HLUCHOSLEPOTA – duální senzorické postižení

Osoby, u kterých jsou poškozeny dva smysly (sluch a zrak), označujeme jako hluchoslepé (angl. deafblind). Skupina osob s tímto postižením je velmi heterogenní, vzhledem k tomu, že každý ze smyslů může být poškozen různou měrou a proto není lehké toto postižení definovat. V odborné literatuře se můžeme setkat se dvěma typy definic – medicínskými (zahrnují údaje o míře poškození sluchu a zraku) a funkčními (zohledňují především vztah jedince k prostředí, tj. problémy v komunikaci, prostorové orientaci, samostatném pohybu, sebeobsluze a přístupu k informacím).

Klasifikovat můžeme osoby s hluchoslepotou z různých hledisek. Tím nejzákladnějším je rozdělení podle stupně a doby vzniku sluchového (SP) a zrakového (ZP) postižení: osoby od narození totálně hluchoslepé, osoby se SP od narození a získaným ZP, osoby se ZP od narození a získaným SP, osoby se získaným SP i ZP.

Hluchoslepé osoby používají pro samostatný pohyb a orientaci červenobílou hůl (typy a rozdělení jsou stejné jako u bílých holí) podle vyhlášky č. 30/2001 Sb. Způsob komunikace s osobou s HS závisí na rozsahu postižení – mluvená řeč (možná při korekci SP výkonnými sluchadly), znakový jazyk (možný při nízkém stupni ZP), taktilní ZJ, znakování ruku v ruce, daktylotika
prstová abeceda), Braillovo písmo (tištěná i taktilní forma na šestibod článků ukazováku a prostředníku), Lormova abeceda (dotyková dlaňová abeceda pro HS), vibrační metoda Tadoma.

Zdroje a literatura k dalšímu studiu:

HLAVÁČOVÁ, Jitka. Hluchoslepí mezi námi. Praha: LORM - společnost pro hluchoslepé, 2003, 20 s. ISBN 80-239-2578-4.

HORÁKOVÁ, Radka. Sluchové postižení: úvod do surdopedie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2012, 159 s. ISBN 978-80-262-0084-0.