Normativní správní akty lze členit dle povahy regulovaných právních vztahů na vnitřní (interní) a vnější (externí).

Pro normativní správní akty vnitřní platí, že směřují vůči subjektům ovládaným organizační podřízeností vůči tomu, kdo je vydal (ten je vůči nim v postavení nadřízeném). Zpravidla slouží k řízení podřízených pracovníků a orgánů a lze jimi proto ukládat povinnosti v rozsahu, který je potřebný pro plnění úkolů v rámci veřejné správy, aniž by k tomu nadřízený pracovník či orgán potřeboval výslovné zákonné zmocnění; samozřejmě za předpokladu, že tím nejsou zužována práva, která zaměstnancům stanoví zákoník práce či jiné právní předpisy stanovující jejich „chráněné“ postavení.

Přestože výslovné zákonné zmocnění k vydání interního normativního správního aktu není potřebné, některé právní předpisy vydání určitých interních normativních správních aktů ukládají, a to např. zákoník práce (v § 306) či zákon o hlavním městě Praze (v § 81). Pro interní normativní správní akty neexistuje jednotná terminologie či hierarchie, zpravidla se označují jako interní normativní instrukce, pokyny, směrnice, opatření apod. Podrobněji k pojmu normativní správní akt vnitřní PRŮCHA, P. Správní právo : obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 275–276 nebo též Ústavní soud v nálezu pléna ze dne 5. 4. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 49/93.

Normativní správní akty vnější naproti tomu zákonnou terminologii požívají, a to proto, že směřují vůči podřazeným adresátům veřejné správy, pro něž je typické, že vůči nim může veřejná správa uplatňovat svou moc pouze na základě zákona, v jeho mezích a způsobem zákonem stanoveným. Jedná se zároveň o podzákonné právní předpisy. Je pro ně mimo jiné charakteristické, že upravují postavení osob nacházejících se na území, na němž uplatňuje svou moc subjekt, jehož orgán příslušný podzákonný právní předpis vydal. Podrobněji k pojmu normativní správní akt vnější PRŮCHA, P. Správní právo : obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 271–275.

Na pomezí interních a externích normativních správních aktů se nachází statutární předpisy; v případě, že jsou vydávány profesními samosprávami, označují se (též) jako stavovské. Na rozdíl od dříve uvedených podzákonných právních předpisů, tj. normativních správních aktů vnějších, není okruh působnosti statutárních (stavovských) předpisů primárně vymezen územím, nýbrž členským vztahem. Jinak však splňují veškeré charakteristické prvky normativních právních aktů jako pramenů práva (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1373/07) a je tedy třeba je chápat jako předpisy podzákonné, pro něž platí, že se mohou pohybovat jen ve sféře, která je jim zákonem vymezena (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 5 Ao 1/2011). Statutární předpisy typicky vydávají subjekty samosprávy, a to aby jimi regulovaly postavení svých členů; mohou ale dopadat též na uchazeče o členství, kteří vůli být jim podrobeni vyjadřují právě svým záměrem stát se členy. Podrobněji k pojmu statutární předpis PRŮCHA, P. Správní právo : obecná část. 8. doplněné a aktualizované vydání. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2012, s. 276–278.