Aurelius Augustinus: O milosti a svobodném rozhodování. Odpověď Simplikiovi

1.  Kdo je dokonalý, ať smýšlí jako my! Tomu je třeba rozumět tak, že do jisté míry dokonalí již jsme, ale ne tak, že by to již stačilo.

O milosti a svobodném rozhodování. Odpověď Simplikiovi. s. 299

2.  Předně by samotná Boží přikázání nebyla k ničemu, kdyby člověk neměl svobodnou vůli, kterou se rozhoduje je plnit a dosáhnout tím slíbených odměn. Proto byla totiž dána přikázání, aby se člověk nemohl vymlouvat na neznalost. O milosti a svobodném rozhodování. s. 300

V tom smyslu praví Pán v evangeliu o  Židech: Kdybych by nemluvil a nepřišel k nim, byli by bez hříchu, nyní však nemají výmluvy pro svůj hřích. 300

3.  ...přikázání by se přece lidem neukládala, kdyby člověk neměl svou vlastní vůli, díky níž jedná podle vůle Boží. S. 305

4.  Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Aby se to ale opravdu uskutečnilo, k tomu pomáhá milost. 306

5.  Pán však řekl i toto: já jsem za tebe prosil, Petře, abys neodpadl od víry. (LK 22,32) Člověku tudíž napomáhá milost k tomu, aby se jeho vůli nedávala přikázání nadarmo. 306

6.  Velice významný je výrok: máme ducha víry (Kor, 4, 13). Neříká totiž „vědění víry“ ale  „ducha víry“. 321

7.  A řekl to tak proto, abychom porozuměli, že víra se dává i tomu, kdo si ji nežádá, aby se mu, když si pak o něco žádá, mohly poskytnout další věci.  321

8.  Vůli připravuje Hospodin. (Př, 8), s. 325

9.  Lidé, kteří si volí, by neměli vůbec žádnou zásluhu, kdyby jejich volbě nepředcházela volba Boží. 330

10.Miluj a dělej, jak chceš.

11.Kde se však říká: Vyvaruj se toho či onoho a kde se k tomu, aby se něco vykonalo nebo pominulo, vyžaduje v Božích výzvách úkon vůle, tam se dostatečně ukazuje svoboda jejího rozhodování. Nikdo tudíž neobviňuj v skrytu své duše Boha, nýbrž přičti  sám sobě, kdykoli zhrešíš. 302

12.Přemáhat a nedat se přemoci je totiž věcí vlastní vůle. 303