Civilní řády soudní usilují o urychlení řízení mj. stanovením momentu, od kterého již nelze v řízení v prvním stupni či v odvolacím řízení uvádět nové skutečnosti a důkazní návrhy. V důsledku zákazu novot nemusí rozhodnutí soudu odpovídat hmotněprávnímu stavu. Na toto úskalí by si měl dát pozor jak zákonodárce, tak soudy, které danou právní úpravu interpretují a aplikují.

Téma zákazu novot z hlediska vztahu hmotného a procesního práva bude na semináři diskutováno na základě rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia sp. zn. 31 Cdo 1475/2020-I., (R 58/2021), jež se zabývalo námitkou započtení. V tomto rozhodnutí se dovozuje, že za určitých předpokladů odvolací soud nemá soud ke kompenzačnímu projevu přihlížet. Důsledkem se má podle citovaného rozhodnutí promítnout v rovině hmotného práva: "Jestliže odvolací soud nepřihlédne v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, k jednostrannému hmotněprávnímu úkonu, jímž žalovaný uplatnil vůči žalobci (mimo soud) svou pohledávku k započtení proti žalobou vymáhané pohledávce, ... je tím současně deklarováno, že k zániku pohledávek takovým kompenzačním projevem nedošlo."

Pro účely semináře si toto rozhodnutí přečtěte a promyslete. Na semináři budeme diskutovat o jeho správnosti z pohledu vzájemného vztahu hmotného a procesního práva (k tomu viz v literatuře uvedená díla prof. Macura).