávrová, 1999, s. 138) je dán souborem zákazníků, kteří projevují určitou intenzitu zájmu o specifickou tržní nabídku. Jde o limit, kterému se bude blížit poptávka trhu, jestliže se marketingové výdaje v daném tržním prostředí budou blížit nekonečnu. Tržní potenciál se může v čase měnit v závislosti na podmínkách, které jej ovlivňují. 

Formulovat jej lze jako: QT = m × q × p kde QT celkový potenciál trhu (v peněžních jednotkách, eventuálně bez ceny v jednotkách množství); m celkový počet nositelů požadavků (spotřebních jednotek) – jednotlivá osoba či domácnost, podnik či organizace; q průměrná spotřeba na spotřební jednotku za sledované období; p průměrná cena výrobku ve sledovaném období. 

Tržní kapacita – objem trhu: jedná se o veličiny, které kvantifikují současný rozsah prodeje určitého produktu na daném trhu, zpravidla za jeden rok: kapacita trhu = rozsah vlastní výroby + odhad rozsahu výroby konkurentů + + dovoz – vývoz 

Potřeba

Lidská potřeba vychází z pocitu nedostatku a naše vědomí se snaží tento nedostatek odstranit.Potřeby jsou v různých společnostech různé a odlišují si i u jednotlivých lidí. Potřeba se v mysli lidí přetváří v přání, které má již konkrétnější podobu toho, jak potřebu uspokojit. Kotler definuje přání jako "touhy po specifickém uspokojení lidských potřeb.“ A podle něj: „Poptávka jsou přání mít specifické produkty, která jsou podložena schopností a ochotou si je koupit“. Potřeba a přání jsou proměnlivé, často tedy dochází k jejich změnám.  

Požadavky nebo přání

Potřeba se v mysli lidí přetváří v přání, které má již konkrétnější podobu toho, jak potřebu uspokojit. Kotler definuje přání jako "touhy po specifickém uspokojení lidských potřeb.“. Potřeba a přání jsou proměnlivé, často tedy dochází k jejich změnám.   

Poptávka

Poptávka je ochota konkrétních lidí koupit si specifické výrobky nebo služby. Požadavky se stávají poptávkou, jsou -li podloženy zamýšlenou koupí se schopností zaplatit.  

 Poptávka je ekonomická veličina vyjadřující objem výrobků nebo služeb, které chce zákazník koupit na trhu za určitou cenu. Rozlišujeme poptávku elastickou (pružnou), která výrazně a rychle reaguje na změny cen (obvykle zboží zbytné a lehce nahraditelné), neelastickou (nepružnou), která na změny cen reaguje pomalu a omezeně (obvykle zboží nezbytné, bez něhož se nelze obejít a které nelze dost dobře nahradit). 

Poptávka (angl. demand, D) představuje  funkční závislost mezi cenou a (poptávaným) množstvím zboží, avšak nepřímý vztah, jde o klesající křivku, protože pro kupujícího je zboží lákavější, čím je jeho cena nižší. Tuto skutečnost vystihuje zákon klesající poptávky, který říká, že při vyšší ceně výrobku klesá jeho poptávané množství. Při zdražení statku navíc působí dva efekty. Důchodový efekt znamená, že spotřebitel v důsledku zdražení statku nakupuje méně, protože se mu snížil reálný důchod. Substituční efekt představuje nákup jiného zboží, kterým lze zdražený statek nahradit. Velikost poptávaného množství je dána konkrétní výší ceny a změny ceny způsobují posuny po křivce poptávky. Jinými než cenovými vlivy je způsoben posun celé poptávkové křivky vpravo či vlevo, např. změnou nominální výše důchodu, změnami v cenách jiných statků, které jsou substituty či komplementy, vkus, móda, sezónnost aj. 

Rozlišujeme různé typy poptávek, a sice:

 1. individuální poptávka - poptávka jednoho spotřebitele nebo poptávka po zboží jednoho výrobce, 

2. tržní (dílčí) poptávka (market demand, D) – poptávka po jediném výrobku od různých výrobců, souhrn poptávek na trhu jednoho výrobku, 

3. agregátní poptávka (aggregate demand, AD) – souhrn všech zamýšlených nákupů, se kterými přicházejí kupující na trh.  

Marketing a prodej se na poptávku dívá ještě jinak:

•  Neexistující – je to stav trhu, kdy většina účastníků trhu neprojevuje žádný zájem o produkt, důvodem mohou být spotřební zvyklosti trhu nebo špatná informovanost o produktu (tento typ poptávky doprovází každý nový výrobek při jeho nástupu na trh). 
• Negativní – je to stav trhu, kdy většina účastníků trhu produkt zásadně odmítá z různých náboženských, společenských nebo klimatických důvodů (př. poptávka po mase u vegetariánů). 
• Latentní – jde o poptávku, která se na trhu vytvořila a prozatím není uspokojena žádným z nabízených produktů, spotřebitel si uvědomil novou potřebu, tento typ poptávky přináší nové příležitosti pro výrobce. •
• Kolísavá – je to poptávka podléhající pravidelným výkyvům z důvodů časového nebo sezónního omezení spotřeby, výkyvy mohou být krátkodobého nebo dlouhodobého charakteru (typických příkladem je poptávka po ovoci, zelenině, vánočním cukroví, apod.). •
• Klesající – jde o stav trhu, kdy se poptávka po určitém produktu začíná snižovat, tento stav je zcela přirozený a dostaví se zpravidla dříve či později u každého produktu v souvislosti s průběhem cyklu tržní životnosti výrobků.
• Úplná – charakterizuje ideální stav trhu, ke kterému dochází zřídka, tedy stav vyrovnání nabídky s poptávkou, na trhu je přesně tolik zboží, kolik je schopno uspokojit potřeby zákazníků. 
• Nadměrná (přehřátá) – je stav, kdy trh vyžaduje více produktu, než je schopen podnik nabídnout, někdy může jít o záměr výrobce, který chce udržet vysoké ceny u výrobků, a proto není jeho cílem tuto poptávku uspokojit. •
• Iracionální – jedná se o společensky nežádoucí typ poptávky po produktech, které většinou samotným spotřebitelům škodí (alkohol, cigarety, drogy apod.).   

Produkt

Produkt je zde chápán velmi zeširoka. Je to všechno, co firmy mohou zákazníkovi nabídnout, aby byla uspokojena jeho potřeba, přání či poptávka. Získat produkty lze čtyřmi způsoby: samovýrobou, přinucením, žebráním a směnou. 

Hodnota

Hodnotu lze definovat jako celková schopnost produktu uspokojit zákazníkovu potřebu. Většinou ji tvoří soubor produktu(ů) hmotných i nehmotných (služeb), v maloobchodě taktéž celkový sortiment, nákupní atmosféra, zážitky z procesu nákupu. Jde tedy o komplexní pojem a zákazník vnímá hodnotu často až po určité době (i po spotřebě). Jde o komparativní pojem - zákazník porovnává to, co dostane za to, co vydá včetně srovnávání s nabídkou konkurence). V maloobchodě hraje důležitou roli taktéž dostupnost a pohodlí nákupu, image apod.

Nabídka:

Nabídka (angl. supply, S) je rostoucí funkce, která vyjadřuje přímou závislost ceny a množství zboží. Tržní nabídku je možné definovat také jako „…souhrn všech zamýšlených prodejů, se kterými ekonomické subjekty vstupují na trh“.4 Rozlišujeme mezi nabídkou a nabízeným množstvím. Zatímco nabízené množství je část nabídky, určující její objem či velikost při konkrétní výši ceny a graficky představuje bod na křivce, je nabídka dána vztahem ceny a množství a je to celá křivka. Platí zákon rostoucí nabídky, který říká, že růst ceny vyvolává růst nabízeného množství a naopak, pokles ceny znamená pokles nabízeného množství. Cena je faktorem, který v grafickém vyjádření způsobuje posuny po křivce, posuny z jednoho bodu ležícího na nabídce do bodu druhého. Jiné vlivy než cenové způsobují posuny celé nabídky, posuny křivky doleva nebo doprava. Mohou to být např. výrobní náklady, ceny substitutů  (výrobků, které jsou schopny daný produkt nahradit), přírodní a klimatické vlivy, organizovanost trhu či jiné podmínky. 

Rozlišujeme několik typů nabídek: 

1. individuální nabídka - nabídka jednoho výrobce, určená objemem výroby tohoto výrobce a zamýšlenými cenami jeho výrobků, 

2. tržní (dílčí) nabídka (market supply, S) – nabídka jediného výrobku od různých výrobců, souhrn nabídek na trhu jednoho výrobku, 

3. agregátní nabídka (aggregate supply, AS) – souhrn všech zamýšlených prodejů, se kterými přicházejí výrobci na trh, určená objemem výroby všech výrobců a cenami, za které chtějí své výrobky prodat. 

 Rovněž nabídku lze členit a analyzovat podle: 

■ opakovatelnosti (plynulá, periodická, neperiodická, jednorázová); 

■ času (stálá, občasná, sezonní); 

■ uspokojení poptávky (dostatečná, nedostatečná); 

■ průběhu směny (přímý výrobce, obchodní firmy). 

Směna:

Směna je produktem dělby práce. Rozvoj směny zároveň zpětně vytváří nové podněty pro další rozvoj dělby práce. S prohlubováním dělby práce a specializace výrobců se rovněž rozvíjí trh a tržní mechanismus. 

Směna je získání produktu, který někdo jiný nabízí a chce za to „něco na oplátku“ .  Podmínkou uskutečnění směny je vždy předpoklad, že existuje oboustranný zájem na jejím uskutečnění.

Dříve docházelo k vyměňování produktů bez použití peněz, tzn., jde o naturální směnu, neboli o bezprostřední, přímou směnu jednoho výrobku za výrobek jiný, tzv. barter.  V případě naturální směny musí k její realizaci existovat dvojnásobná shoda potřeb zúčastněných ekonomických subjektů.   

Transakce obsahuje dimenze, jako je: doba dohody a místo, podmínky obchodu (např. doba dodání, balení, místo dodání apod.) a věci nebo produkty, resp. produkt a platidlo. Místo transakce může být reálné i virtuální.

Směna je základem pro obchod. Obchod lze vymezit jako dílčí proces (jednorázový), jako opakovanou činnosti, ale je potřebné uvést i následující dělení:

 Vnitřní obchod (obchod na vnitřním trhu) 

Vnitřní obchod představuje působnost na celostátním a regionálním trhu. Jedná se tedy o dispozice zbožím na území jednoho státu, prodávající i kupující jsou subjekty domácího trhu. Spadají sem jak obchody spotřebním zbožím, tak zbožím pro další podnikání. I přes stále postupující globalizaci se stále jedná o velice významný segment hospodářství a nelze předpokládat, že by se to do budoucnosti mělo výrazně změnit. Je totiž zřejmé, že působení na vnitřním trhu má pro obchodníka celou řadu výhod a je stále ekonomicky i časově nejméně náročné. Taktéž jistá míra národního cítění spotřebitelů vždy nahrává obchodům tuzemským zbožím. 

Zahraniční obchod

 Zahraniční obchod je tvořen vývozem (exportem) a dovozem (importem) zboží přes hranice státu. Také do této kategorie spadají jak obchody spotřebním zbožím, tak zbožím pro další podnikání. Podnikání v zahraničním obchodě klade na podnikatele daleko větší organizační, kompetenční i ekonomické nároky, na druhou stranu je velkou příležitostí pro rozvoj a růst, jakož i pro dosahování lepších výsledků. V mnoha oblastech obchodního podnikání se jedná o nezbytný krok k zajištění dostatečného odbytu, neboť na domácí trh se naopak tlačí dovozy z jiných zemí, které se podílejí na nasycení koupěschopné poptávky. Je evidentní, že s postupem globalizace, odbouráváním bariér a rozvojem moderních technologií se význam zahraničního obchodu zvyšuje a lze očekávat, že tento bude platit i v budoucnosti. 

Mezinárodní obchod 

Mezinárodní obchod je ještě jakousi nadstavbou předchozího typu. Jedná se o komplexní soubor obchodních aktivit ve větším množství zemí či na celém světě. Vedle toho pochopitelně zahrnuje i obchod na jednotlivých vnitřních trzích. V dnešní době by se již dalo říci, že se v obchodním podnikání stírají hranice mezi jednotlivými státy a v řadě segmentů již hovoříme o globálních či minimálně kontinentálních trzích. Klíčovou podmínkou pro efektivní fungování mezinárodního obchodu je proaktivní legislativa v této oblasti a odbourávání cel, kvót a dalších protekcionistických opatření. 

Distribuční cesty

Mezi výrobou a zákazníkem, resp. konečným spotřebitelem může existovat přímý vztah bez nutnosti jakéhokoliv mezičlánku. Nicméně na trhu spotřebním zbožím není tato situace častá. 

Existují různé druhy mezičlánků - kromě agenta a překupníka (obrázek níže) mají různý charakter:

1) Obchodní zástupce - samostatný obchodní subjekt, který pracuje jménem podniku, s nímž uzavřel smlouvu o obchodním zastoupení, a na jeho účet (tj. výnosy i ztráty převádí na účet zastoupeného),sleduje trh, konkurenci, platební schopnost zákazníků, umožňuje podniku rychlou reakci přizpůsobení trhu, informuje zákazníky o nových výrobcích, pravidelně je navštěvuje, systematicky buduje dobré vztahy se zákazníky, zaměstnavateli podává pravidelné zprávy, obchod zprostředkovává nebo jen uzavírá.

2) Obchodní zprostředkovatel - makléř
jeho funkcí je připravovat obchodní transakce tak, aby jednání skončilo kontraktem s třetí osobou uzavíraným přímo příkazcem a bylo výhodné pro obě strany,sleduje vždy zájmy obou partnerů,nepřichází do styku se zbožím a s peněžními prostředky příkazce a jeho partnera.

Kromě agentů a překupníků eixstují další pojmy označující různé mezičlánky:

1. Obchodní zástupce
Obchodní zástupce je samostatný obchodní subjekt, který pracuje jménem podniku, s nímž uzavřel smlouvu o obchodním zastoupení, a na jeho účet (tj. výnosy i ztráty převádí na účet zastoupeného), sleduje trh, konkurenci, platební schopnost zákazníků, umožňuje podniku rychlou reakci přizpůsobení trhu, informuje zákazníky o nových výrobcích, pravidelně je navštěvuje, systematicky buduje dobré vztahy se zákazníky, zaměstnavateli podává pravidelné zprávy, obchod zprostředkovává nebo jen uzavírá.

2) Obchodní zprostředkovatel - makléř
jeho funkcí je připravovat obchodní transakce tak, aby jednání skončilo kontraktem s třetí osobou uzavíraným přímo příkazcem a bylo výhodné pro obě strany, sleduje vždy zájmy obou partnerů, nepřichází do styku se zbožím a s peněžními prostředky příkazce a jeho partnera.

3. Komisionář
Komisionář prodává a nakupuje vlastním jménem na cizí účet různé komodity: zboží, cenné papíry, atd. Vzájemný vztah mezi komitentem a komisionářem je upraven tzv. komisionářskou smlouvou, další smlouva (např. kupní) je pak uzavírána mezi komisionářem a zákazníkem (komitent - komisionář - zákazník). 

4) Zasilatel (speditér)
obstarává přepravu a souvisící služby vlastním jménem na příkazcův účet, do náplně činnosti speditéra patří:- obstarávání přepravy zásilek,- zajištění dopravních prostředků,- koordinace přepravy zásilky na místo určení různými dopravními prostředky (dopravci),- zajištění skladování a překládání zásilek,- obstarávání nutné péče o zásilky,- obstarávání potřebných dokladů.

5. Burzy
Burzy jsou zvláštní formou organizace trhu, na kterém se ve velkém obchoduje s hromadným, zastupitelným a nepřítomným zbožím. Typickými druhy burzovního zboží jsou suroviny, cenné papíry a devizy, Burzovní obchody se většinou uskutečňují prostřednictvím dohodců - makléřů, obchody zřídka kdy uzavírají kupující a prodávající mezi sebou Podstatou burzovních obchodů je spekulace na vzestup nebo pokles cen.

6. Aukce
Aukce jsou v podstatě veřejné dražby, na nichž se prodá zboží tomu, kdo nabídne vyšší cenu, jde tedy o jednostrannou soutěž kupujících, na rozdíl od burz je možné si zboží (nebo vzorky) prohlédnout, většinou mají charakter velkoobchodní. Maloobchodní charakter mají aukce starožitností, dražby zapomenutých předmětů, atd. Pořadateli aukcí mohou být vlastníci zboží nebo jejich organizace, aukční společnosti, státem pověřené organizace, agenti.

7. Veletrhy
 Veletrhy jsou tradiční kategorií obchodních činností, slouží ke zprostředkování, i když právně do žádných obchodních vztahů s klienty nevstupují, vyjma nájmu. Veletrhy plní tyto funkce:- informační a poznávací,- propagační,- komerční. 

Různé distribuční cesty naznačuje obrázek (více poznatků v tématu 12. a 13). Zdroj obrázku: https://halek.info/prezentace/marketing-prednasky6/mprp6-print.php?projection&l=10

Maloobchod

 Maloobchod je podnik (nebo činnost) zahrnující nákup od velkoobchodu nebo od výrobce a jeho prodej bez dalšího zpracování konečnému spotřebiteli.  Maloobchodní činnost je realizována buď v síti prodejen nebo mimo tuto síť 

Retail a retailing

anglické pojmy pro označení maloobchodu a maloobchodního procesu. V souvislosti s velkými maloobchodními řetězci se dává přednost tomuto označení. 

Maloobchod pochází ze starého francouzského slova tailler, což znamená „odříznout, rozdělit, oddělit

pokud jde o spojitost s krejčovstvím(1365).

Retail se používá často i v bankách - při obsluhování klientů na úrovni konečných zákazníků.

Velkoobchod

 Velkoobchodní činnost spočívá v nákupu zboží ve značných objemech a jeho následný prodej bez podstatných úprav dalším podnikatelským subjektům pro jejich činnost. Dodavateli velkoobchodníkům bývají většinou přímo výrobci, popř. další velkoobchodníci v případě vícestupňového řetězce. Odběrateli jsou v první řadě maloobchodní firmy, dále výrobní podniky a poskytovatelé služeb 

Franchising (více v tématu č. 5)

V maloobchodě je častý způsob podnikání s názvem franchising (např. Rossmann, Yves Rocher).

 "Franchising je systém, ve kterém místo, aby sto drobných podnikatelů přemýšlelo o nejlepší formě podnikání, je pro ně výhodnější převzít již vymyšlenou a prověřenou formu ve franchisingovém systému" 

Manfred Maus - vicepresident Evropské franchisové asociace 

Definice franchisingu podle Britské franchisové asociace používá formulaci: " … Franchising je licenční smlouva uzavřená mezi franchisorem na straně jedné a franchisantem na straně druhé, … 

Německý franchisový svaz definuje franchising takto: "… Franchising je vertikálně - kooperativně organizovaný odbytový systém právně samostatných podnikatelů na bázi smluvních dlouhodobých závazků. 

Franchising je systém distribuce, který provozuje podnik určitého vlastníka tak, jako by tento podnik byl součástí velké sítě používající stejnou obchodní značku, stejné symboly, vybavení, zařízení a poskytující standardizované služby či výrobky. Je založen na úzké a trvalé spolupráci právně a finančně samostatných a nezávislých podnikatelů. Franchisor poskytuje svým franchisantům právo a ukládá jim zároveň povinnost provozovat obchod podle jeho konceptu. Franchisant je v tomto smyslu oprávněn a zavázán využívat, za úplatu a za stálé technické a hospodářské podpory franchisora, značku zboží, služeb, nebo jiná autorská práva, jakož i knowhow patřící poskytovateli franchisy, a to v rámci a po dobu stanovenou franchisingovou smlouvou, kterou za účelem takového podnikání podepsaly obě strany.