1. Vede k § 1955 o. z.

2. Vede k § 1918 o. z., jenž se však vztahuje pouze na věci hromadné nebo soubor věcí. Výsledek bude záviset na interpretaci právního jednání, tedy na tom, zda směřoval ke vzdání práv z vadného plnění ve smyslu § 1916 odst. 2 o. z.

3. Otázka, zda jiná osoba může splnit bez souhlasu dlužníka, je sporná. V případě postupitelných pohledávek však lze dospět k závěru, že ano. 

4. viz prezentace (pozn. přiklad vychází z § 1932 o. z. v původním znění)

5. Otázka, jak vyložíme "zaplatí, až bude moci". Zřejmě to bylo míněno tím způsobem, že dlužník určí, kdy zaplatí, tedy čas plnění byl ponechán na vůli dlužníka dle § 1960 o. z. Tento výklad by pak vyloučil možnost výpovědi dle § 2393 o. z., neboť smlouva určila, kdy má být zápůjčka vrácena. Neurčila sice konkrétní termín, ale určila způsob, jak se tento termín určí (určí to dlužník). Případná žaloba na plnění by tak byla neúspěšná, neboť věřitel žaloval předčasně. Nejprve musí žalovat dle § 1960, aby soud určil čas plnění. Od okamžiku určení času plnění soudem běží promlčecí lhůta ohledně práva na plnění. Pozor ale pokud by byl čas plnění ponechán na vůli věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.). Dle ustálené judikatury NS (viz NS 31 Cdo 3881/2009) zde běží promlčecí lhůta od vzniku závazku. Pokud bychom vycházeli z možnosti výpovědi dle § 2393 o. z. srov. NS 33 Cdo 3037/2019 - rozhodnutí však nebylo přijato kolegiem k publikaci.