Online kurz francouzského jazyka online
5 Přivlastňovací zájmena
Přivlastňovací zájmena
Ve francouzštině se (na rozdíl od češtiny) přivlastňovací zájmena shodují s podstatným jménem a ne s rodem osoby, které se přivlastňuje. (sa voiture – jeho i její auto).
V případě, že podstatné jméno v ženském rodě začíná na samohlásku nebo němé h, použijeme tvar přivlastňovacího zájmena mužského.
Ex.:
Ve francouzštině neexistuje přivlastňovací zájmeno svůj. Tvoříme tedy věty typu : (já) Mám moje auto. (ty) Máš tvoje auto. (on, ona) Má jeho/její auto. Ve třetí osobě je tedy francouzština nejednoznačná. Ve větě typu Il a sa voiture. tedy nevíme kdo přesně auto má. (Má svoje, její či auto někoho úplně jiného).
Ve francouzštině se (na rozdíl od češtiny) přivlastňovací zájmena shodují s podstatným jménem a ne s rodem osoby, které se přivlastňuje. (sa voiture – jeho i její auto).
| mon /ma | mes |
| ton / ta | tes |
| son / sa | ses |
| notre | nos |
| votre | vos |
| leur | leurs |
V případě, že podstatné jméno v ženském rodě začíná na samohlásku nebo němé h, použijeme tvar přivlastňovacího zájmena mužského.
Ex.:
| C’est mon père. | C’est mon ami. |
| C’est ma mère. | C’est mon amie. |
Ve francouzštině neexistuje přivlastňovací zájmeno svůj. Tvoříme tedy věty typu : (já) Mám moje auto. (ty) Máš tvoje auto. (on, ona) Má jeho/její auto. Ve třetí osobě je tedy francouzština nejednoznačná. Ve větě typu Il a sa voiture. tedy nevíme kdo přesně auto má. (Má svoje, její či auto někoho úplně jiného).
