Cíl bloku

Seznámit studující se sociologickou reflexí role matky/otce a ukázat, že podobu a vnímání péče o děti do tří let formují nejen potřeby dítěte, ale i rodičů. 

Téma
Existence a podoba institucí péče a vzdělávání pro děti do tří let souvisí s aktuální společenskou rolí matek (a otců), potažmo obecněji s rolí žen a mužů. To, co se očekává od matek a otců se liší v různých kulturách a také v různých historických obdobích. Jakkoli se role i v naší společnosti mění a je znát sílící očekávání na aktivní zapojení otců do výchovy, stále je převážná část péče o děti a zodpovědnosti za výchovu na bedrech žen, zatímco od otců se očekává především finanční zajištění rodiny. I když se dnes mnohým zdá, že role matky je přirozená a samozřejmá, zformovala se dnešní představa o ideálním mateřství  až v v buržoazní společnosti 19. století. Tehdy zaujala roli osoby, která je až absolutně zodpovědná za výchovu svých dětí. Století dvacáté k tomu přidalo zodpovědnost za psychickou pohodu a zdravý psychický vývoj. Tato zodpovědnost se zrodila s nástupem toho, co dnes označujeme jako "žena v domácnosti" a podpořil ji bouřlivý rozvoj vývojové psychologie. Při debatách o péči o děti do tří let se často diskutuje o potřebách dětí, což je jistě na místě. Neméně podstatná část debaty ale musí pokrývat také téma potřeb jejich rodičů a celých rodin. Dobře fungující instituce může přispět  nejen k rozvoji dítěte, ale k rovnováze celého rodinného systému, neboť může pomoci naplňovat potřeby dalších členů rodiny. 

Žena v domácnosti je model, který rozkvetl s průmyslovou revolucí. Německý sociolog Ulrich Beck poukazuje na to, že bez genderové dělby práce by těžko došlo k rozvoji kapitalismu. K němu bylo třeba, aby se část lidí mohla cele oddat svému zaměstnání, zatímco jiná část bude o tu první pečovat, osvobodí ji od běžných každodenních starostí o domácnost a potomstvo a umožní jí veškerou svou energii věnovat zaměstnavateli. Bylo také třeba, aby ti první produkovali a ty druhé spotřebovávaly. Toto uspořádání dnes označujeme za „tradiční“ a věčné, ačkoli podle Becka jde o dobové rozdíly mezi produkcí a rodinou. Élisabeth Badinter pak dává do souvislosti tyto ekonomické změny konce osmnáctého a průběhu dvacátého století s vynořením ideálu mateřské lásky, projevované intenzivní mateřskou péčí a výchovou. Byly to ženy v buržoazní domácnosti, které si díky příjmu manžela mohly mateřskou lásku dovolit a také na ni zbyly samy doma, když muž odešel do placené práce. Zároveň se od nich tato láska a péče začala bezpodmínečně vyžadovat. Pokud by se chtěly nebo potřebovaly věnovat placené práci, měly jednoduše smůlu, protože pravidla mnohých, především středostavovských zaměstnání v devatenáctém století (a mnohdy ještě dlouho ve století dvacátém) neumožňovala práci matek a vdaných žen. Například školský zákon Rakouska-Uherska nakazoval povinný celibát učitelek, který byl zrušen až v roce 1919.

Ulrich Beck také upozorňuje na to, že v současné době se už i na ženy vztahují nároky na pracovní kariéru. V tomto ohledu jsou zrovnoprávněny s muži, mohou vykonávat všechna zaměstnání a i jejich hodnota je poměřována pracovní úspěšností. Zaměstnání ale ženám přináší konflikt s očekávanou ženskou rolí. Nároky na pracovní zapojení nepřinesly dostatečné úlevy v životě rodinném. Muži na pole péče nevstoupili ve stejné míře jako ženy na pole práce. Beck píše, že zaměstnání u mužů s rodinou posiluje mužské rolové chování. Otcovství není překážkou pro výkon povolání, naopak k němu nutí. Ten, kdo musí živit manželku a děti a splácet hypotéku na byt, udělá, co se mu řekne, a je tedy považován za dobrého zaměstnance.

Zvyšující se možnosti volby pro ženy nejsou doprovázeny dostatečnou proměnou institucionálních řešení. My si to můžeme ilustrovat právě na tématu péče o děti mladší tří v institucích. Pokud se společnost rozhodne, že rodiny s malými dětmi zasluhují podporu a ženy mají mít možnost volby, kdy se budou chtít vrátit do práce, musí k tomu existovat i adekvátní podpora institucí pečujících o děti do tří let. Stejně tak musí péče o děti v institucích pokrýt hodiny potřebné k výkonu povolání. Pokud máte pracovat do pěti a školka zavírá o půl páté, máte problém. Pokud se sice pracovní doba a otvírací hodiny školky překrývají, ale vaše školka je na druhém konci města, než kde pracujete, máte zase problém. 

Práce s dětmi do tří let je zároveň prací s jejich rodiči. Promítnou se do ní aktuální společenské nároky na rodiče, i třeba úzkosti, kterými si prochází. 

STUDIJNÍ MATERIÁLY:

Povinná četba:

Z knihy Svět pro děti do tří let kapitola 6. PROPOJENÍ SVĚTŮ RODIČŮ A INSTITUCÍ RANÉ VÝCHOVY A PÉČE (stránky 169-187)

Chyba: Odkazovaný objekt neexistuje nebo nemáte právo jej číst.

https://is.muni.cz/el/ped/jaro2024/IVp019/um/Svet_pro_deti_do_tri_let_full_text.pdf

Doplňující literatura:

Z knihy Svět pro děti do tří let kapitola 5  CO BY MOHLO RODIČE ZAJÍMAT O SVĚTĚ INSTITUCÍ RANÉ VÝCHOVY A PÉČE (stránky 155-167)

ÚKOL PŘED HODINOU (termín odevzdání: 3. 4. do 12:00)

Předčtěte si kapitolu - PROPOJENÍ SVĚTŮ RODIČŮ A INSTITUCÍ RANÉ VÝCHOVY A PÉČE 

Délka přípravy: cca.: 100-200 slov

úkol_3A

ÚKOL PO HODINĚ (termín odevzdání: 11. 4. do 23:59)

Na základě informací z četby, přednášky a diskuzí na hodině promyslete a odpovězte následující otázku:

Co všechno může dělat instituce péče o děti do tří let pro hladkou spolupráci s rodiči?

Délka přípravy: cca.: 100-200 slov