Afázii je nutné odlišit:

• od poruchy motorické produkce zvuků na nesymbolické úrovni, tj. poruchy fonace (dysfonie a afonie) a artikulace (dysartrie a anartrie).
• od poruch myšlení (jako procesu mentálního zpracování vzpomínek, představ a vjemů). Poruchy myšlení se vyskytují v rámci psychiatrických onemocnění a u difúzních encefalopatií se manifestují jako delirium (kvalitativní porucha vědomí charakteru) a nebo demence (difúzní deteriorace kognitivních funkcí), jež v různé míře mohou postihnout jazyk i řeč (více info v Multimediálním výukovém atlasu).

Variabilita příznaků afázie je značná. Klinické syndromy afázie (viz níže) tvoří kombinace různých jazykových deficitů a symptomů afázie. Tyto kombinace mohou být velmi variabilní. V souvislosti s nimi je nutné zjištění stupně narušení dané funkce.

Základní charakteristiku různých typů afázií uvádíme na podkladě výkonů v těchto modalitách řeči:

1. spontánní řečová produkce (fluentní x nonfluentní), hodnotí se konverzace, popis obrázku a automatické řady (počítání od 1-20, dny v týdnu apod.)

2. porozumění řeči (v různé míře a v různé variabilitě narušení mechanismu), př. narušení porozumění syntaktickým strukturám (poruchy porozumění větám) při lézi předních částí mozku nebo problémy při porozumění významu slov v souvislosti s lézemi v zadní části mozku.

3. poruchy nominativní funkce řeči – pojmenování (přítomné při každém typu afázie, v různé míře), konfrontační pojmenování, odpovědi na otázky

4. schopnost reprodukce – opakování slov (i pseudoslov) a vět

5. čtení (lexie) – vyšetření čtení písmen a slabik, čtení pseudoslov nahlas, porozumění čteným slovům, čtení slov nahlas, rozumění čtenému textu

6. psaní (grafie) – psaní izolovaných slov, automatické formy psaní (např. podpis, adresa), opisování slov a pseudoslov, psaní slov a pseudoslov na diktát, písemné pojmenování, souvislé psaní