Počátky

• vznik v 13.-15. století − snaha porozumět cizojazyčnému textu
• během středověku si slovníky vybudují dvojí základní formu − alfabetáře a nomenklátory
  • alfabetář → abecední soubory slov 
  • nomenklátor → věcně řazené soubory slov
• vpisování překladových a interpretačních glos do cizojazyčných, zejména latinských textů
• glosy – vpisky objasňující cizí text – mezi řádky nebo vedle textu 
• přípisky – vpisky, které nemají souvislost s textem 
• bohemika – české slovo v cizojazyčném textu 
• bohemismy – projevy a vlivy českého jazyka v ostatních slovanských jazycích •

• glosy ve slovníku Mater verborum, 13. století 
• Olomoucký rostlinář, 14. století 
• Mamotrekt Kapitulní, Mamotrekt Klementinský, 15. století

• vokabula, vokabuláře = jednoduché sbírky latinsko-českých překladových dvojic (ještě je nelze považovat za skutečné slovníky)
• herbáře - rostlináře 
• mamotrekty - slova z Písma 
• sekvenciáře - liturgické knihy, překlady modliteb apod. 
• hymnáře - vykládají slova hymnů 
• poenitenciáře - slova z veršů 
• roháče - mnemotechnické pomůcky pro žáky 
• synonymáře, aj.  

Bartolomej z Chlumce

•  zvaný Klaret (Claretus de Solencia) 
  
• Byl český spisovatel, učenec, lékař a lexikograf, kanovník katedrály svatého Víta a mistr pražské univerzity. 
• Usiluje o konstituování českého odborného názvosloví všech tehdejších odvětví, vymýšlí nová slova.
• Klaretovy slovníky:
  • tři veršované naučné latinsko-české slovníky
  • sloužily studentům UK
  • Vokabulář – odborná terminologie gramatiky,… 
  • Bohemář – 8 částí, o Bohu, přírodě, člověku, společnosti
  • Glosář – 8 částí, největší – 7000 latinsko-českých dvojic, uvádí terminologii sedmi svobodných umění  

16. století 

•  rozvoj související s mnoha faktory: rozvoj a zesvětštění vzdělanosti, vynález knihtisku, národní uvědomění, zájem o další jazyky – latina začíná ustupovat do pozadí
• úsilí o konkurenceschopnost českého jazyka latině
• první český tištěný slovník (latinsko-český) Lactifer, autor Jan Vodňanský, vydáno roku 1511 v Plzni − první česko-latinský Dikcionár, autor Tomáš Rešel Hradecký, vydáno roku 1562 v Olomouci 
  

Daniel Adam z Veleslavína

• význam pro metodologický rozvoj českého slovníkářství 
• rozpoznal kvalitu zahraničních lexikografických postupů, uvedl je do domácího prostředí a aplikoval na češtinu 
• jeho dílo patří k vrcholům humanistického slovníkářství 
  • Dictionarium linguae latinae (1579) 
  • latinsko-český, abecední 
  • sepsaný podle německého vzoru (převzal uspořádání, cizojazyčný materiál i citáty) 
  • české ekvivalenty k německým příslovím 
  • Nomenclator tribus linguis (1586)
    • trojjazyčný (latina, čeština, němčina), věcně řazený
    • čeština upřednostněna před němčinou
    • nejslabší práce, ale dobrá úroveň českých překladů zachována
  • Nomenclator quadrilinguis (1598)
    • čtyřjazyčný (česko-latinsko-řecko-německý), věcně řazený 
    • vydán společně se Sylvou qvadrilinquis jako jeho doplnění 
    • vznikl rozšířením a přepracováním nezdařeného Nomenclatoru 
    • heslo otevírají české výrazy 
  • Sylva quadrilinguis (1598) 
    • vrcholné slovníkářské dílo 
    • čtyřjazyčný (česko-latinsko-řecko-německý), abecedně řazený
    • 958 stran / dva sloupce na stranu
    • kromě substantiv i adjektiva a verba 
    • zárodky hnízdování 
    • nejkomplexnější zachycení slovní zásoby dané doby 
    • zachovala si hodnotu až do obrození, Jungmann ji pokládal za významný pramen svého slovníku 
      

17. století

• Po bitvě na Bílé hoře (1620) období národnostního útlaku, omezení funkcí českého jazyka a jeho vytlačování z kulturní oblasti - vzniká purismus.

Jan Amos Komenský 

• Thesaurus linguae Bohemicae (Poklad českého jazyka)
• slovníkářský projekt, latinsko-český a česko-latinský slovník
• měl obsahovat úplné zpracování české slovní zásoby v synchronním i diachronním pohledu, propojit lexikální a gramatické informace a zahrnout také frazeologii 
• Komenský práci věnoval 20 let - shořel roku 1856 při požáru Lešna (zachovala se pouze jedna sbírka přísloví a rčení)
• Janua linguarum reserata (1631; česky Dvéře jazyků odevřené, 1633)
• Orbis sensualium pictus (1658)  

Václav Jan Rosa

• slovník Thesaurus linguae Bohemicae 
  • 2. pol. 17. stol. 
  • čtyřdílný, abecedně řazený, obsahující 30―40 tisíc hesel 
  • dobové neologizující tendence, ale i tak cenný
  • pracoval na něm přes 30 let 
  • důvěra v český jazyk, čeština v centru pozornosti 
  • zahrnul etymologii, sémantiku, slovotvorbu a poprvé i gramatiku 
  • inspirace pro Jungmanna 

Slovníkářství 18. a počátku 19. století – obrozenecké slovníkářství  

• rozvoj slovníkářství v návaznosti na události národního obrození
• snaha rozšířit funkční rozsah češtiny na úroveň všestranně „výkonného“ moderního jazyka
• prosazování češtiny jako funkčního moderního jazyka -> vlna neologizování češtiny (Thám, Rohn)
• kvalitní slovníkové práce od Františka Jana Tomsy a Josefa Dobrovského  
  

Josef Dobrovský 

•  kritický postoj vůči neologizujícím tendencím
•  Německo-český slovník (1802) – prosazoval zásadu zachycování pouze doložených slov  
  

Josef Jungmann

• Slovník česko-německý (1833)
• pětidílný 
• cílem bylo shrnout veškerou známou slovní zásobu – shrnuje jak slovní zásobu staré češtiny, tak soudobé 
• řada přispěvatelů – nejaktivnější Antonín Marek 
• slovník představuje přímý předstupeň novodobé jednojazyčné lexikografie (ačkoli je dvoujazyčný, má charakter popisného výkladového slovníku češtiny)
• opora pro praktické potřeby mluvčích, obstálo také ve srovnání s tehdy vznikajícími velkými slovníky 
  

Další tvůrci slovníků:

• Kašpar Zachariáš Vusín – Lexicon tripartitum (1742) – neprávem kritizován za puristické neologizování
• Jan František Josef Ryvola – Slovář český (1705)
• Karel Ignác Thám – slovníky 
• František Jan Tomsa – kvalitní dílo, Malý německo-český slovník (1802) 
• František Štěpán Kott – Česko-německý slovník zvláště gramaticko-fraseologický, ohlas na Jungmannův slovník, předčil jej rozsahem, ale ne obsahem; cenné zachycení frazeologie a nářeční slovní zásoby  
  

2. polovina 19. století

• ve druhé polovině 19. století řada menších prakticky zaměřených překladových slovníků
  • opakovaně vydávané česko-německé i německo-české slovníky 
  • Josef Franta Šumavský
  • Josef Rank
• dále rozvoj terminologických slovníků
  • Německo-český slovník vědeckého názvosloví pro gymnázia (P. J. Šafařík, 1853)
  • Deutsch-böhmisches Wörterbuch – slovník z oboru řemesel a obchodu (J. F. Šumavský, 1844)
  • první výsledky terminologických snah shrnul Jungmannův slovník 

20. století

Značná diferenciace české lexikografie: 

• jednojazyčné výkladové slovníky
• slovníky překladové
• specializovaná lexikografická díla

Výkladové:

• Příruční slovník jazyka českého (1957) 
• Slovník spisovného jazyka českého (1971)
• Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1978) 
• V současné době se připravuje Akademický slovník současné češtiny; online dostupná jsou hesla A až Č a několika dalších hesel mimo abecední pořadí

Naučné:

• Ottův slovník naučný (1909)
• Technický slovník naučný (1949) 

Speciální

• Slovník staročeský (Jan Gebauer, 1903)
• Etymologický slovník jazyka českého (Václav Machek, 1952); Etymologický slovník jazyka českého (Jiří Rejzek, 2015) - etymologický
• Podkrkonošský slovník (1998) – nářečí konkrétní oblasti
• Slovník Karla Čapka (2007) – slovní zásoba konkrétního autora
• Slovník české frazeologie a idiomatiky (2009) – frazeologický 
• Místní jména na Moravě a ve Slezsku (1970) – onomastický