Historická mluvnice českého jazyka

Gramatické práce v 16. století

Počátky gramatických prací

tradice českého mluvnictví neboli psaní gramatických prací začíná v 16. století; mluvíme o humanistických jazykovědných dílech
jazykovědci si začali uvědomovat významovou a formální spjatost slov, a to nejprve u substantiv a pak u dalších slovních druhů;
začali se zajímat také o skládání slov, konjugaci atd., čímž se začala formovat pravidla pro tvoření slov;
metodologicky vychází z výkladového systému gramatik latinských a jako v jiných evropských kulturách se od latinské gramatiky česká gramatika postupně emancipuje;
v českém případě byly místy emancipace zvláště poznávání pádového systému, slovesného vidu a slovotvorných zákonitostí.

Grammatika česká

od autorů Beneše Optáta, Petra Gzella a Václava Philomatha (Filomata)
první z gramatických prací češtiny vůbec
vyšla v Náměšti nad Oslavou r. 1533
spíše než mluvnice v dnešním chápání je to česky psaná stylistická sbírka (obohacená latinskými učenými obraty) uvádějící řadu ukázek a návodů, jak se vyhnout různým vadám a formulačním nedostatkům v překladu Bible
uspořádaný souhrn pravopisných pravidel a stylistických rad
stanovisko autorů bylo osvěžit tradiční český biblický překlad odbouráním staročeských jednoduchých minulých slovesných časů a racionalizací pravopisu – při návrzích se zčásti argumentovalo i mluveným českým územ
můžeme zde nalézt i první pokusy o zobecnění některých problémů soudobého jazykového úzu
věnovali se zjednodušenému mechanismu tvoření slov – např. používání ť a ž na konci slov – jejich přidáním se vyjadřuje větší jistota oné věci nebo prosba – např. hleďtež, dejtež
rozdělena na dvě části:
- Ortographia
  - napsal Optát
  - popisuje pravopis, interpunkci, písmena a hlásky
  - je určena spíše dětem a širšímu okruhu
- Etymologie
  - napsal Filomates
  - rozebírá tvarosloví, syntax
  - je určena učencům – studentům, kněžím… (předpokládá znalost latiny)

Grammatica česká

českobratrského biskupa J. Blahoslava, dokončená v rukopise r. 1571, ale poté ztracená, objevená a vydaná v 19. stol.
Jan Blahoslav napsal i další díla – např. dílo O původu jednoty bratrské a řádu v ní, přeložil Nový zákon, a tvz. Šamotulský kancionál – což je českobratrský kancionál.
Obsahuje jednak znovu text Náměšťské mluvnice s Blahoslavovými komentáři a glosami, jednak Přidání, v nichž v sedmi kapitolách pojednává o metafoře, cizích slovech, figurách, synonymech aj.
Blahoslav má o prestižním literárním jazyku biblického překladu jinou představu než jeho předchůdci z Náměště nad Oslavou. Netíhne tolik k racionalizaci a zastává se na základě své znalosti starších textů mnoha periferních a archaických jazykových prostředků.
Věnoval se také stupňování adjektiv – např. místo přípony -telný navrhuje v některých případech použít jinou příponu – např. podporování tvaru tišší.
Stavěl se proti používání zbytečných slov – např. místo hnedka, hnedky, hnedečky stačí pouze výraz hned

Grammatica Bohemica

V roce 1577 je vydána gramatika s názvem Grammatica Bohemica studiosis eius linguae utillissima od autora Matouše Philonoma Benešovského.
Obsahuje přehled deklinací, konjugací, seznam předložek a hlásek.
Zabývá se deminutivy – zdrobnělinami a zkoumá i názvy mláďat, neboť je řadí do stejné kategorie tvoření jako zdrobněliny, např. vosel – voslátko, voslýček).
Deminuci přisuzuje i adjektivům – např. milostný, milostničký.
Téměř se dostal k objevu slovesného vidu při popisu sloves.

Grammaticae Bohemicae libri duo (1603)

Až roku 1603 se slovenskému autorovi Václavu Benediktu z Nudožer podařilo sestavit první ucelenou systematickou gramatiku češtiny – Grammaticae bohemicae libri duo (Dvě knihy české mluvnice).
Tato latinsky psaná mluvnice je rozdělena do dvou knih (tvarosloví a syntax) a inspirována latinskou gramatikou Petra Rama.