Správní právo I

Povinný subjekt

Zákon o svobodném přístupu k informacím rozeznává dva druhy subjektů povinných poskytovat informace, a to subjekty s úplnou informační povinností, tedy s povinností poskytnout všechny informace, se kterými disponují, a dále subjekty s částečnou informační povinností.
Subjekty s plnou informační povinností jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. Jak vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 44 Ca 179/2002, úplná informační povinnost s sebou nese povinnost poskytnout nejen informace, které mají k dispozic, ale též informace, které by k dispozici mít měly; [p]okud úřad zjistí, že nemá informaci, kterou podle svých povinností stanovených právními předpisy má mít, je povinen ji okamžitě doplnit a poskytnout....
Pod pojmem státní orgány přitom nespadají jen orgány vykonávající veřejnou správu, ale všechny orgány moci zákonodárné, výkonné a soudní; též Veřejný ochránce práv (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 2 As 58/2007).
Veřejnou instituci zákon nedefinuje, vycházet však lze z kriterií stanovených Ústavním soudem v jeho nálezu ze dne      24. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 260/06, dle něhož mezi relevantní hlediska pro určení, zda se jedná o instituci veřejnou či soukromou, patří a) způsob vzniku (zániku) instituce (z pohledu přítomnosti či nepřítomnosti soukromoprávního úkonu), ale rovněž b) hledisko osoby zřizovatele (z pohledu toho, zda je zřizovatelem instituce jako takové stát či nikoli; pokud ano, jedná se o znak vlastní veřejné instituci), c) subjekt vytvářející jednotlivé orgány instituce (z toho pohledu, zda dochází ke kreaci orgánů státem či nikoli; jestliže ano, jde o charakteristický rys pro veřejnou instituci), d) existence či neexistence státního dohledu nad činností instituce (existence státního dohledu je přitom typická pro veřejnou instituci) a e) veřejný nebo soukromý účel instituce (veřejný účel je typickým znakem veřejné instituce). Prostřednictvím těchto kritérií je pak nutno zkoumanou instituci posuzovat a podle výsledku dojít k závěru o její veřejné či soukromé povaze.
K informační povinnosti obchodní společnosti založené územním samosprávným celkem lze pak dále odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 8 As 57/2006, v němž Nejvyšší správní soud uvedl:„U akciové společnosti založené územním samosprávným celkem, jejíž orgány jsou vytvářeny tímto územním samosprávným celkem jako jediným akcionářem společnosti, který zároveň zákonem stanovenými prostředky vykonává dohled nad činností akciové společnosti plnící veřejný účel (provozování fotbalu v dané obci), převažují znaky svědčící o její veřejné povaze, a jedná se tedy o veřejnou instituci ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.“
Subjekty s částečnou informační povinností jsou jiné subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v určité oblasti veřejné správy; tyto subjekty jsou povinny poskytovat informace pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti. Příkladem takového subjektu je například stříž přírody dle § 81 zákona o ochraně přírody a krajiny.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše