Schémata jsou mentální struktury, které nám umožňují organizovat a interpretovat informace z okolí. Schémata nám pomáhají kategorizovat a zpracovávat složité informace a situace, což nám umožňuje rychleji a efektivněji reagovat na své okolí. Ovlivňují tedy vnímání, mohou se týkat i chování a myšlení, a slouží pro zacházení s objekty i událostmi (lidsky řečeno, pomáhají nám se vyznat ve světě a rozumět mu, pochopit nám, na co se díváme a co s tím máme dělat).

Existuje několik různých dělení schémat, uvádím zde na začátek alespoň to, na schémata behaviorální a kognitivní.

Díky behaviorálním schématům jsme sami schopni vykonávat pohyby a chování - víte například, jak jezdit na kole. Pokud bych před Vás kolo postavil, budete vědět že na něj máte nasednou, chytit řídítka a následně začít šlapat. To znamená, že musíme mít určitou vnitřní představu toho, co máte dělat, v jakém pořadí, v jaké intenzitě... 

Zajímavostí je, že lidé s poškozením mozku (třeba při demenci) mohou, pokud budou stát u kola, být schopni pospat k čemu tento objekt slouží, ale budou neschopni sami toto chování vykonat. V tomto případě by se jednalo o tzv. ideomotorickou apraxii. Stát se ale může i opačná situace, kdy člověk nebude schopen odpovědět, k čemu objekt slouží či jak se jmenuje, pokud ho ale na kolo posadíte, začne jezdit a šlapat. 

Kognitivními schématy se pak dají chápat vnitřní porozumění pravidlům a tvorba a užívání mentálních kategorií. Tyto kategorie mají určité atributy, podle kterých jsme následně schopni říct, zda do kategorie objekt patří či nikoliv. 

Příkladem mentální kategorie může být kategorie "ptáci". Mezi atributy této kategorie patří například křídla, zobák, peří, schopnost létat a podobně. Tyto atributy jsou pro ptáky charakteristické a umožňují nám je rozpoznat a kategorizovat.

Tím se ovšem dostáváme k problému jakým jsou tučňáci, pštrosi a jím podobní. Neumějí totiž létat a v nějakém smyslu by proto neměli patřit do kategorie ptáků. Možnost je tedy udělat kategorii nadřazenou ptáci - a tu pak rozdělit na dvě kategorie: 1) létavé 2) nelétavé. 

Stejně tak je možné se podívat na atributy samotné a nějaké označit za atributy nutné (tj. člen kategorie je musí mít aby mohl do kategorie patřit - např. líhnutí z vajec) a dostatečné (pokud má objekt dostatečný počet dostatečných atributů, patří do kategorie, např. létá, má peří, má zobák...). 

Téma kategorizace a schémat možná nemusí vypadat úplně záživně, co na tom, co dělá z tučňáka ptáka, to zas tak praktická psychologie není. Point je v tom, že lidská psychika funguje na stejných principech i ve chvílích, kdy se snaží zorientovat v sociálním světě kolem sebe, ve chvílích, kdy se snaží si vnitřně definovat, kdo je dobrý člověk a kdo ne, kdo je přítel, kdo nepřítel, jaké jsou adekvátní způsoby chování v různých situacích. A tady nám znalost toho, že máme tendenci kategorizovat a vytvářet si schémata podle kterých se chováme a vnímáme už užitečná být může.