V této části kurzu se dozvíte: 

• Co to znamená nadstátnost a jak se projevuje
• Stručnou historii Evropské unie
• Přehled postupného rozšiřování a zúžení členské základny Evropské unie
• Jaké jsou hlavní orgány Evropské unie

Doporučený studijní text: 

Nastudujte si v učebnici Úvod do mezinárodního a evropského práva strany 57 - 79.

Důležité pojmy a schémata: 

Mezinárodní organizace: relativně trvalé sdružení států za určitým účelem (spolupráce v dané oblasti). Jednotlivé členské státy nejsou mezinárodní organizaci či sobě navzájem podřízeny - uplatňuje se totiž zásada svrchované rovnosti států.

Evropská unie: specifický integrační útvar, který není klasickou mezinárodní organizací. Od ostatních mezinárodních organizací se liší tím, že má nadstátní charakter. 

Nadstátnost: nová metoda integrace. Do vzniku Evropských společenství (současné Evropské unie) používaly státy pro zajištění vzájemné spolupráce výhradně formu mezinárodních organizací. Taková forma spolupráce může být efektivní, ale nemůže vytvořit integrační celek.

Nadstátnost spočívá v tom, že vytvořená organizace byla vybavena určitými pravomocemi vůči členským státům. Nadstátní organizace tedy stojí nad členskými státy (oproti mezinárodní organizaci). 

Tyto pravomoci získala Evropská unie od členských států, které jejich výkon dobrovolně přenesly (a v tomto rozsahu se jich ve prospěch organizace vzdávají). To znamená, že se jim v jejich rozsahu musí trvale podřizovat, a to eventuálně i proti své vůli. Organizace tedy získává pouze ty pravomoci, které členské státy přenesly (zásada sveřených pravomocí).

Jde zejména o pravomoci rozhodovací a legislativní.

Současná Evropská unie jakožto nadstátní organizace je tedy vybavena vlastním právním řádem, který zajišťuje podřízenost členských států a v některých případech i jednotlivců. Právní řád Evropské unie platí v jednotlivých členských státech vedle jejich vlastního vnitrostátního práva (a upravuje například otázky v oblastech jako jepohyb osob, zboží a služeb, spolupráce justiční a právní, či ochrana lidských práv).

Členské státy však svoji svrchovanost vstupem do Evropské unie neztrácí! Pouze přenášejí její výkon ve stanovených oblastech na Evropskou unii. Evropská unie tak není nadstátem či federací, nedisponuje totiž sama státní mocí. Pravomoci EU jsou totiž omezeny pouze na oblasti, v nichž na ni byly kompetence členskými státy přeneseny.

Některé projevy, resp. formy realizace nadstátnosti:

• Evropská unie má vlastní vůli a zájmy, kterou tvoří a projevuje prostřednictvím svých vlastních orgánů, a to buď nezávisle na členských státech (Komise, Soudní dvůr), nebo zejména na základě principu většiny (Rada), a to eventuálně i proti vůli některých členských států, jež jsou rozhodnutím vázány.
• Pravomoc tvořit právo, které je závazné vůči orgánům EU, členským státům a jednotlivcům.
• Finanční samostatnost - má vlastní příjmy (především cla za dovoz z nečlenských států).

Stručná historie evropské integrace:  

• 1951: Pařížská smlouva - vznik ESUO (Evropské společenství uhlí a oceli) jakožto nadstátní organizace regulující výrobu oceli, těžbu uhlí a obchod s oběma komoditami. Platnost smlouvy byla 50 let, v roce 2002 zahrnuto do ES, později EU.
• 1956: Římské smlouvy - vznik dvou organizací: 1) Evropského hospodářského společenství (EHS) - Smlouva o EHS, a 2) EURATOMu (Evropské společenství pro ataomovou energii).
• EURATOM - atomová energetika,
• EHS - všechny ostatní oblasti hospodářství. Společenství fungovalo nejprve jako celní unie a tzv. společný trh (postupně byly odbourány cla, rušena kvantitativní omezení obchodu a zakázána daňová diskriminace). Pohyb zboží byl doplněn svobodou podnikání, volným pohybem pracovních sil a služeb a uvolněním pohybu kapitálu a pleb. Mluví se o čtyřech základních svobodách (volný pohyb zboží, volný pohyb osob, volný pohyb služeb a  volný pohyb kapitálu. Společný trh byl tzv. Jednotným evropským  aktem z roku 1986 postupně přeměněn na vnitřní trh (oproti společnému trhu je zcela zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu).
• 1992/1993: Maastrichtská smlouva: 
• Dosavadní EHS se přejmenovává na Evropské společenství (ES): postupné rozšiřování pravomocí EU vedlo k doplnění dosud probíhající ekonomické integrace integrací politickou. Fakticky mizí společné hranice, je potřeba vytvořit společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Prohloubení ekonomické integrace si žádá vytvoření společné měny.
• Vedle ES vzniká nový celek - Evropská unie (EU): při svém vzniku nebyla mezinárodní organizací, neboť neměla právní subjektivitu. Fungovala vedle ES, avšak její působnost byla širší - zahrnovala nejen Evropské společenství, ale i další dvě nové oblasti, které společně zastřešovala. V tomto směru se mluví o třech pilířích:
• I. Evropské společenství - nadstátní pilíř (uplatňuje se princip nadstátnosti),
• II. Zahraniční a vnější bezpečnost - mezivládní pilíř (vyžadovala se jednomyslnost),
• III. Vnitřní bezpečnost a justice - mezivládní pilíř (vyžadovala se jednomyslnost).

Evropská unie před Lisabonskou smlouvou (třípilířová struktura)

• 2007/2009: Lisabonská smlouva (revizní): změnila dosavadní smlouvy tak, že zaniklo Evropské společenství, které se přetavilo do Evropské unie. Ta od Společenství přebala právní subjektivitu a nadstátní charakter (má tedy vlastnosti bývalého ES). Již však neexistuje třípilířová struktura, Evropská unie je jednotná, neboť ve všech oblastech se uplatňuje princip nadstátnosti (bývalý první pilíř zahrnuje dnes i další dva pilíře jako jediný celek). EURATOM existuje nadále jako samostatná organizace.

Evropská unie po Lisabonské smlouvě (bez pilířové struktury, celá má nadstátní charakter)

Další (revizní) smlouvy jsou:

• 1965/1967: Slučovací smlouva
• 1986/1987: Jednotný evropský akt
• 1997/1999: Amsterdamská smlouva
• 2000/2003: Smlouv az Nice
• 2001/( - ): Smlouva o ústavě pro Evropu - nikdy nevstoupila v platnost, odmítnuta referendy ve Francii a Nizozemí.

Poslední revizní smlouvou je Lisabonská smlouva, jež dosavadní smlouvy změnila a přejmenovala tak, že nyní existuje dvojice zakládajících smluv (nazývaných někdy jako "Smlouvy"), jež vytvářejí současnou Evropskou unii. Těmi jsou: 

1. Smlouva o Evropské unii (bývalá maastrichtská smlouva, 1992),
2. Smlouva o fungování Evropské unie (bývalá smlouva o EHS z roku 1956).

Členská základna a postupné rozšiřování (a zúžení): v současné době sdružuje Evropská unie 27 členských států. Proces postupného rozšiřování a zúžování lze uvést následovně:

• Zakládající šestice států (1951, resp. 1958): Německo, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko.
• 1973: první rozšíření o Spojené království, Irsko a Dánsko.
• 1982: druhé rozšíření o Řecko.
• 1986: třetí rozšíření o Španělsko a Portugalsko.
• 1995: čtvrté rozšíření o Rakousko, Švédsko a Finsko.
• 2004:  velké rozšíření o země střední a východní Evropy - ČR, SR, Polsko, Maďarsko, Slovinsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Kypr a Maltu.
• 2007: šesté rozšíření o Rumunsko a Bulharsko.
• 2013: sedmé a dosud poslední rozšíření o Chorvatsko.
• 1. 2. 2020: vystoupení Spojeného království ("Brexit"). V současné době probíhá do konce roku 2020 přechodné období, v jehož rámci se Spojené království nadále účastní mechanismů spolupráce a je vázáno právem EU.

Spojené království je prvním a zároveň jediným členským státem, který dosud z Evropské unie vystoupil. Do té doby se pouze několikrát stalo, že se unijní právo přestalo na určité území vztahovat a uplatňovat se na něm, např. v roce 1962 na území Alžírska (poté, co získalo nezávislost na Francii), či v roce 1985 na území Grónska (jež není nezávislým státem, nýbrž autonomním územím v rámci Dánska).

O vstup do Evropské unie má v současné době zájem několik zemí. Status kandidátské země má Albánie, Černá Hora, Srbsko, Severní Makedonie a Turecko. Potenciálními kandidáty je dále Bosna a Hercegovina a Kosovo. 

O přistoupení dříve usilovalo i Norsko (občané však vstup dvakrát odmítli v referendu) či Island (stáhl přihlášku v roce 2015).

Orgány Evropské unie: 

Základní trojúhelník tvoří Evropská komise (reprezentuje a hájí zájmy EU), Rada EU (reprezentuje a hájí zájmy členských států) a Evropský Parlament (reprezentuje a hájí zájmy občanů EU, představuje demokratický prvek).

• Evropská komise: složena z komisařů, počet odpovídá počtu členských států (27), v čele stojí předseda, funkční období trvá 5 let. Zástupci nejsou zástupci členských států, prosazují výhradně zájmy Unie a jsou na členských státech nezávislí. Komisi vyslovuje důvěru Evropský parlament. Komise má několik funkci, je 1) orgán inciiativní - předkládá legislativní návrhy, 2) orgán výkonný - provádí předpisy, na kterých se usnese Rada EU a Evropský parlament, 3) orgán kontrolní - kontroluje dodržování předpisů, např. v oblasti hospodářské soutěže, 4) zastupuje Unii ve vnějších vztazích - sjednává mezinárodní smlouvy a navazuje a udržuje mezinárodní styky.
  
• Rada EU: orgán, v němž jsou zastoupeny členské státy (na ministerské úrovni). Každého zasedání se účastní příslušný ministr, jehož oblasti se jednání týká. Předsednictví se střídá po šesti měsících. Pravomoc Rady je především rozhodovací - účastní se legislativního procesu, přičemž její rozhodnutí mají nejčastěji formu aktů sekundárního práva. Rovněž má pravomoci v oblasti vnějších vztahů (uzavírání mezinárodních smluv). Rada hlasuje podle toho, co pro konkrétní případ stanoví Smlouvy, a to buď jednomyslně, nebo kvalifikovanou většinou se systémem váženého hlsování (pro přijetí musí být alespoň 55 % členských států, jež reprezentují alespoň 65 % obyvatel Evropské unie.
• Evropský parlament: je jednokomorový. První přímé volby se konaly v roce 1979, od té doby vždy po pěti letech, naposledy v roce 2019. Je složen z předem stanoveného počtu poslanců za každou členskou zemi. Přísluší mu 1) spolurozhodovat - společně s Radou EU o legislativě, pokud Smlouvy výslovně neuvádí jiný postup (např. že o nich rozhoduje pouze Rada EU, např. v oblasti harmonizace daní), 2) účast na legislativním procesu, pokud nespolorozhoduje - je konzultována tam, kde to staví Smlouvy. 3) účast v porjednávání rozpočtu Unie, 4) vyslovit nedůvěru Komisi, 5) interpelovat Komise a některé další otázky.

Tyto orgány jsou poté doplněny dalšími:

• Evropská rada (pozor, neplést s radou EU - viz výše, ani s Radou Evropy, která je samostatnou mezinárodní organizací!): často označovaná jako evropský summit. Jde o nejvyšší politický orgán, jež je tvořen hlavami států a předsedů vlád členských zemí. Přísluší ji usnášet se na koncepčních otázkách rozvoje Evropské unie, např. rozšíření členské základny, zavedení jednotné měny euro, atd. Tyto koncepční návrhy, jež jsou následně určeny institucím EU k dalšímu rozpracování, přijímá jednomyslně.
• Soudní dvůr EU: soudní orgán Evropské unie, jemuž přísluší tři základní funkce: 1) řešit spory (zejména mezi EU a členskými státy, členskými státy navzájem a mezi EU a jednotlivci), 2) funkce ústavního (správního) soudu, 3) zajištění jednotného výkladu a jednotné aplikace práv EU národními soudy.  Dělí se na Soudní dvůr (27 soudců, 1 z každého členského státu) a Tribunál (54 soudů, 2 z každého členského státu). Do roku 2016 existoval i Soud pro veřejnou službu, který byl v tomto roce sloučen s Tribunálem.
• Účetní dvůr: finanční kontrola hospodaření EU (auditorská činnost), má 27 členů (1 z každého členského státu).
• Evropská centrální banka: jejím úkolem je určovat a realizovat měnovou politiku Unie.

Demokratický deficit EU: právo EU významně ovlivňuje předpisy přijímané v členských státech. Samotné právo EU však není vytvářeno demokratickou cestou tak, jak jsme zvyklí z vnitrostátního práva. 

Návrhy totiž vypracovává Komise (nevolený exekutivní orgán), hlasuje o nich Rada EU (složená z ministrů členských států, tudíž rovněž nevolený exekutivní orgán). Ve většině případů sice spolurozhoduje Evropský parlament, jež je orgánem voleným přímo občany EU, jeho funkce však není zcela srovnatelná s funkcí národního parlamentu.

Další zajímavé odkazy:

• Evropská komise: https://ec.europa.eu/info/index_cs
• Evropský parlament: https://www.europarl.europa.eu/portal/cs
• Společné stránky Evropské rady a Rady EU: https://www.consilium.europa.eu/cs/
• Soudní dvůr EU: https://curia.europa.eu/jcms/jcms/j_6/cs/
• Informace o Evropské unii - Euroskop: https://www.euroskop.cz/
• Rada Evropy (není součástí Evropské unie!): https://www.coe.int/cs/web/portal/home

Zopakujte si:

1. Co je to nadstátnost? Uveďte některé její projevy.
2. Ztrácí členské státy vstupem do Evropské unie svoji svrchovanost?
3. Jak se liší Evropská unie před a po Lisabonské smlouvě?
4. Kolik členských států má v současné době Evropská unie? 
5. Jak se nazývá dvojice Smluv, která vytváří současnou Evropskou unii?
6. Popište roli Evropské komise, Rady EU, Evropského parlamentu a Soudního dvora EU.
7. Jaký je rozdíl mezi Radou EU a Evropskou radou? Je Rada Evropy součástí Evropské unie?

Pozor na rozlišení Rady EU, Evropské rady a Rady Evropy!

https://cs-cz.facebook.com/humorPRF/photos/a.686542458073372/816234915104125/?type=3&theater