Pohled na právo v literatuře. Teoretické uchopení tématu právo a umění.
Právo a literatura...
.... je myšlenkové hnutí, vědecký směr, který už rozhodně nelze označovat za okrajový, o čemž svědčí i množství odborné literatury, která se jjím zabývá. A ani zdaleka se nejedná o žádnou suchopárnou disciplínu odpoutanou od aktuálního dění. Jako příklad může sposloužit třeba práce o právu v knihách o Harry Potterovi.
Je založený na dvou zásadních otázkách, na jejichž zodpovězení závisí celé vnímání práva.
Tou první je problém závislosti chápání práva na jiných oborech, především na umění a historii. Druhou, avšak stejně důležitou, je možnost chápání práva skrz literaturu a naopak.
Odvětví Právo a literatura je rozdělováno na dva základní podobory, a to Právo v literatuře a Právo jako literaturu. Rozdíl mezi nimi lze dovodit už z jejich názvů.
Prvními představiteli byli
John Wigmore auth/el/1422/jaro2011/MVV33K/22887044/wigmore.pdf
a
Benjamin Cardozzo auth/el/1422/jaro2011/MVV33K/22887044/cardozo.pdf
, kteří ve vzájemné shodě oba považovali literární autory za zásadní učitele práva pro laickou veřejnost.
Začátky hnutí sahají k počátkům 20. století, velkého rozmachu však dosáhlo v 70. a 80. letech. Tehdy Richard Weisberg a Robert Weisberg došli k názoru, že právě literatura může právníkům i veřejnosti poskytnout možnost hlubšího pochopení práva, které skrz prameny práva poznat nelze.
S touto myšlenkou souvisí skutečnost, že oproti počátkům hnutí, které zdůrazňovalo Právo v literatuře, s postupem času získává na významu Právo jako literatura. Právní texty jsou tak v tomto duchu interpretovány stejně jako jakákoliv jiná literární díla, totiž stejnými metodami literární kritiky. Tento náhled sdílel i Dworkin nebo White.
Obsahem Práva v literatuře je zpracování právních otázak v literárních dílech, v němž je nejvíce ceněn právě převážně nezaujatý náhled autora-neprávníka. Nejvíce ceněnými autory je tu pak Franz Kafka, Albert Camus, Herman Melville, Fjodor Dostojevský nebo Charles Dickens.
Právo jako literatura oproti tomu nerozebírá literaturu, nýbrž právo, zato literárními metodami. Tím přináší nové pohledy do interpretace práva a právní teorie.
Nicméně Právo a litaratura budí po celou dobu své existence nejen nadšené, ale i rozporuplné reakce. Tou nejvýznamnější kritikou je názor Richarda Posnera, který tvrdí, že literatura je ve vztahu k právu přeceňována a že literární autor nemůže nabídnout nic, co by právník sám nevěděl nebo nevymyslel. Rovněž k použití literárního výkladu v právu se staví značně skepticky.
Navzdory kritice je ale Právo a literatura živým a rozrůstajícím se právním směrem. A je na každém, která díla, autory nebo metody vezme za své a nechá se jimi ovlivnit.
Zde by bylo zajímavé vytvořit vlastní seznam děl významných pro studenty letošního ročníku Práva a umění. Své návrhy proto můžete zasílat emailem na adresu 210387@mail.muni.cz. Odůvodnění volby bude vítáno, avšak není nezbytné...
Pro začátek můžeme uvést díla, která zazněla na přednášce:
Muž bez vlastností (v originále německy Der Mann ohne Eigenschaften): třídílný román rakouského spisovatele Roberta Musila
Mechanický pomeranč (originální anglický titul zní A Clockwork Orange) je román spisovatele Anthonyho Burgesse
Revizor (1836, Ревизор) je pětiaktová satirická komedie ruského prozaika a dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola
A díky první obdivuhodně rychlé odpovědi můžeme téměř ihned přidat další:
Ivan Klíma: Soudce z milosti - obraz práva v době, kdy žádné právo nebylo
- konfrontace právníka s trestem smrti
Franz Kafka: Zámek - člověk jako oběť práva
- předpisy neslouží člověku, ale umožňují hrstce vybraných manipulovat s ním
Jan Drda: Vyšší princip - je ospravedlnitelná vražda tyrana?
- vzepření se právu Třetí říše
Vladimír Körner: Údolí včel - pravidla křižáckého řádu a kruté tresty za jejich porušení
Karel Čapek: Hordubal - vyšetřování trestného činu vraždy, hledání pravdy
- pohled pachatele i vyšetřujícího soudu
- jak spravedlivě posoudit vinu?
Protože se studentská invence poněkud odmlčela, nezbývá než si vypomoci pár trochu spornějšími výtvory...
N. Machiavelli: Vladař (sama podstata práva, co dodat...)
M. Bulgakov: Mistr a Markétka (trocha tajemna a zamyšlení nad podstatou pravidel světských, církevních i božích...že by tedy i nad podstatou práva?)
J. K. Rowling: Harry Potter (celá série...tak je tam trestní právo, správní právo, normy profesní samosprávy, právní principy postav i několik soudních procesů...to by mohlo stačit...nebo ne?)
S. Meyer: Stmívání (pro velký úspěch opět celá série...a důvody obdobně jako u Pottera...)
Ch. Harris: The Southern Vampire Mysteries (bestseller a předloha seriálu True Blood...zase upíři...)
Dá se vůbec s vážnou tváří tvrdit, že něco z toho ovlivňuje právo?
11. 3. 2011: Dalšími díly v našem seznamu jsou:
Katova píseň od Normana Mailera a Ohňostroj marnosti od Toma Wolfeho: zajímavým způsobem zobrazují (resp. v prvním případě přímo dokumentují) soudní proces.
Atentát nizozemského spisovatele Harryho Mulische: sice nepojednává bezprostředně o právu, nicméně řeší problematiku odpovědnosti a viny.
Takže které dílo bude další? Návrhy ani odůvodnění samozřejmě až na běžné výjimkynepodléhají cenzuře...Pro případnou diskusi nad uvedenými tituly i autory pak samozřejmě slouží přednášky i semináře, ale pro případ potřeby okamžitě přístupného prostoru pro vyjádření je tu samozřejmě diskusní fórum...
Průběžné (možná lehce nemístné) dotazy:
Jak pokračuje vaše mise Právo a divadlo? Byl problém vybrat si představení? Co lístky, dají se sehnat? A co první dojmy? Nikde přece není stanoveno, že se o to máte podělit až na k tomu předem určeném semináři...
Čtete? Čtěte... Jak pokračuje četba Bratrů Karamazových? Děláte si záložky a poznámky? Vážně je to lepší, člověk pak totiž nikdy nenajde to, co zrovna hledá...
A co příprava na Shakespeara? Jak se to zatím jeví? Kdyby nevyhovoval překlad, není samozřejmě podmínka číst podklady zrovna ve Sládkově verzi...
Tvoříte? Tvořte...a kdo chce, může se průběžně pochlubit výsledky. Konzultace od ostatních se přece někdy hodí...