Některé země zřídily ministerstvo či mezirezortní komisi pro rodinu a formulují explicitně rodinnou politiku, jiné nikoliv. Ať tak či onak, vždy existuje v sociální politice soubor oddělených, ale přitom vzájemně vztažených politických voleb, jež se zaměřují k problémům dotýkajících se rodin (jde zejména o oblasti bydlení, zdraví, vzdělání, sociálních služeb, zaměstnání a podpory příjmu). Soudobé problémy rodiny (její nestabilita, oslabené výchovné funkce a nízká fertilita) mají více kořenů a není dostatečně jasné, nakolik úspěšně sociální politika tyto problémy může eliminovat a nakolik může například ovlivnit fertilitu s ohledem na komplexní vývojové trendy (post)moderní společnosti. V každém případě ale sociální politika může napomoci podporou v různých stadiích životního cyklu rodiny a v propojení funkcí spojených s rodičovstvím a funkcí spojených s účastí na trhu práce a pracovní kariérou rodičů.Někteří autoři proto rozlišují podle přístupu k rodině tržní model - anglosaský (nepodporuje rodinu), model obecné podpory rodiny běžný na evropském kontinentně (podporuje soudržnost rodiny a instituci manželství) a model dvojího příjmu pocházející ze Skandinávie a postupně se rozšiřující i v dalších zemích kontinentu (podporuje možnost propojení rodičovských funkcí a zapojení žen na pracovním trhu).

 

Nové akcenty sociální politiky v perspektivě životního cyklu rodin pak jsou definovány jako:

1. investice do dětí a do dětství

-         prevence chudoby v dětství: garance příjmu, aktivní podpora zaměstnatelnosti rodičů

-         výchovná funkce školy a zařízení služeb pro děti

-         podpora osamělým matkám v přístupu k zaměstnání

-         aktivní politika zaměstnanosti (mladiství a mládež)

-         přístup ke vzdělání (a vyrovnávání šancí)

-         stipendia studentům z rodin s nízkými příjmy

-         podpora sociálně dostupného bydlení

-         sociální práce v rodinách ohrožených sociálním vyloučením.

 

2. politika vstřícná k rodině, zvláště k ženám

-         finančně a sociálně dostupné služby péče o děti, staré lidi

-         politika rovné šance (zaměstnání a pracovní pozice, mzdy, nároky v sociálním zabezpečení)

-         finanční zajištění v době těhotenství a mateřství (blízko 100 %)

-         podpora spoluúčasti obou rodičů na péči o děti

-         možnosti kombinace částečných úvazků a z nich plynoucích příjmů s mateřskými a rodičovskými dávkami

-         dobré zajištění možností placené absence rodiče při nemoci dětí

-         zvýhodnění rodin s nejnižšími příjmy při zapojení do pracovní aktivity (making work pay)

-         symbolická role ocenění výchovy dětí jako sociální investice.

 

3. důstojný život ve stáří

-         návratnost sociální investice do dětí: kvantitativně i kvalitativně rostoucí lidský kapitál a produktivita mladší generace, schopnosti delší pracovní aktivity a schopnosti spořit na období stáří u starší generace, mezigenerační solidarita. 

 

Po prostudování tématu by měli studenti být schopni:

- specifikovat funkce rodiny ve společnosti a funkce rodinné politiky v systému sociální politiky

- vysvětlit smysl rodinné politiky a základní nástroje rodinné politiky (jak stát podporuje rodinu)

- vysvětlit alternativní cíle rodinné politiky, typy rodinné politiky a jejich souvislost s různými „režimy sociálního státu“

- identifikovat roli rodinné politiky na pozadí soudobých vývojových trendů rodiny jako sociální instituce

- identifikovat aktuální problémy rodinné politiky v ČR.

 

nukleární rodina, modální rodina, extendovaná rodina, rekonstruovaná rodina, krize rodiny, explicitní a implicitní rodinná politika, konzervativní, kolektivistická a liberální koncepce rodiny, přímé a nepřímé nástroje podpory rodiny, právní ochrana rodiny, daňové úlevy, rodinné dávky, služby poskytované rodině.

 

1. V čem spočívají soudobé trendy a změny struktury rodiny a rodinného života ?

2. Jaké jsou základní přístupy k rodině jako sociální instituci a jaké mají implikace pro   rodinnou politiku, resp. pro její cíle ?

3. Jaké postavení má rodinná politika v systému sociální politiky, jak se váže k různým oblastem sociální politiky ?

4. Jaké rozeznáváme typy rodinné politiky a jak se odlišují ?

 

a) Jak se liší nástroje rodinné politiky v závislosti na rozdílnosti přístupů k sociální funkci rodiny ? Vysvětlete na konkrétním příkladu použití různých nástrojů rodinné politiky jaké pak mají rozdílné důsledky pro rodinu.

b) Uvažujte jak opatření ve vztahu k rodině souvisí s konceptem sociální spravedlnosti (například vytváření rovných šancí aj.).

 

Sirovátka, Bubnová, Wildmannová in Sirovátka T. (ed.) 2000: 53-69.

Brdek, M., Jírová, H.: Sociální politika v zemích EU a ČR: 184 – 192, 205-211,

Potůček, M.: 101 – 108

 

Rodinná politika jako specifická oblast sociální politiky může být formulována (explicitní rodinná politika), ale nemusí být formulována. Pokud není formulována, může to znamenat buďto, že opatření sociální politiky nejsou zaměřeny k rodině, ale je také možné, že zaměření k rodině prostupuje ve všech opatřeních sociální politiky jako důležitá perspektiva prospěchu rodiny (implicitní rodinná politika).

 

Rodinná politika využívá širokého instrumentu nástrojů:

finanční podpora (přídavky na děti, porodné, rodičovský příspěvek atp.)

úlevy (zejména daňové úlevy vázané k dětem)

služby pro rodinu ( jesle, mateřské školy, dětské domovy)

 

zdravotní politika

vzdělávací politika

politika bydlení

politika na trhu práce

 

ocenění společenských přínosů rodiny nejrůznějšími formami

ocenění pro-rodinných přínosů různých subjektů („pro-rodinné firmy“ atp.).

 

 

Přístupy sociální politiky k rodině se odlišují v rovině cílů i využívaných nástrojů

Dopady těchto politik není snadné hodnotit, neboť se realizují v širším kontextu společenských změn a v jiných faktorů, jež ovlivňují životní cyklus rodiny. Avšak zdá se, že hlavními sociálními problémy tržního modelu je nestabilita rodiny, vysoká míra chudoby rodin s dětmi, zejména neúplných rodin. To jsou důsledky jeho nekompromisního tlaku trhu na rodinu ve smyslu rovných příležitostí na jedné straně, ale minimální podpory funkcí rodiny na straně druhé.

Pro korporativní režim je hlavním problémem nízká fertilita a současně i nízká participace žen na trhu práce. Tento model sice podporuje instituci manželství, jde však svým pojetím proti (post)modernímu trendu individuální nezávislosti partnerů a jejich snaze o pracovní kariéru a maximální účast žen na trhu práce. Výsledkem je nízká fertilita a nízká participace žen na trhu práce současně. Konflikt trhu práce a funkcí rodiny se nedaří efektivně řešit.

V sociálně-demokratickém režimu je relativně vysoká fertilita i participace žen na trhu práce. Přitom instituce manželství není příliš stabilní, ale realizuje se na druhé straně vysoký počet nesezdaných stabilních soužití partnerů. Model vyžaduje relativně vysoké ekonomické náklady ze strany opatření sociální politiky. Pro příznivce „tradičního modelu“ může být jako negativní shledán fakt, že výchova dětí a péče o ně se ve větší míře odehrává mimo rodinu a instituce manželství není pevná. Náklady na děti jsou „socializovány.“

 

 

 

Společnosti moderního „západního typu“ uznávají bydlení za základní lidskou potřebu, jejíž zajištění má velmi závažné sociální důsledky, proto i článek 25 Všeobecné deklarace lidských práv klade mezi požadavky sociální solidarity i právo na bydlení. Zajištění bydlení je ovšem v prvé řadě záležitostí domácností. Problémem je však vysoká cena pořizovacích nákladů bydlení a dlouhodobá návratnost investic do bydlení. Z toho důvodu je pro některé skupiny populace problematické zajištění této potřeby, z důvodů: životního a rodinného cyklu (mladé rodiny, staří lidé po ztrátě partnera a odchodu dětí), zdravotního handicapu, sociálně ekonomického statusu (zvláště nezaměstnanost), rozpadu rodiny (zvláště samoživitelky s dětmi) aj. Základními hledisky politiky bydlení je dostačující kvantita bytů, odpovídající kvalita a dostupnost bytů (finanční a sociální). Politika bydlení z toho důvodu koncipuje relativně široký okruh opatření, která se zaměřují (každé v jiné míře) na různé kategorie populace.

Pro zajištění základních hledisek politiky bydlení je klíčovým požadavkem fungující trh s byty. Vedle toho musí existovat i politiky, jež rozšiřují odpovídajícím způsobem dostupnost bydlení pro širší vrstvy populace, umožňují jim akumulovat prostředky k pořízení bydlení v příslušné fázi rodinného cyklu a přitom dlouhodobě do této oblasti investovat prostředky domácností. Domácnostem, jež nemají dostačující zdroje, má politika bydlení napomoci krizová období života překonat, aniž by došlo k ohrožení sociálním vyloučením v důsledku substandardního bydlení.

Politiky bydlení jsou pak diferencované podle cílové sociální skupiny:

Vyšší a střední vrstvy – hypotéky a daňové úlevy na výstavbu a koupi domů a bytů

Střední vrstvy – stavební spoření spojené s daňovými úlevami, regulované nájemné (připouští obvykle „rozumný zisk“, jenž o něco převyšuje úrokovou míru) někdy i šířeji pojaté sociální bydlení, zejména je zaměřené na mladé rodiny (tento typ bydlení znamená standardní bydlení poskytované za „ekonomické nájemné“, jež obvykle kryje provozní náklady, nikoliv už pořizovací náklady a zisk)

Nižší vrstvy – příspěvek na bydlení, sociální bydlení zaměřené na rodiny s nízkými příjmy, regulované nájemné.

 

po prostudování kapitoly by studenti měli umět definovat:

- význam bytové politiky

- charakteristiky - indikátory úrovně a potřeby bydlení, specifika trhu s byty

- alternativní cíle bytové politiky a modely bytové politiky

- nástroje bytové politiky a jejich sociální cílenost.

 

vlastnické a užívací právo k bytům, bytový fond, plošný standard, bytové kategorie, státně dirigistický model, model bytového družstevnictví, liberální model, dostupnost bytů, regulace nájemného, „dotace na cihlu“, „dotace na hlavu“, příspěvek na bydlení, sociální bydlení, stavební spoření se státním příspěvkem, hypoteční úvěr, regenerace městských center.

 

1. Jaké funkce plní bytová politika a jaké cíle sleduje ?

2. Jakými indikátory lze charakterizovat úroveň bydlení a potřebu bytů ?

3. Jakými specifickými rysy se vyznačuje trh s byty ? Jakými způsoby bývá regulován v tržních ekonomikách ?

4. Jaké rozeznáváme základní modely bytové politiky (charakterizujte). Uveďte jaké nástroje bytové politiky preferují různé režimy sociálního státu.

 

a) Charakterizujte nástroje bytové politiky a jejich cílenost k různým kategoriím populace, obecně a na příkladu ČR, identifikujte tak, které nástroje bytové politiky jsou v ČR nedostatečně rozvinuty.

b) Vysvětlete důvody pro regulaci nájemného a jaké zásady jsou vhodné pro jeho stanovení ?

 

Durdisová, Kotýnková, Krebs, et. al.: 285-309 (Krebs, V., et. al.: 249 – 270)

Problémy sociální politiky na přelomu tisíciletí, VŠE, Praha 2000: 91 – 99.

Lux, Bydlení věc veřejná, Slon, Praha, 2002: 71-86, 165-77.