Máte zapnutý náhled celé osnovy, zpět na běžné zobrazení.
Načítání a prohlížení osnovy může být v závislosti na množství obsahu pomalejší.
Mgr. et Mgr. et Mgr. Věra Linhartová, Ph.D.
Patopsychologie 2
Mgr. et Mgr. et Mgr. Věra Linhartová, Ph.D.
Patopsychologie 2
Úvodní informace, sylabus
SP2009 Patopsychologie 2
(prezenční i kombinovaná forma)
Mgr. Věra Linhartová, Ph.D.
linhartova@ped.muni.cz
Termíny výuky
Prezenční studium - každý sudý čtvrtek 9:00- 10:50 učebna 50 výuka neprobíhá 28.9. a 26.10., výuka se nekoná v době praxí
Kombinované studium- sobota 30. 9. 8:30- 13:50 učebna 50
Orientační přehled témat
- Předmět a význam patopsychologie. Vztah mezi patopsychologií a psychopatologií; patopsychologie v psychologii
- Příčiny duševních poruch. Dědičnost psychických vlastností a vlivy prostředí. Otázka normality
- Poruchy psychických funkcí
- Poruchy kognitivních procesů. Poruchy vnímání.
- Poruchy paměti. Poruchy myšlení. Poruchy řeči.
- Poruchy emocí a motivace. Poruchy pudů. Poruchy vůle.
- Poruchy vědomí a pozornosti. Kvantitativní poruchy vědomí. Kvalitativní poruchy vědomí.
- Poruchy pozornosti
- Psychologické vyšetření
- Psychologie lidí s postižením, odlišnosti psychologie osobnosti lidí s různými druhy postižení.
- Problematika odlišného životního stylu a odlišnosti od sociálních norem společnosti
- Somatická nemoc jako psychologický problém, prožívání nemoci, psychosomatika.
- Poruchy a onemocnění nervového systému a jejich psychologické důsledky
- Epilepsie, mozková obrna
- Důsledky smyslového postižení a NKS v komunikaci
- Sebevnímání a sebepojetí u lidí s postižením.
- Mentální postižení, demence
- Pervazivní vývojové poruchy
- Úzkostné a posttraumatické poruchy.
- Poruchy příjmu potravy
- Poruchy v oblasti sexuality, gender a sexualita
- Sebepoškozování a suicidium
- Trauma a sy CAN
- Poruchy pozornosti, ADHD, ADD
Literatura
povinná literatura
VÁGNEROVÁ, Marie. Současná psychopatologie pro pomáhající profese. Vydání první. Praha: Portál, 2014. 815 stran. ISBN 9788026206965.
doporučená literatura
ALLPORT, G. W. O povaze předsudků. Praha : Prostor. 2004. ISBN 80-7260-125-3. BITTMANNOVÁ, Lenka, BITTMANN, Julius. A na mě nikdo nemá čas. 1.vyd. Pra
BŘEZINOVÁ, Jana. Já už nemůžu, paní učitelko.1.vyd.Praha: Pasparta.2022.100 s. ISBN 978-80-88429-28-9
ROHWETTER, Angelika. Únava ze soucitu : jak předcházet vyčerpání v pomáhajících profesích. Translated by Kateřina Prešlová. Vydání první. Praha: Portál, 2022. 167 stran. ISBN 9788026218913.
ŘÍČAN, P., & KREJČÍŘOVÁ, D. (c2006). Dětská klinická psychologie (4., přeprac. a dopl. vyd). Grada.
VÁGNEROVÁ, M., HADJ-MOUSSOVÁ, Z., & ŠTECH, S. (2000). Psychologie handicapu (2. vyd). Karolinum.
Podmínky pro úspěšné absolvování předmětu
A) zkouška– písemný test s možností jedné správné odpovědi, podrobné informace před závěrem semestru, ke zkoušce se může přihlásit pouze studující, která/který odevzdal/a níže popsané úkoly
B) včasné odevzdání dvou úkolů
1. úkol – rešerše z aktuálních zdrojů k jednomu z vybraných témat – studující vypracuje text pojednávající o aktuálních poznatcích k danému tématu, shrne aktuální poznatky z odborných zdrojů, pojmenuje aktuální trendy. Studující si vybere jeden z předem daných okruhů, přihlásí se k tomuto tématu v IS, v rozpisu témat. Témata jsou sdílená se studujícímí Patopsychologii 2 kombinované i prezenční formě (max. kapacita každého tématu je 10 studujících, přihlašování od 2.10. 2023 od 17 hodin). Oficiální návod, jak se přihlásit v Rozpisech k tématu rešerší naleznete zde:
https://is.muni.cz/auth/help/student/rozpisy_temat?lang=cs#s_rozpis_prihlaseni
Text bude postaven na minimálně 3 aktuálních zahraničních zdrojích ( tj. zdroj vydaný maximálně 10 let nazpět, psáno
v jiném než českém jazyce). Pro hledání článků a publikací doporučuji kvalitní zdroje z akademického prostředí z okruhu autorů z Evropy a států se zavedenými akademickými institucemi. Zdroje hledejte ve fulltextové podobě přes databáze
dostupné na e-zdrojích MUNI. Text bude v rozsahu max. 1 800 znaků (symbolů i mezer), tj. přibližně 250 slov běžného
textu, min.rozsah bude 900 znaků. Text vloží každý studující do příslušné Odevzdávárny do 24.11. 2023 včetně.
2. úkol – zpětná vazba na rešerši kolegy/ně, který si vybral totožné téma pro rešerši – vždy dva studující ze stejné tematické skupiny se domluví, že na své rešerše vzájemně vypracují zpětnou vazbu, tuto zpětnou vazbu vloží každý za sebe do stejné odevzdávárny jako rešerši do 22.12. 2023 včetně. Jde nám o popisnou zpětnou vazbu a reflexi kvality zpracování rešerše a výběru zdrojů. Pokuste se zodpovědět následující otázky.
Otázky ke zpětné vazbě
- 2 věci, které udělal/a autor/ka dobře (popisně)
- 2 věci, které byste Vy při shrnutí tématu udělal/a jinak (popisně, formulováno jako
doporučení)
- Jak využil/a autor/ka vybrané texty?
- Jak si autor/ka poradil/a s výběrem zdrojů ?
- Jaké zdroje jsem vybral/a či bych vybral/a já? Proč právě tyto?
Při přihlašování k tématu v IS se vždy vzájemně uvidí všichni studující, kteří se k tématu přihlásili. Dopředu oslovte člověka, se kterým si budete zpětnou vazbu vzájemně psát. Oba vložíte svou rešerši, oba si budete moct rešerši pro zpětnou vazbu z odevzdávárny k přečtení stáhnout, oba nahrajete dokument se zpětnou vazbou do odevzdávárny tématu. V odevzdávárně budou tedy od každé/ho studující/ho nahrány dva dokumenty.
Formální náležitosti úkolů
Prosím berte v potaz zadání, podmínky a datum odevzdání. Na později odevzdané úkoly nebudu brát zřetel. Dopředu Vás tedy prosím, abyste si nejen tuto podmínku pohlídali. Po uplynutí termínu nebudu reagovat na e-maily ohledně nesplněných podmínek.
Oba úkoly budou mít níže popsanou formální úpravu.
- Úkol uložte pod jménem úkolu následujícím způsobem : PRIJMENI_JMENO_UČO_reserse/zpetna vazba (př. Linhartova_Vera_237204_reserse, Linhartova_Vera_237204_zpetna vazba) a nahrajte pod stejným názvem i do Odevzdávárny v IS. Prosím, věnujte zvýšenou pozornost při nahrávání souborů a přesvědčte se, že je vaše práce pod správným názvem, kódem předmětu a ve správné složce.
- Práce bude obsahovat úvodní hlavičku - jméno, příjmením, UČO, jméno předmětu a zadaného úkolu pro snadnou orientaci, pak bude teprve následovat samotné vypracování. Formátování: písmo velikosti 12, font Calibri, řádkování 1,15, zarovnání do bloku, nadpisy max. písmo velikosti 12.
- Jde o odborný text, držte se tedy odborného jazyka a citační normy APA. (více na https://www.phil.muni.cz/journals/index.php/studia-paedagogica/pages/view/citation).
- Práce bez výše uvedených formálních náležitostí (např. chybí vaše jméno a příjmení, malý rozsah, bez uvedení případně použité literatury a zdrojů) nebude přijata.
Těším se na společnou práci a zajímavé setkání
Věra Linhartová
Norma versus odchylka, pojetí patopsychologie
VYMEZENÍ NORMY
•norma x
odchylka
- vymezení psychické normality velmi obtížné
•nelze přesně určit
- změna
v čase, v závislosti na sociokulturním kontextu
- např.
tolerantnější k nápadným projevům chování, ale méně tolerantní ke školní
neúspěšnosti
•Pevná hranice neexistuje, normalita
může být posuzována podle mnoha různých kriterií
v závislosti na okolnostech, které toto hodnocení vyžadují
Různá pojetí normy
•Statistické
pojetí normy – normální je jev, který je
v dané společnosti nejčetnější, toto vymezení je přesné většinou, ale
nemusí být z etického náboje považován za normální
Sociokulturní
pojetí normality
•co daná společnost očekává, co
považuje za normální (představy o kvalitě chování) – významná míra tolerance
společnosti vůči odchylkám společnosti, stereotypy vůči lidem s handicapem
(abnormální a nepřijatelné – je tak hodnoceno proto, že se vymyká běžnému
očekávání)
•Uplatňuje se informovanost o
projevech dané poruchy – často nechápání společnosti – zkreslený obraz na tuto
problematiku
Skupinová
norma (dílčí) – hodnocení závisí na konkrétním
sociálním kontextu, platí pro určitou skupinu lidí (menší skupina-podle věku,
náboženství), může se vymykat normě majoritní společnosti př. klasifikace na
speciální škole versus běžných školách
Mediální
norma –
významnou roli mají veřejné sdělovací prostředky, prezentují něco jako standart
(reklama, sociální sítě– svět je krásný, bez chyb a postižení), v období
dospívání může ovlivnit myšlení k nežádoucímu směru, očekávání x
realita
Norma
jako ideál –
optimální stav – motivační a stimulační význam – jedinec se snaží připodobnit
nějakému ideálu – napodobuje či přizpůsobuje se svému ideálu (osobě)
Funkční
pojetí normy – klade se důraz na plnění
požadavků a očekávání, bez ohledu na to jakým způsobem je toto dosaženo (riziko
zkreslení názoru na osobnost)
•Individuální
norma –
jak byl člověk vychováván, zkušenosti v životě, které nás formují a
ovlivňují životní postoje a hodnoty jedince
Norma/y
v čase
•faktor času a historický vývoj –
více úrovní
•vývojem společnosti se vyvíjí normy
(např. sexualita, rodičovství a rodina)
•důležité jsou vývojové faktory - ve
smyslu vývoje jedince- vývojová stádia– názory a projevy
dětí a seniorů jsou tolerovány, protože jejich kognitivní dovednosti a
schopnosti ještě /už nejsou plně vyvinuty a funkční
Mechanismus vývoje
psychických poruch
•Psychický vývoj - standardní i abnormální
- proces
postupné proměny jednotlivých psychických funkcí i celé osobnosti
-
průběh závisí na individuálně specifické interakci vrozených dispozic a
komplexu působení různých vlivů prostředí – multifaktoriální
• vývojové etapy – bez posloupnosti
nedochází k vývoji jedince – např. vývoj motoriky – hrubá a pak jemná
•důležitým faktorem je zrání
jedince, ale také jeho učení – vývoj je kvalitativní i
kvantitativní změna
Bio-psycho-sociálně-spirituálního model zdraví (WHO, ICF ,2001)
Prenatální vlivy
•tzv. faktory teratogenní - míra
účinku je závislá v jakém období těhotenství působí a v jaké míře a
jak dlouho (nejhorší do 3 měsíce), důležité je jak se dispozičně matka dokáže
s těmito negativně působícími vlivy vyrovnat
•přenáší se mateřským organismem na
plod, kritické jsou první tři měsíce těhotenství (v tomto období se
vytvářejí důležité orgány, v tomto období jsou vlivy často neslučitelné se
životem, biologické vlivy- choroby matky, chronická onemocnění, chemické vlivy
- drogy, chemikálie, fyzikální vlivy- úrazy nebo radiace)
Dědičnost
•normální psychické vlastnosti se
dědí polygenním způsobem – podílí se větší počet genů, které nesou stejnou
informaci, jednotlivě by byly izolovány
Příčiny
dědičnosti poruch psychických vlastností (typy):
•Porucha počtu/struktury chromozomů
(chromozomální aberace)
o příčina závažnějších poruch, mnohdy
nejsou slučitelné se životem
o dochází často v raném
těhotenství k samovolným potratům
o Např. trizomie
21 chromozomu – Downův sy
•Porucha funkce jednoho genového
páru
o mutace v určité oblasti genu,
která pak mění i jeho funkci
o např. mnohá zraková
a sluchová postižení; dystrofie – degenerativní svalové onemocnění
•Polygenní porucha – je vázán na
společný účinek většího, přesně neurčeného počtu genů
•důležitá závislost na biochemických
změnách v mozku
Postnatální vlivy
•komplex biopsychosociálních faktorů
•působí přímo nebo nepřímo
(somatická nemoc / postižení)
•sociální vlivy
•primární je rodina,
měla by plnit určité funkce ve vztahu k dítěti, měla by být zdrojem
jistoty, poznává sociální role, rodina dítě vychovává, stimuluje, vytváří
hodnotové stupně, ze začátku nekriticky přijímá informace z rodiny /model
chování/, postavení dítě v celém rodinném systému, rodina ovlivňuje i
v dospělém prostředí (domácí násilí, rozpad rodiny atd.)
•vrstevníci
–
dítě se začíná zapojovat do vrstevnických skupin – nejvýraznější zapojení
v dospívání, budování identity mimo rodinu, jsou důležité i v dospělosti
(pracoviště, zájmové aktivity, přátelské vztahy – slouží jako opora
v případě nouze a problémů)
•klíčovou roli má škola
(dítě je hodnoceno z hlediska výkonu a vystupování)
•v pozdějším věku i pracovní
prostředí
•společnost
jako taková – významná je lokalita, kde člověk
žije (sídliště, menší město, venkov), mediální prezentace určitých
společenských jevů, důležité je dosažené vzdělání (sebeprosazení), člověk během
života sbírá různé zkušenosti (zátěžové situace – stimulují i motivují, ale
mohou mít i blokační charakter – mohou být spouštěčem nějakého projevu)
Deprivace
•stav, kdy dlouhodobě a nedostatečně
a nepřiměřeně není uspokojována objektivní potřeba (psychická, biologická
potřeba), důležité je časové období, kdy se člověk s deprivační situací
setká
•deprivace biologické potřeby –
nedostatek jídla (extremní),
nedostatek spánku nedostatek tekutin (dlouhodobě- může být za následek smrt),
sexu
•stimulační deprivace (podnětová) –
nedostatek podnětů ze svého okolí, nejsou variabilní a v žádoucím množství –
nedostatečný rozvoj osobnosti – dítě se nedostatečně se rozvíjí (jeví se jako
dítě mladší či dítě s MP/MR)
•kognitivní deprivace – pokud
jedinec má málo podnětů pro své učení a znalostí - rozvíjí se kognitivní
deprivace
•citová deprivace – absence
spolehlivého citového vztahu (nejčastěji matka), negativně a nenapravitelně
ovlivněna citová oblast jedince (k sobě samému, ale i ke svému okolí) – dítě
není citově přijato
•sociální deprivace – nedostatek
přiměřených kontaktů s lidmi (pohybově znevýhodnění, chronicky nemocní,
izolace jedince v rámci rodinného prostředí)
Krize
•pojímá se jako narušení psychické
rovnováhy v důsledku vyhrocení situace, selhání dosavadních adaptačních
mechanismů – ukážou se jako nefungující, podnět ke změně, negativní prožitky,
narušen pocit bezpečí, beznaděj, zoufalství, mění se způsob uvažování, cítí se
neschopen ji zvládnout, jeho projevy nemusí být přiměřené ke zvládnutí krize
•je doprovázen negativními citovými
prožitky, mění se uvažování a hodnocení situace
Faktory zvládání zátěžových situací
•Faktory a mechanismy zvládání
zátěžových situací
•Míra odolnosti
•frustrační tolerance – stupeň
odolnosti (resilience),
faktory pomáhající zvládat situace, které v životě prožívá – jakým
způsobem ji interpretuje a hodnotí (jak moc JE ohrožující). Jak ji on sám
emočně prožívá (převažuje úzkost, obava).
•Zda se mu podaří udržet kontrolu –
sám nebo s využitím podpory (přátelé, psycholog).
•Zda je dostatečně flexibilní
(dokáže se vzpamatovat, neuplývá). Dokáže využít pro sebe všechny pozitivní
impulsy, které jsou mu nabízeny. Neizoluje se od sociálního prostředí.
•Vrozené předpoklady
•Individuální zkušenosti
•Aktuální stav jedince
•Vývojová úroveň
Související pojmy
•Resilience/Odolnost
•Rizikové a protektivní faktory
Prezentace
Zajímavé
odkazy
Chvála,V., Skorunka, D. (2017).2Bio-psycho-sociální přístup nabízí větší porozumění. PSYCHIATRIE PRO PRAXI / Psychiatr. praxi 2017; 18(1): 42–46https://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2017/01/09.pdf
OMBUDSMAN – Veřejný ochránce práv
(2020). Jak mluvit a psát o lidech a s lidmi s postižením.
https://www.ochrance.cz/uploads-import/CRPD/Doporuceni/6-2020_doporuceni_media.pdf
Nápady k sebereflexi
Moje rizikové
a protektivní
faktory
Když se podívám na svůj dosavadní život jaké rizikové a protektivní faktory vnímám? Jaké faktory vnímám přímo u sebe a ve své osobnosti? Jaké rizikové a protektivní faktory přináší moje rodinné zázemí? S čím jsem se potkal/a ve škole, od mateřské školy až doposud? A co moje komunita, vrstevníci a širší sociální okolí?
Duševní zdraví a duševní onemocnění
Zdraví jako bio-psycho-sociálně-spirituální koncept
- zdraví jako „stav kompletní fyzické, duševní a sociální pohody a nikoli pouhé nepřítomnosti nemoci či vady"(WHO)
- bio-psycho-sociálně-spirituální koncept - snaha chápat zdraví jako systém schopný rovnováhy, odolnosti a reakce na různé druhy nároků a podnětů
Složky obecného zdraví
- zdraví ovlivněno různými faktory a dosažení celkového zdraví je spojeno se stavem pohody závislým na jednotlivých složkách zdraví
propojenost jednotlivých složek a jejich vzájemné ovlivňování tvoří celkové zdraví
- každá složka vyžaduje péči a cílenou pozornost - celková vnitřní rovnováhanapomáhá k odolnosti a možnosti reagovat na nepříznivé podněty - "zdraví se dá trénovat"
Tělesná zdatnost
- jedná se o biologické a somatické hodnoty
- pohybové dovednosti, fyziologické a anatomické změny, krevní tlak nebo hladiny určitých látek v těle
- prevence zahrnuje aktivní styl života, životosprávu a spánkovou hygienu
Psychická zdatnost
- subjektivní částí - naše pocity, osobnost, energii, vitalitu, spokojenost, stabilitu, emoce, sebedůvěru a motivace
- můžeme zlepšovat svoji rovnováhu a odolnost vůči stresovým situacím - cílené aktivity a návyky - např. mindfullnes, imaginace, meditace, psaní deníků, appky
Sociální zdatnost
- například pracovní výkon, vzdělání, finanční zdraví, soběstačnost, volný čas, rekreace, mobilita, sociální interakce, uplatnění
- naše interakce se světem kolem nás ať už v podobě vztahů, práce nebo našeho zařazení do společnosti má vliv na nás pocit štěstí, ale i na naše celkové zdraví
Spirituální zdatnost
- nad rámec klasického pojetí náboženství či víry - můžeme to být pocit, že jsme nedílnou součástí něčeho, co nás přesahuje
- vztah k přírodě, nebo k rituálům a tradicím, které nám symbolicky dávají pocit sounáležitosti s vyšším celkem
Duševní zdraví
- schopnost kognitivně, emočně a společensky fungovat
- to jak přemýšlíme, cítíme a navazujeme vztahy je tak lepším ukazatelem duševního zdraví
- víc než nepřítomnost duševního onemocnění
- nedílnou součástí celkového zdraví (viz výše)
- je ovlivňováno řadou faktorů - mnohé mimo naši kontrolu (genetická zátěž, politická a společenská situace)
Well-being
- stav, kdy si jedinec uvědomuje vlastní schopnosti, vypořádává se se stresem každodenního života, dokáže pracovat produktivně a plodně a je přínosem pro svou komunitu
- mentální well-being bývá někdy překládán jako “duševní pohoda”
- často se člověk musí snažit, aby mohl čelit psychickým nárokům, se kterými se v životě setkává
- duševní well-being nám napomáhá zvládat stresující situace, které život přináší - učíme se strategie a způsoby, jak také situace využít ve svůj prospěch (koncept odolnosti/resilience)
Kompas duševního zdraví (podle Opatruj.se)
Duševní zdraví není opakem duševní nemoci. Proto je možné přirovnat ho k oblasti na mapě, která je rozdělena dvěma osami. Čtyři základní směry a čtyři oblasti nám tak naznačují, že duševní zdraví je dynamické a může mít různé podoby
(převzato z webu Opatruj.se)
Oblast severovýchodní
vyznačuje území, kde se člověk nachází, když nemá žádné diagnostikované duševní onemocnění a zároveň se psychicky cítí a funguje dobře.
Oblast jihovýchodní
vyznačuje území, kde se nachází člověk, který má diagnostikované duševní onemocnění, díky léčebnému procesu se však cítí a funguje dobře. Může to být například člověk s psychotickým onemocněním, který v léčbě nachází novou rovnováhu fungování.
Oblast jihozápadní
vyznačuje území, kde se nachází člověk, který má diagnostikované duševní onemocnění a zároveň se psychicky necítí a/nebo nefunguje dobře. Může to být například člověk v akutní fázi psychotického onemocnění. Například člověk v mánii, který se sice cítí skvěle, ale nefunguje dobře.
Oblast severozápadní
vyznačuje území, kde se nachází člověk, který nemá diagnostikované duševní onemocnění a zároveň se psychicky necítí a/nebo nefunguje dobře. Může to být člověk, který se vyrovnává s nějakou obtížnou životní situací. Tento stav může být přechodný, někdy ale může naznačovat počáteční fázi duševního onemocnění.
Ať už se podle kompasu nacházíte kdekoliv, v kontextu duševního zdraví je za každých okolností možné směřovat na východ, tedy k optimálnímu well-beingu. Mnoho lidí po celém světě absolvovalo cestu z míst, kdy byli “psychicky na dně”, a třeba se i pokusili si ublížit, ale dnes žijí šťastný a naplněný život, cítí se a fungují dobře. Další lidé na sobě museli pracovat, aby změnili své prožívání, cítění a myšlení, a tím zlepšili svoji kvalitu života. Zvládnete to taky. Možná budete překvapeni, jak velké změny mohou někdy přinést i docela malé věci – např. dodržování pravidel zdravého spánku. (Opatruj.se, 2023)
Duševní onemocnění
- problémy v oblasti duševního zdraví, které závažným způsobem omezují schopnost jedince dobře se cítit a dobře fungovat v souladu se sebou samým a se svým okolím
- více než 25 % dospělých za svůj život projde duševní nemocí a přibližně 20 % dětí čelí potížím v oblasti duševního zdraví.
- minimálně 70 % problémů v oblasti duševního zdraví se poprvé projeví v dětství nebo dospívání
- mnoho různých rizikových faktorů - osobnostní predispozice, společenské faktory a faktory prostředí, v němž jedinec žije
Psychologie lidí s postižením, odlišnosti psychologie osobnosti lidí s různými druhy postižení
Postižení x
handicap
•„ZP lze vymezit jako ztrátu nebo
poškození určitého orgánového systému, v jeho důsledku dojde
k narušení dané funkce“ (Vágnerová, 2014)
( a co PECH, PAS atd.?)
•handicap – znevýhodnění, ke kterému
dochází v důsledku postižení
oprimární – představuje omezení
předpokladů k rozvoji daných funkcí (např. zrakové či sluchové vnímání)
osekundární – nejčastěji důsledek
psychosociálních faktorů – záleží na tom, jak jedinec zvládne primární
postižení, jak se s ním vyrovná, jak se k němu chová prostředí
•příčiny vzniku ZP – můžou se
podílet genetické dispozice, ale i vlivy vnějšího prostředí
•vrozené
(geneticky podmíněné) – ovlivňují ve větší míře vývoj dítěte, není pro dítě tak
traumatizující, nezažilo jiný stav, v období dospívání si začíná
uvědomovat svoji odlišnost a její nevýhody
•získané
(kongenitálně získané) – představuje větší psychické trauma, jedná se o
obrovský zásah do života, uvědomuje si svoji ztrátu, má problém se s tím
vyrovnat, má však také výhodu dřívějších zkušeností
Postoje ze strany společnosti
•bývá hodnocen jako člověk, který
není odpovědný za svou nemoc
•má ze strany společnosti úlevy a
privilegia
•pro zlepšení jeho zdrav. Stavu má
udělat vše, co je v jeho silách jako pacient pokud nebude spolupracovat,
společnost mu tato privilegia odejme
•změna zevnějšku, postoj je ovlivněn
řadou faktorů, o kterých nerozhoduje, ve společnosti panuje řada předsudků
•významnou oporou je vlastní rodina
pacienta, emocionální podpora, vyžaduje změny v provozu rodiny – ukazatel
toho, že člověk je křehký a toto riziko může postihnout kohokoliv z nás
•závažná choroba může sloužit
k posílení nebo k rozpadu rodinné soudržnosti, péče a kontakt
s nemocným je velmi náročný a vyčerpávající
Vliv somatické poruchy na psychiku
jedince
•Psychické zátěže mohou být příčinou
fyzických nemocí, vlivy působí změnu emočního prožívání, déle trvající
psychické zátěže – mohou vyvolávat či zhoršovat fyzické onemocnění
•Bio – psycho – sociální model
příčin
•Biologické příčiny – aktuální
tělesné stav (genetické předpoklady), v průběhu života dochází
k proměně- nemoci, úrazy, životní styl
•Psychologické příčiny – typ
osobnosti, typ temperamentu, souvislost odolnosti vůči zátěži, spoje a
hodnocení životních situací, často lidé, jejichž emoční chování není výrazné, alexitimie
– tzv. emoční analfabetismus, snížená orientace u jedince, méně adekvátně
reaguje. Nebezpečné jsou takové emoce, které nemůže člověk projevit a reagovat.
Důležité je i přijímání zátěžových emocí. Příčina- vnitřní konflikt – konflikt
mezi dvěma skupinami hodnot, dlouhotrvající, často jako únik z dané
situace, únik z aktuální a vyostřené situace, s nástupem tělesných
obtíží se mu psychicky uleví.
•Sociální příčiny – rozmanitá role a
funkce (škola, rodina, partnerské vztahy a vztahy na pracovišti)
Vrozené a raně získané postižení
•rodiče, rodina změní pohled na
dítě, mohou mít dojem, že není třeba dále rozvíjet x přehnaná stimulace a péče
= nedokáže si vybrat potřebné
•narušený rozvoj kognitivních
procesů, percepce se vyvíjí odlišně
•vyvíjí se odlišně celá osobnost –
závisí na tom, jak rodiče dítě přijmou, na styku výchovy, stimulaci, možnostech
kontaktu s prostředím.
•s narozením postiženého dítěte
získává rodina novou sociální identitu, sebepojetí každého člena je změněno
(rodiče ztrácí roli rodičů zdravého dítěte, mohou hledat vinu u sebe)
•postoje rodičů postiženého dítěte
- mají tendenci směřovat k extrému
– přehnané protěžování x nevšímavost, odmítání
Rodina s dítětem s postižením
•Fáze vyrovnání se s postižením
dítěte
•fáze
šoku a popření – může jí předcházet fáze
nejistoty, kdy tuší, že něco není v pořádku, ale není to pojmenováno
•fáze
bezmocnosti – nevědí, co mají dělat, kde hledat
pomoc. Objevují se také pocity viny (obviňování rodičů, lékařů…)
•fáze
postupného vyrovnávání a adaptace – zajímají se o podstatu postižení,
prognózu;
objevuje
se úzkost, deprese, strach, hněv
•fáze
smlouvání –
je přechodným obdobím, rodiče akceptují postižení, ale mají tendenci získat
alespoň malé zlepšení, když už není možné, aby se zcela uzdravilo
•fáze
realistického postoje – rodiče začnou dítě brát takové
jaké je – ano? Z hlediska časového
trvá dlouho, než se do této fáze dostanou, často se tak ani nestane
Sourozenci
•Narození postiženého dítěte je
zátěžovou situací také pro zdravé sourozence
•Může dojít k tomu, že rodina
se plně věnuje postiženému dítěti a odhlíží od potřeb zdravého sourozence.
Mohou u něj vzniknout pocity osobní nejistoty až méněcennost (např. se cítí
vinen, že je zdravý). Dítě vnímá, že rodiče postiženému dítěti mnohé odpustí,
rodiče ho někdy také zapojují do péče o sourozence – může překračovat jeho
osobní zralost, utváření si ambivalentní vztah k postiženému sourozenci.
•V centru pozornosti je zdravé
dítě, odhlíží se od postiženého dítěte – tím může docházet zbytečně
k většímu narušení vývoje. Zdravé dítě dostává roli zachránce rodiny, jsou
na něj kladeny vysoké nároky, je neerotizováno.
Vývoj dítěte s vrozeným
postižením
•Kojenec- základní potřeby bezpečí,
jistoty = dítě není dostatečně přijímáno, rodiče k němu mají jiný vztah,
důležitý v tomto období je zejména tělesný kontakt, kterým se mohou rodiče
vyhýbat, pokud se jedná o viditelné postižení
•Batole - první emancipace a
osamostatňování – odpoutání od matky, mobilita = u postižených dětí
k tomuto nedochází, je narušen také vývoj řeči., dítě v tomto věku
začíná být nápadné = definitivní potvrzení postižení
•Nástup povinné školní docházky -
slouží jako potvrzení normality = často proto vyžadují integraci do běžné školy
•Speciální škola – odborníci, dítě
se setkává s podobnými vrstevníky
•Běžná škola – rizika, že dítě tuto
situaci nezvládne po psychologické stránce; dochází ke konfrontaci
s většinovou společností; učitel může dítě posuzovat méně přísně, což má
vliv na vztahy se spolužáky; často dochází k tomu, že dítě je trpěno, je
na okraji třídní skupiny
•Dospívání – uvědomování si omezení
v různých oblastech života, zvýšená kritičnost i sebekritičnost; období
druhé emancipace – větší význam mají vrstevnické skupiny, nachází si partnera;
MP jsou často spokojení v rodině, kde se orientují, ostatní postižení mají
situaci ztíženou = problém přijetí do skupiny; důležité je, aby se jedinec
zařadil v rámci profesní orientace, předprofesní
přípravy a nalezení zaměstnání = zvýšení sebedůvěry, sebevědomí
Získané postižení
•Později vzniklé postižení přestavuje silné emoční trauma a silný zásah do emancipačního vývoje jedince.
•Fáze vyrovnání se získaným postižením dítěte:
•fáze latence – jedinec nebývá informován, co se děje, pořádně ani situaci nevnímá
•fáze pochopení – léčba nikam nevede, začíná si uvědomovat, že se pravděpodobně neuzdraví – šok, časté popírán.
•fáze protestu a smlouvání – odmítá vše, co je jiné než v předchozím životě = nechce se léčit, rehabilitovat aj., odmítá kontakt s lidmi, nechce žít
•fáze postupného vyrovnání – je nutné obnovovat určité funkce, schopnosti sebeobslužných činností, významné je, pokud se podaří zachovat profesní roli
•rodiče mohou v tomto jedinci vidět znovu dítě, přehnaně o něj pečovat, směřovat ho k pasivitě
•ve vrstevnické skupině vznikají problémy – změny hodnotové orientace a potřeb; změny v chování ke zdravým
•u jedince s postižením, které je dědičné, může být touha po jejich rodičovské roli tak velká, že nehledí na riziko postižení dítěte
Zajímavé odkazy
Chrastilová, G., Mrowetz, M. (2012,2023). Jak se vyrovnat s postižením dítěte. Šance dětem. online
https://sancedetem.cz/jak-se-vyrovnat-s-postizenim-ditete
Prezentace
Vliv postižení na psychiku jedince a jeho okolí
Důsledky postižení v psychologii a v komunikaci u lidí se smyslovým postižením
Cvičení na úvod
Zkuste si zakrýt oči a dojít si pro sklenici vody než začnete pročítat tuto kapitolu.
Zraková percepce a její postižení
v oblasti zrakové percepce rozlišujeme
•zraková ostrost - umožňuje vidění na blízku nebo na dálku, ostrost nemusí být narušena ve stejné míře, vidění do dálky je nezbytným předpokladem pro pohyb a orientaci v prostoru, vidění na blízko je zase významné pro veškeré činnosti – komunikace, čtení, psaní atd., tímto nedostatkem se může projevovat větší závislost, nesamostatnost
•preference různého stupně osvětlení – schopnost zrakově vnímat za různých okolností, mnozí zrakově postižení trpí světloplachostí (proto vadí i běžná intenzita světla)
•zorné pole – rozsah v jakém vnímáme zrakem, normálně vnímáme 180°
•omezena centrální část – vidí jen zúžený prostor té centrální výseče – dopad na činnosti i komunikaci
•omezena periferní část – jedna nebo druhá strana, - problémy v orientaci v prostoru na té straně kde má omezené zorné pole, narážení do překážek
•barvocit – nebývá u lidí se ZP vždycky zachován, ale tento nedostatek nepředstavuje větší praktické omezení, může omezovat v určitých profesích – výtvarné, elektrotechnika atd.
Zrakové postižení dle stupně
- skupina lidí se zrakovým postižením je heterogenní – slabozrací .........................................nevidomí
- mají individuální zkušenosti a potíže
•slabozrakost – je omezení zrakových funkcí, schopnost běžné orientace v prostředí, psychický vývoj nebývá zásadně odlišný
•praktická nevidomost – zbytky zraku, deficit v rozsahu méně než 4% běžné kapacity, mají větší problémy v běžném životě, nutnost rané péče, podpora v rozvoji , podpora psychomotorického vývoje
•nevidomost – znamená chybění tvarového vidění, může být zachována schopnost rozlišovat světlo a tmu, nutnost speciální péče a úprava životních podmínek, podpora v rozvoji , podpora psychomotorického vývoje
Psychika lidí se zrakovým postižením
•vznik různé obtížné deprivační situace, je nutné zohlednit dobu, kdy k postižení došlo (jestliže k postižení dojde během života má člověk tzv. vnitřní zrak – ví jak to vypadalo než oslepl)
•kompenzační funkcí má především sluch – spoléhají na něj a hodně jim pomáhá, mají kvalitní sluchovou paměť, nutnost neustálého tréninku, sluchové vnímání je diferencovanější
•hmatové vnímání - jemná motorika, grafomotorika, Braillovo písmo, hmatové vnímání pomáhá se seznamováním s realitou, hmatově můžeme vnímat max. plochu kolem sebe, kam dosáhneme, a max. plochu dvou dlaní vedle sebe (haptický prostor)
•rozvoj řeči - opoždění do jednoho roku bude větší než třeba u sluchově postižení, protože do jednoho roku života jsou zrakové podněty největší, po jednom roce když se rozvíjí řeč dochází ke snižování opoždění a dítě se může mentálně vyrovnat, pokud má dobré podmínky a péči, důraz na řeč, jako prostředek získávání informací může vést až k verbalismu – osvojení pojmů, které jím nejsou známé nebo dostupné (popis krajiny, barvy)
Socializace lidí se zrakovým postižením
•Možné problémy v komunikaci – verbálně komunikuje dobře, ale ze začátku problémy s patlavostí a artikulací – později se vše vyrovná, dokáže sice komunikovat dobře, ale záleží jak se u komunikace chová – třeba pokud má poruchy centrálního vidění, tak musí naklánět hlavu, aby lépe viděl, to může druhého rušit
•znemožnění učení nápodobou – chybí zdroj sociální zkušenosti
•nutnost zrakové stimulace, které předchází přesná diagnostika, pomocí zrakové stimulace se snažíme co nejefektivněji rozvíjet zbylé zrakové funkce
•vývoj senzomotorické inteligence – bývá často opožděn (orientace v prostoru atd.), rozvoj jemné a hrubé motoriky
•zrakové postižení je společností asi nejlépe vnímáno, nabídka zaměstnání je příliš malá (pokud se jedince nepodaří uplatnit, tak se člověk dostává do izolace)
Zajímavé odkazy
podcast Pochlap se (2023). Rozhovor se Zdeňkem.
https://wave.rozhlas.cz/dlouho-jsem-si-myslel-ze-musim-byt-lepsi-nez-ostatni-sveruje-se-nevidomy-zdenek-9082733
•výrazně omezuje a mění přístup k informacím, vytváří se určitá deprivace
•oblast je značně heterogenní – může být oboustranné nebo jednostranné sluchové postižení
•sluch je schopnost vnímat hlasitost, zvuky, tóny
Postižení sluchu
•Převodní – jde o poruchu v mechanické části sluchové dráhy, která vede k narušení převodu zvukových vibrací do hlemýždě, zeslabení sluchového vjemu, jsou méně závažné, kompenzační pomůcky, pomocí sluchadla slyší a rozumí mluvené řeči
•Percepční – vady vnitřního ucha (sluchový nerv, vláskové buňky v Kortiho aparátu) – jsou zeslabeny, ale také zkreslené – mohou chybět i další zvuky, jsou to poruchy trvalé – nedoslýchavost střední a těžšího charakteru
•Kortikální vady – poškození v rámci CNS
•Významná je doba, kdy dochází k poruše sluchu
•Prelingvální – období, kdy se vyvíjí řeč – do 6-7 let věku dítěte – problémy v oblasti komunikace, socializace, vázne i psychický vývoj
•Postlingvální – od 6 let výše, řeč je už zafixována, ke ztrátě řeči nedochází, ztráta zpětné vazby, dochází k postupnému úpadku srozumitelnosti řeči, výrazné omezení sluchu znemožňuje osvojení si orální komunikace – není vhodné užívat orální komunikaci při těžkém sluchovém postižení – nutnost zachování zrakové percepce
Stupně sluchového postižení
•nedoslýchavost – střední je ještě únosná, a umožňuje rozvoj řeči
•těžká nedoslýchavost – ztráta 71-90dB, pomocí sluchadla jsou schopni vnímat řeč
•zbytky sluchu – ztráta větší než 91dB, lidé nemohou vnímat řeč ani pomocí sluchadla, nedokážou zvuky diferencovat
•hluchota – ztráta větší než 110dB, nejsou vůbec schopni slyšet mluvenou řeč
Psychika lidí se sluchovým postižením
•pokud kojenec je postižen jen sluchově, není důvod aby se dítě opožďovalo
•od 6 měsíce se začíná projevovat dopad na psychický rozvoj dítěte – dítě nezačíná žvatlat, dopad je významnější na začátku prvního roku života jedince
•SP vytváří informační barieru daného jedince, významné problémy v oblasti socializace – špatně rozumí, dekódují - hůře chápou sociální role, náročné osvojování společenských norem, potíže se sebeovládáním – chování je závislé na aktuálním emočním chování – může se dostavit afektivní výbuch – snížená odolnost k zátěži – může mít za důsledek izolovanost
•nutná včasná diagnostika – výběr komunikačního jazyka – nejlépe do dvou let života jedince
•školní docházka – inkluze, ale i segregovaný systém – při těžké sluchové vadě je lepší segregovaný systém – při integraci je velice významná kvalita rodinného prostředí, stimulace a motivace jedince
•Znakový jazyk vylučuje jedince částečně ze společnosti
Cvičení na závěr
Vezměte si špunty do uší a zkuste si poslechnout na nízkou hlasitost prvních několik minut z podcastu.
Český rozhlas, pořad On Air (2022). Host Robert Osman, sociální geograf Robert Osman, editor knihy Geografie znevýhodnění.
Somatická nemoc jako psychologický problém, prožívání nemoci, psychosomatika
Somatická nemoc jako psychologický problém
•tělesná nemoc působí samozřejmě i na psychiku jednice a vymezuje roli člověka se somatickou chorobou
•každou nemoc je nutné posuzovat z pohledu tělesného, psychického (reakce na danou nemoc, osobností charakter, schopnost chápat význam choroby) a sociálního (společenské hodnocení nemoci – postoje veřejnosti vůči nemoci – limitované věkem, sociálním postavením pacienta předtím než onemocněl)
•důležitým příznakem je bolest, negativní signál choroby, to jak člověk nemoc vnímá je závislé na lokalizace, intenzitě a kvalitě
•citlivost na bolest se liší, člověk od člověka
•chronická nemoc člověka vyčerpává – negativní hodnocení osoby do budoucna
Münchhausenův syndrom
•opakované předstírání a vytváření chorobných příznaků, které je spojeno s vyžadováním léčby
•dochází k poškozování zdraví (udržování otevřené rány, zánět, vytváření stavu dehydratace), součástí poruchy osobnosti (histrionská porucha osobnosti)- patologické jednání
•potřeba dosáhnout pomocí chorobného stavu pozornosti a zájmu
•od hypochondrie se liší stálostí onemocnění (jeden jev), které předstírá
•jde o vzácnou chorobu, která se obvykle začíná projevovat v dospělém věku a mívá zpravidla chronický průběh
•Munchhausenův syndrom v zastoupení – rodič takovým způsobem poškozuje své dítě
Dítě jako pacient
•významná je vývojová úroveň dítěte (rozumové hodnocení)
•u dětí je velice důležitý faktor aktuálního stavu dítěte
•bolest u dětí je prožívána velice emotivně (pláč, podrážděnost), může však být i apatické, dítě může bolest (nemoc) vnímat jako trest za své chování, dítě po nástupu do školy hodnotí všechno jako dané, během dospívání si dítě uvědomuje svoji nejasnou budoucnosti, chování dítěte je závislé na chování rodičů
•dítě má spíše potřebu citové opory (optimismus rodičů, nepředávat úzkost na děti), častá fixace na blízkou osobu, dítě se potřebuje orientovat ve své situaci
•mění se i potřeba seberealizace, závislé na aktuálním zdravotním stavu, bolesti, izolace, klidový režim, úpravy životosprávy, omezený kontakt s přáteli
•hyperprotektivita rodičů– dítě je nadměrně tolerováno, není mu v ničem bráněno, rodiče se o dítě více bojí, je více chráněno – mohou být více úzkostné a zranitelní, může docházet k zanedbávání dítěte – jako způsob úniku, závažná nemoc dítěte může narušit nebo spojit rodinné klima
Související pojmy
somatizace
je projev duševních pochodů v oblasti tělesné
- mechanismus vyjadřující nezpracované emoční prožitky prostřednictvím tělesných symptomů
- čl. využívá oblastí svého těla k odvedení psychického napětí, se kterým není schopen se vyrovnat
- typické projevy somatizace - chronické bolesti a únava, neurologické problémy, zažívací potíže či třeba nespavost
- typické pro dětský věk, běžné i dospělých
- všechny tělesné symptomy se projevují bez adekvátního organického patologického podkladu či mechanismu, který by je vysvětloval
- projevy obtěžující a nejsou pod volní a vědomou kontrolou - "nepředstírá nebo si příznaky nevyvolává"
Užitečné odkazy
https://www.nzip.cz/clanek/714-psychosomatika-poruchy-a-onemocneni
Tělesné postižení a prožívání lidí s tělesným postižením
Tělesné postižení
•funkční postižení + estetický handicap – sociální bariéra
•výrazně omezuje samostatnost jedince – možná závislost na soc. prostředí, blokuje získávání zkušeností
•samostatnost je dána, jak je postižení závažné, jaká je funkčnost horních končetin (sebeobsluha, manuální činnosti), míra zachování motoriky dolních končetin (lokomoce těla), motorika mluvidel a mimického svalstva (komunikace, sociální styky)
•poměrně časté postižení, četnost narůstá se stářím
•pohybové postižení v dětství je nejčastěji MO
Příčiny tělesného postižení
•porucha CNS – poruchy mozku a míchy, které mohou vzniknout jako důsledek genetické odchylky, vlivy prostředí pre-peri-post, v pozdějším věku následky úrazu a degenerativních chorob (Parkinsonova choroba, roztroušená sklezóra, nádory)
•poruchy kostí a kloubů – může být vrozená nebo později vzniklá, obvykle poruchy růstu kostí (osteoporóza, artritida)
•poruchy svalstva – projevují se zhoršením funkce svalové tkáně, nebo jeho úbytek např. svalová dystrofie
úrazy, amputace a choroby
Psychologická charakteristika lidí s tělesným postižením
•Postižení ovlivňuje rozvoj všech funkcí - vytvoření deprivační situace – problémy se získáváním podnětů z okolí
•problém s učením, citové a sociální problémy – nepřijetí okolím (často tělesné postižení se spojením s negativním estetickým projevem)
•pokud je postižení viditelné – tělesný vzhled je prvním viditelným znakem jedince, může negativně ovlivnit možnosti a komunikaci s okolím
•v kojeneckém období chybí všechny etapy vývoje – plazení, chození, běhání
•zařazení do školy – inkluze dle bariér školy
•odpoutávání se ze závislosti ve školním období, hůře se vyrovnávají dívky než chlapci
•očekávání bývá sníženo společností
•verbální komunikace – breptavost, huhňavost, dyslalie, dysartrie
Inspirace
Respekt (2023). ANI CHUDÁK, ANI HRDINA. Iniciativa Žít po svém vyzývá lidi s postižením, aby sami hájili svá práva.
Problematika odlišného životního stylu a odlišnosti od sociálních norem společnosti - závislosti
Závislostní chování
Více pohledů a klasifikací
„tří C závislosti“ - nutkání (compulsion), nedostatek sebekontroly (loss of control) a pokračování i přes způsobené negativní důsledky (continued use despite negative consequences)
Komponenty ne/látkových závislostí
- význačnost – určitá aktivita se stane nejdůležitější aktivitou v životě jedince a dominuje v jeho myšlení, pocitech a chování
- změna nálady v důsledku zahájení určité aktivity, která má především charakter zvládací strategie
- tolerance – závislý člověk neustále prodlužuje dobu/zvyšuje dávku, po kterou se dané činnosti věnuje, aby dosáhl stejného prožitku
- abstinenční příznaky – výbušné až agresivní reakce, pocity úzkosti, sklíčenost a jiné psychické potíže, které zmizí prakticky ihned poté, co se člověku podaří zopakovat chování, na kterém je závislý (připojí se k internetu, hodí peníze do automatu apod.)
- mezilidský nebo vnitřní konflikt – závislost vyvolává nelibost okolí, vnitřní konflikt mívá podobu rozpolcenosti v důsledku rozhodování se mezi provozováním dotyčné činnosti, nebo trávením času s partnerem nebo prací
- relaps – závislý člověk opakuje vzorce závislostního chování, se kterými sám zcela nesouhlasí
Látkové závislosti – psychoaktivní látky
- látky, které mění psychický stav, směrem, který osoba uznává žádoucí
- motivace k užívání - vyřešit problémy, únik od stresu, frustrace, únik od stereotypu, nudě, získat inspiraci
- potřeba dosáhnout uspokojení nebo slasti, uchování sociálních vztahů, být součástí skupiny, kde se užívají drogy, tolerance vůči dané látky, zvyšuje se množství přijímané látky
- abstinenční syndrom – reakce na snížení nebo abstinenci dané látky
- potřeba si danou látku brát dále, i když ví, že mu škodí, nedokáže ji odolat
- důsledkem může být akutní intoxikace
- dlouhodobé užívání vede k psychickému nebo somatickému poškození
Návykové látky (drogy)
•tabák,
•alkohol
•léky
•opiáty (morfin, popř. heroin),
•amfetaminy a jejich deriváty (pervitin)
•kokain
•extáze
•upravené konopí (hašiš a marihuana)
•halucinogenní drogy (LSD)
•halucinogenní drogy (lysohlávky)
•těkavé látky (lepidla, aerosoly, rozpouštědla)
Nelátkové závislosti (vybrané)
- workoholismus
- gamblerství
- oniománie (shopaholismus)
- netolismus
Netolismus
- závislost na virtuální sexualitě – kompulzivní (nutkavé jednání člověka nedostatečně řízené rozumově) používání webových stránek pornografického zaměření
- závislost na virtuálních vztazích – nadměrné věnování se virtuálním vztahům (online seznamky, sociální sítě)
- internetové kompulze – např. hraní online her, internetové nakupování, internetové sázení, virální videa atd.
- přetížení informacemi – např. nadměrné surfování nebo nadměrné hledání v databázích
- závislost na počítači (mobilním telefonu) – nadměrné využívání počítače, zvláště pak nadměrné hraní he
- souvisejícící pojmy - FOMO (fear of missing out), nomofobie
Problematika odlišného životního stylu a odlišnosti od sociálních norem společnosti - poruchy chování a emocí
Poruchy emocí a chování v dětství
Definice poruchy chování (podle Sdružení pro Národní duševní zdraví a speciální vzdělávání, 1992)Pojem porucha emocí nebo chování (PECH) je výrazem pro postižení, kdy se chování a emocionální reakce žáka
• Liší od odpovídajících věkových, kulturních nebo etnických norem
• Mají nepříznivý vliv na školní výkon včetně jeho akademických, sociálních, předprofesních a osobnostních dovedností
Současně je toto postižení
•Něco víc než přechodná, předvídatelná reakce na stresující události z jeho prostředí
•Vyskytuje se současně nejméně ve dvou různých prostředích, z nichž alespoň jedno souvisí se školou
•Přetrvává i přes individuální intervenci v rámci vzdělávacího programu
•Může koexistovat i s jiným postižením
Zahrnuje
• Děti a mladistvé se schizofrenií, emocionálními poruchami, úzkostnými poruchami
•Jinými trvalými poruchami chování a jeho ovládání, jestliže mají celkový nebo částečný nepříznivý vliv na školní výkon
dotyčný jedinec nerespektuje společenské normy, když je po mentální stránce zralý
může mít jiné normy a/nebo ty normy chápe, ale není schopen je dodržovat
Různé klasifikace, různé úhly pohledu, akcent na na vzdělávání a funkčnost – medicínská MKN10, školská
5 charakteristik poruch chování podle Bowera
1) Neschopnost učit se
2) Neschopnost navazovat uspokojivé sociální vztahy
3) Nepřiměřené chování a emotivní reakce v běžných podmínkách
4) Celkový výrazný pocit neštěstí nebo deprese
5) Tendence vyvolávat somatické symptomy
Porucha chování a emocí jako výsledek působení více faktorů
Projevy PECH
- agrese k lidem a zvířatům (např. šikana, vyhrožování, fyzická agrese a hrubost)
- destrukce majetku a vlastnictví (ničení cizího majetku);
- nepoctivost, účelové chování, lhaní (krádeže);
- vážné i násilné porušování pravidel (útěky z domova, časté záškoláctví);
- významné narušení školního a pracovního fungování
Poruchy chování dle MKN 10 (podle Theiner, 2007)
- porucha chování ve vztahu k rodině;
- splňuje všechna kritéria poruch chování, ale ty jsou víceméně omezeny na domácí prostředí a zaměřené vůči členům rodiny;
- nesocializovaná porucha chování;
- všechny příznaky poruch chování a navíc špatné zapojení jedince mezi své vrstevníky;
- socializovaná porucha chování;
- všechny příznaky poruch chování, ale jedinec je schopen navazovat trvalé přátelství s vrstevníky;
- porucha opozičního vzdoru;
- vzdorovité, neposlušné a provokativní chování, typické pro děti ve věku 6–10 let; nevskytují se vážnější antisociální a agresivní činy
Problémy spojené s nevhodným působením rodiny
Rodina jako prostředí první socializace
•do/od rodiny si každý rodič přináší své zkušenosti, poznatky ze své primární rodiny
•Primární/orientační rodina – to je rodina, do které se rodíme, zajišťuje potřeby dítěte, pocit základní důvěry ve svět, potřeba jistoty a bezpečí, aspirace, dítě přináší uspokojení určitých potřeb svým rodičům, partnerská role i rodičovská, plní určité funkce (jaké?)
•Tzv. dysfunkční rodina – základní potřeby nejsou uspokojovány
•nedostatky v sociální orientaci, problémy v mezilidských vztazích
•problematické sebehodnocení, lidé, kteří nejsou schopní se svojí rodičovskou rolí, lidé s nedostatečnou autoregulací (impulsivita) – špatná zkušenost z dětství – až 70% tak působí ve své rodině prořeční
Syndrom zanedbávaného, týraného a zneužívaného dítěte (CAN)
•poškození tělesné, společenské, duševní včetně vývoje dítěte, dochází k němu v důsledku nenáhodného jednání rodičů nebo jiné dospělé osoby
•asi 1 až 2% dětí, většinou dětí do 6 let, z hlediska sexuálního zneužívání – děvčata
Zanedbávání dítěte
•neuspokojení základním potřeb dítěte, narušená interakce mezi dítětem a daným rodičem, vyvíjí se deprivační situace
•rodiče, kteří nemají dostatečné kompetence (somatická, psychická porucha, porucha osobnosti, závislost alkoholu, drogách, rodiče, kteří podobnou situací prošli)
•rodiče, kteří nemají motivaci o péči o dítě – nezralí mladí rodiče, pracovně vytížení lidé
•rizikové děti – nějak znevýhodněné (chronicky nemocné, postižené), děti pro rodiče méně žádoucí, děti, které nedokáží své rodiče zaujmout (apatické, nevýrazné)
Týrání
•psychické nebo fyzické, špatná komunikace v rodině, neschopnost vzájemné podpory,
•v rodině, kde jsou narušené vztahy mezi jednotlivými členy
•riziko u lidí, kteří se nedovedou ovládat, zvýšeně reagují agresí (alkoholici, poruchy osobnosti, drogově závislí, soustředěni na své problémy a zájmy – dítě je zatěžuje, dlouhodobá nezaměstnanost), lidé kteří o dítě moc nestojí, lidé kteří mají vlastní zkušenost z dětství (až 70% rodičů týraných pak taky týrá), potřeba moci nad dítětem
•častěji týrá muž než žena
•často týrané děti – ustrašené, postižen; děti, které rodiče nadměrně zatěžují (ADHD), děti které nesplňují jejich očekávání (neprospívají, jsou nehezké), děti které zvýšeně vymáhají své potřeby (často nějaké děti které jsou zanedbávány), výrazně úzkostné, přestrašené, postižené
Sexuální zneužívání
•sexuální uspokojení dospělého
•častěji muži – buď pedofil; lidé, kteří jsou morálně narušení a sexuálně nevyhranění, muži kteří nedokážou své sexuální tendence udržovat, nebo jiná rodinná konstelace, nejsou lidi, schizofrenici, alkoholici
•častěji zneužívány dívky; děti, které jsou nějak znevýhodněné nebo postižené
•ovlivní vývoj dítěte, může se jevit jako mentálně retardované, není o něj pečováno, nerozvíjí se jeho schopnosti a dovednosti, citová deprivace a akceptace, děti, které nikdo nenaučit mít rád, spíše materiálně orientované, špatná orientace v sociálních rolích, přenáší se i dospělosti
•Citová subdeprivace – je špatně poznatelná, i v rodinách, kde bysme to nečekali, většinou děti nechtěné, bývají často odlišné, skoro maladaptace – dítě se chová jinak, než sociální prostředí očekává, partnerské problémy
Užitečné odkazy a dokumenty
MŠMT (2010). Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže (Dokument MŠMT č.j.: 21291/2010-28) . Co dělat, když ... - Intervence pedagoga. Rizikové chování ve školním prostředí - rámcový koncept. Příloha 5.
MZČR (2022). Metodické opatření Postup praktických lékařů pro děti a dorost při podezření na týrané, zneužívané a zanedbávané dítě (syndrom CAN).
https://www.mzcr.cz/metodicke-opatreni-postup-praktickych-lekaru-pro-deti-a-dorost-pri-podezreni-na-tyrane-zneuzivane-a-zanedbavane-dite-syndrom-can/
Poruchy sociálních vztahů se vznikem specifickým pro dětství a adolescenci
Získaná neurotická nemluvnost (ELEKTIVNÍ/SELEKTIVNÍ MUTISMUS)
Elektivní mutismus
- ztráta řeči z psychogenních příčin
- totální nebo elektivní, vázaný jen na určité situace
- elektivní mutismus většinou vázaný na školní prostředí - v domácím prostředí dítě komunikuje normálně, ve škole alternativní komunikace- musí být zkoušeno jen písemnou formou, nemluví s učiteli, vychovateli, neznámými lidmi, výjimečně ani s vrstevníky
Reaktivní porucha příchylnosti v dětství
- především u malých dětí, pravděpodobně jako přímý důsledek špatného zacházení nebo týrání
- projevuje se trvalými abnormitami v citových projevech, bývá přítomna zvýšená ostražitost,bázlivost, chudé vztahy k vrstevníkům, projevy agrese a autoagrese
- někdy je přítomno i špatné tělesné prospívání a zpomalený růst
- často diagnostikována společně se syndromem CAN
Desinhibovaná příchylnost v dětství
- „syndrom ústavního dítěte“
- •vznik v prvních pěti letech života u dětí, které nemělypříležitost vytvořit pevné citové vazby (ústavní výchova, střídání pěstounů)
- povrchní přítulnost a náklonnost, vyžadováním pozornosti a nekriticky přátelským chováním
- Problémy s vytvářením pevných citových vazeb mohou přetrvávat do dospělosti, někdy se mohou připojit poruchy chování
Porucha sourozenecké rivality
- často se po narození mladšího sourozence mohou u staršího dítěte projevovat pocity žárlivosti s obavou o ztrátu lásky a zájmu rodičů
- Pro dg. musí být tyto projevy nadměrné intenzity a vytvářet problémy v rodině
- Může se objevit nepřátelství a tělesné ubližování sourozenci, zlomyslnosti, neochota se dělit
- U staršího sourozence se může objevit regresivní chování
Poruchy se stereotypními pohyby - Projevují se například jako kývavé pohyby trupu nebo hlavy, pohupování a různé poplácávání
- Závažnou formou jsou stereotypní automutilační (sebepoškozující) pohyby, jako je tlučení hlavou do zdi, kousání rukou, rtů nebo jiných částí těla
- objevují se u dětí s mentálním postižením a těžce deprivovaných dětí v ústavech s omezenou možností komunikace
Tiková porucha, tiky ( tik čteme /tyk/, protože jde o slovo přejaté z francouzštiny, s původním pravopisem tic)
- označuje potíže, které se projevují opakujícím se mimovolným nerytmickým pohybem (záškubem), tzv. tikem
- tiky nelze ovládat, ale mohou je na různě dlouhé období potlačit
- tiky mimické ( mrkání, krčení nosu, grimasy), tiky vokální (hekání, pokašlávání,syčení), motorické tiky (poskakování, osahávání, dřepy, komplexní tiky vokální (vyrážení slabik, slov i celých vět, často s obscénním obsahem - koprolalie)
- nemají zjevnou souvislost s konkrétními situacemi- bývají pro čl. samotného i okolí nesrozumitelné
- více se však projevují při únavě, emočním vypětí, stresu
- přechodně se mohou projevit v rámci širší normy (u jednoho z 5 až 10 dětí) obvykle jako reakce na přetížení, po krátké době tiky samy odezní
- Při přetrvání spolupráce s dětským psychiatrem/klinickým psychologem
- v extrémní podobě tzv. Tourettův syndrom - vyznačuje se velkou razancí, zvukovým doprovodem
Charakteristické vlastnosti tiků (podle O. Fialy, 2011)
- intenzivnější než normální pohyb, hlasitější než normální řeč, nápadné, rušivé
- opakovaný, nikoli však rytmický výskyt
- nutkavý, neodolatelný ráz, výstražné pocity následované úlevou po provedení tiku dočasná potlačitelnost vůlí, při dlouhém potlačování „rebound” tiků
- sugestibilita, snadná napodobitelnost
- zhoršení ve stresu, zlepšení v klidu, při odvedení pozornosti a soustředění
- výskyt i ve spánku
Zajímavé odkazy a zdroje
Podklady pro online výuku: SPp318/SPk318 Obor: Logopedie 1 . Mutismus
Hyperkinetické poruchy
• porucha
aktivity a pozornosti, hyperkinetická porucha chování, poruchy emocí a chování (ADHD, ADD, PECH)
• ovlivňující
nejen kognitivní schopnosti dítěte, ale také percepčně motorickou oblast,
emotivitu, impulsivitu, sociální vztahy
• Působí
značné problémy ve škole, v rodinách,
• Počátek
obvykle již v prvních pěti letech života dítěte
• je
etiologicky zdůvodněna především nezralostí nervové soustavy, zasaženy
jsou spíše kognitivní funkce na rozdíl od poruch chování, kdy se jedná o
obtíže v povahových vlastnostech jedince
• dítě
je impulzivní, mívá problémy s pozorností (je zhoršená) a vykazuje
zvýšenou aktivitu, problémy se spánkem a sebeorganizací
• Projevují
se výkyvy nálad, dítě provádí činnosti ukvapeně – je zbrklé,
nedokončuje úkoly, chvíli neposedí, poskakuje, „šaškuje“, působí
dojmem, že neposlouchá, bývá velmi hlučné, nechce spolupracovat
Projevy a možné dopady
• Z
pohledu pedagogického velmi náročná nejen pro pedagoga, ale také pro
ostatní děti
• pro
své okolí obtížně „čitelné“ a zároveň i obtížně se s ním
komunikuje
• dítě
může mít obtíže v navazování kontaktů a tím narůstá vnitřní napětí,
které může eskalovat agresivním chováním
• dítě se může cítit nepochopeno,
zatracováno, neustále označováno za neschopného, za toho, kdo dělá
naschvály
• může
u dítěte vyvolávat až depresivní stavy, které mohou za určitých
podmínek opět eskalovat v agresivní rapty
• Často
na okraji sociální skupiny, protože jejich projevy chování jsou nejen nad
rámec chápání vrstevníků, ale mnohdy i nad jejich síly
Zajímavé odkazy
Přednášky Z. Masopustové pro studující FSS – Dětská
poradenská psychologie
ADHD, ADD
• https://is.muni.cz/el/fss/jaro2020/PSYn4070/index.qwarp?prejit=4680435
Poruchy a onemocnění nervového systému a jejich psychologické důsledky
Poruchy a onemocnění nervového systému
• Organické
postižení může probíhat jako porucha funkční nebo strukturální poškození –
nádory, úrazy, důsledek poruchy vývoje mozku, infekce, degenerativní
onemocnění, metabolické poruchy
• lokalizované
– určité oblasti se může projevit specifickou poruchou, např. narušením řeči,
ostatní funkce mohou být zachovány
• generalizované
– porucha je komplexnější (nervová vlákna v mozku)
Postižení CNS u
dítěte
• možnost
nezvratného poškození vývoje
• CNS
dozrává celé dětství , na dosažení určitého stupně zralosti závisí rozvoj mnoha
psychických funkcí
• Čím
je dítě mladší, tím více může být zatížen další vývoj, postižení mozku
v prenatálním a perinatálním období
vývoj mozku, a související neuropsychický rozvoj závažněji narušen
• výhodu
dětského věku je větší plasticita mozku a zní vyplívající schopnost kompenzovat
různá poškození alespoň do určité míry
• Poškození
nebo onemocnění CNS se může projevit různou mírou narušení jednotlivých funkcí
Klinické
projevy organického postižení CNS
• Odchylky
v emočním prožívání – narušení emocionální kontroly (přecitlivělost,
kolísání nálad, snížená odolnost k zátěži, afektivní výbuchy)
• Změny
kognitivních schopností – se projevují narušením příjmu, zpracováním a
uchováním informací, v závažnějších případech může dojít k poškození
inteligence, k úbytku těchto schopností tj. demenci, může se taky projevit
i dílčími poruchami poznávacích procesů
• Percepční
poruchy – problém správně interpretovat vnímanou informaci, její zpracování a
vyvolání, další možností je vrozená nebo získaná neschopnost poznávat (člověk
sice vidí či slyší určitý objekt, ale nedokáže určit, co to je)
• Poruchy
pozornosti a paměti - obě oblasti jsou ukazatelem jak funguje mozek, pozornost
krátkodobá, nesoustředí se, snadno odklonitelná, nezvládne více činností,
nedokáže přenášet pozornost – je méně pružná, předpokladem dobré paměti je
dobrá pozornost, problémy se zapamatováním nového, problém vybavovat
z paměti, často stavy bezvědomí – doprovází často těžké poruchy – amnézie
• Poruchy
zpracování informací – narušení plynulosti a tempa zpracování informací,
myšlení se stává rigidní a ulpívavé, snižuje se efektiva uvažování a kritičnost
myšlení
• Poruchy
řeči – tzv. fatické poruchy, bývají spojeny s lokal. postižením některého
z řečového centra (dysfázie – narušení plynulosti verbálního projevu,
obtíže v porozumění běžnému sdělení, afázie – úplná ztráta schopnosti
verbálního vyjádření nebo porozumění), tyto problémy mohou postihnout i
porozumění psanému textu, tj. čtení
• Poruchy
motoriky – časté u poškození CNS, organické postižení mívá za následek
dyspraxii (narušení schopnosti plánovat a provádět určité pohyby, komplex
koordinovaných a smysluplných pohybů), může být i poškozena motorika mluvidel
(dysartrie – závažné narušení výslovnosti) časté u DMO, ale i mozkové příhody,
nádory, po úrazech
• Změny
v oblasti chování - nejčastěji jde
o odchylky v oblasti aktivační úrovně, narušení schopnosti autoregulace a
z toho vyplývající poruchy sociální adaptace.
• Odchylky
aktivační úrovně – změny celkové aktivity, psychomotorického tempa,
v dětském věku se často setkáváme s hyperaktivou, syndromem ADHD,
někdy bývá i zvýšená dráždivost, v dospělém věku se jedná o hypoaktivitu –
dochází ke zpomalení a útlumu veškeré aktivity, nebývá tolik sociálně nápadná,
někdy mohou být považováni tito lidé za líné a neochotné
• Změny
v oblasti plánování, kontroly a regulace chování – neschopnost ovládat své
chování a přizpůsobit se běžným společenským normám, někdy tito lidé uplívají
na určitém stereotypu, někdy jsou tendence k odbrzděnému reagování bez
rozmyslu
• Sociálně
adapatační potíže – bývají u lidi s postižením CNS častější než
v běžné populaci, nedovedou se chovat přiměřeně ke společenským normám,
výsledkem je větší četnost konfliktů, odmítání těchto jedinců a jejich izolace
Typy postižení a onemocnění CNS
- Stacionární-
trvalá porucha, dá se předpokládat úprava stávajícího stavu a potíží
- Progresivní
– je velká pravděpodobnost, že se stávající stav bude nadále zhoršovat
Infekce CNS
• Infekční
onemocnění vznikají jako reakce na vstup určitého chorobného činitele (viru,
bakterie) do organismu
• Infekční
zánět mozkových plen (meningitidy) x infekční zánět mozku (encefalitidy)
• Postencefalitický
syndrom – soubor následků infekčního onemocnění mozku, zahrnuje změny
v oblasti různých psychických funkcí (změny v oblasti emočního
prožívání, poruchy poznávacích procesů, nápadnosti chování), projevy jsou
individuálně různé – zvýšená dráždivost, přecitlivělost, výbušnost, poruchy
chování, hyperaktiva, hypoaktiva atd.
• Velice
důležité je období, kdy nemoc zasáhne – kritické období je do 3 let života
dítěte
Mozkové
nádory
• je
charakteristické lokalizovaným, neregulovaným patologickým bujením
• poškozuje
svého nositele různým způsobem, podle lokalizace a doby růstu jsou závislé
následky, i nezhoubný nádor je velice nebezpečný
• nádorové
buňky ničí zdravé v buňky v oblasti vzniku nádoru, může zvyšovat
nitrolební tlak
• ložiskové
postižení – potíže jsou závislé na umístění nádoru
• generalizované
potíže – důsledek zvýšeného nitrolebního tlaku -) otok mozku -) špatný průtok
krve, bolesti hlavy, zvracení, narušení pozornosti, neklid a dráždivost
demotivace
Úrazy hlavy
• primárně
k mechanickému poškození mozkové tkáně, eventuálně k dalším,
sekundárním důsledkům – častou příčinou dopravní nehody, sportovní úrazy
Primární poranění – je bezprostředním důsledkem úrazu
• otřes
mozku (komoce) – krátkodobé bezvědomí, funkční poškození mozku, nemá trvalé
následky, postkomoční syndrom – různé subjektivní problémy, které přetrvávají
po určitou dobu, jsou přechodné, bolesti hlavy, poruchy spánku, snížený výkon
ve škole, emoční dráždivost, zvýšená únava
• zhmoždění
mozku (kontuze) – v různém rozsahu narušena mozková tkáň, úlomek kosti
vnikne do tkáně, závažnost dle lokace, nejčastěji spánkový a čelní lalok, méně
mozeček a mozkový kmen, sekundárně v důsledku může vznikat otok mozku,
krvácení, nedostatečné prokysličování mozku, delší a hlubší stav bezvědomí,
pokud je mozek hodně poškozen – dochází k desintegraci mozkových funkcí –
člověk je bez psychických funkcí, pouze vitální funkce, apalický syndrom –
perzistentní vegetativní stav – koma vigile – v řádů měsíců i let,
zůstávají zachované nižší mozkové aktivity, reaguje pouze reflexně (zívá, mrká)
– ale jinak nereaguje, pokud stav trvá déle než 6 měsíců velké riziko rozvoje
demence, důležitá blízkost nějakého blízkého člověka, není dosud jasné co
člověk vnímá v tomto období
Sekundární poškození – vyvíjí se až po úrazu, vzniká
v důsledku krvácení do mozku, edému, ischemické změny či infekce
• narušení
pozornosti, zpracování informací, paměťové funkce, poruchy v oblasti řeči
(afázie, nechápe pojmy, nedokáže se vyjádřit), regulace svých projevů, zvýšená
dráždivost, nedovede ovládat své pocity, mění se jeho psychika – egoista atd.,
ochrnutí, dyspraxie
Epilepsie
• je
chronické postižení mozkové tkáně, které se projevuje opakovanými záchvaty
různého charakteru, spojenými se změnou v oblasti prožívání, uvažování a
chování, motorickými projevy a často i s poruchami vědomí.
• Příčiny:
bývají multifaktorové, genetická dispozice, následek poškození mozku
• Idiopatické
– příčina není přesně známá, dědičně podmíněná neuronální abnormalita, ložisko
nebývá lokalizováno
• Symptomatické
– příčina je známa (následek nádoru, traumatu), ložisko je lokalizováno, tato
forma bývá závažnější
Typy epileptických záchvatů
Parciální záchvaty (částečné) – přesné ohraničení
části mozku, jako následek úrazu se vytvoří epileptické ložisko a odtud se
šíří, podle tohoto místa to mou být motorické, senzomotorické, pachové poruchy
– nejsou provázeny celkovým bezvědomím
Generalizované záchvaty - v průběhu záchvatu
dochází k bilaterálnímu (oboustrannému) porušení korových funkcí – porucha
vědomí,
• absence
– krátkodobý výpadek vědomí (20-30 vteřin) – časté přes den u děti (i
vícekrát), nevidí, neslyší, nereaguje, někdy mohou být součástí záškuby svalů,
mohou ucházet pozornosti okolí – hodnotí dítě jako ponořené do svého světa
• tonicko-klonické
záchvaty – dříve Grand Mal, dochází ke ztrátě vědomí, k pádu, typické
křeče, dochází k uvolnění svěračů, nebezpeční zapadnutí jazyka, někdy může
přecházet aura – senzorické pocity, dojmy a vjemy, nepamatuje si záchvat, je
slabý a malátný
• akinetické
– v dětském věku, spojené s krátkou úplnou ztrátou vědomí a svalového
tonu -) dítě padá
• příznaky
záchvatu lez pozorovat někdy až 2 dny předem – neklid a nepozornost
• záchvat
přestavuje náhlé, prudké zatížení nervové soustavy nemocného, reakcí na záchvat
je únava, vyčerpanost, ospalost či amnézie, psychomotorické záchvaty -)
dezorientace, vnímání může být narušeno, iluze i halucinace
Změny v oblasti psychiky u epilepsie
• Aktivační
úroveň – pomalejší (závislé na době vzniku)
• Sekundární
důsledky – nutnost užívání antileptik (léky stanovuje neurolog, musí brát
přesné dávky, postupem času se mohou léky snižovat pokud záchvaty ubývají, léky
musí být přesně vyváženy) pomalejší myšlení, zvýšená dráždivost, snížená
kvalita pozornosti
• V oblasti
psychiky nacházíme řadu typických příznaků
• výkyvy
v oblasti emičního prožívání, prožitek viny, myšlení je bez MR
• je
chorobou stigmatizující, snížené sebehodnocení,
• mohou
být i poruchy řeči /pokud je porucha v oblasti sluchu/, poruchy učení,
apatie, pasitivita, útlum
• frustační
tolerance je snížená – zda pacient dodržuje léčbu a zda je jeho stav závažný
• Děti
nevyčleňovat z kolektivu – někdy vyřazují dospělí v důsledku vlastních
obav – např. učitel a škola v přírodě
Mozková obrna
• neurovývojová
porucha, postižení mozku v raným stádiích vývoje, hybná porucha,
v důsledku postižení mozku – pre,peri, postnatální, narušení a další vývoj
mozku
• je
neprogresivní postižení motorického vývoje vzniklé na podkladě poškození nebo
dysfunkce mozku v rané fázi jeho vývoje (nedonošenost, asfyxie –
nedostatečné okysličení)
základní formy MO
• spatická
– zvýšené svalové napětí, narušena orofatická oblast, dysatrie
• dyparetická
– postižení dolních končetin
• hemiparetická
– jednostranné poškození horní a dolní končetiny
• kvarduparetická
– postihuje horní i dolní končetiny
• diskyneticko-
disparetická – vzácnější, nebývá kombinována s MR, často příčinou výrazná
poporodní žloutenka, projevuje se mimovolními, pomalými a kroutivými nebo
záškubovitými pohyby různých svalových skupin
• ataktická
(mozečková) forma – postihuje především pohybovou koordinaci, problémy
s udržením rovnováhy, častá kombinace s MR
• hypotonický
syndrom – svalový tonus bývá snížen, čím déle hypotonická fáze trvá, tím
závažnější postižení lze očekávat, formuje se konečný obraz MR
• nutnost
znalosti přesné diagnostiky dítěte a podle není stanovení práce s dítětem
Důsledky MO
• Nápadnost
emočních projevů
• Narušení
rozvoje rozumových schopností
• Deprivace
v oblasti stimulace, učení a sociální zkušenosti
• Poruchy
pozornosti, paměti a poruchy učení
• Časté bývají poruchy řeči (artikulace)
• Větší
dráždivost, méně adekvátní reakce, sklon k afektivním výbuchům, poznávací
schopnosti, nedostatek stimulace se může projevit rozumových schopností, může
trpět určitým druhem deprivace, poruchy fonematické sluchu, dopad na edukaci
dítěte ve škole, problémy v oblasti koncentrace, pozornosti, přesouvání
pozornosti, snížená úroveň paměti, dysatrie – porucha hybnosti – orofaciální
oblast, zvýšená salivace – první signály.
• U
spastických forem – narušené formy dýchání – špatný mluvený projev, dítě lépe
chápe, ale působí horší než je kvůli mluvenému projevu, nedostatečná sociální
zkušenost
Mentální postižení, demence
Mentální postižení (AAMR, AAIDD 2010)
• Mentální
postižení (intellectual disability) je charakterizováno významným
snížením intelektových funkcí a adaptačního chování, které se
projevují v mnoha každodenních sociálních a praktických dovednostech
• toto
postižení se objevuje před 18 rokem života ( x MR do 2 let)
• Intelektové
funkce se vztahují ke všeobecným psychickým schopnostem, jako je schopnost
učit se, usuzovat, řešit problémy a další
• Snížení
intelektových schopností (IQ 70-75)
• Snížení
adaptačního chování (pojmové myšlení, sociální
• dovednosti,
praktické dovednosti)
• Snížení
adaptačního chování
• pojmové
myšlení = jazykové schopnosti, gramotnost,
• představy
o počtu peněž, o čase, o číslech, sebeovládání
• sociální
dovednosti = vztahy mezi lidmi, sociální zodpovědnost, sebevědomí,
opatrnost, řešení sociálních problémů, schopnost podřídit se
společenským pravidlům,
• schopnost
odolat nástrahám
• praktické
dovednosti = sebeobsluha, pracovní dovednosti,
• péče
o zdraví, cestování, denní řád, bezpečnost, manipulace s penězi,
používání telefonu
Nejčastější klasifikace mentálního postižení
• Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a
souvisejících zdravotních problémů - MKN (International Statistical
Classification of Diseases and Related Health Problems - ICD) (WHO)
• Klasifikace
MP podle etiologie
• Klasifikace
MP podle období, kdy MR došlo
• Klasifikace
MP podle typu chování
• MP
x MR – širší pojem než MR
• dle
MKN 10 2023 (ICD-11) mentální retardace x ICF (WHO) …
• souhrnné
označení vrozeného postižení rozumových schopností, které se projeví
neschopností porozumět svému okolí a v požadované míře se mu přizpůsobit
• neschopnost
dosáhnout odpovídajícího stupně intelektového vývoje, přestože byl takový
jedinec přijatelným způsobem výchovně stimulován
• nízká
úroveň inteligence bývá spojena se snížením či změnou dalších schopností a
odlišností ve struktuře osobnosti, projevuje především nedostatečným rozvojem
myšlení, omezenou schopností učení a následkem toho i obtížnější adaptací na
běžné životní podmínky; autoregulace je ovlivněna jejich zvýšenou
sugestibilitou a horším ovládáním vlastních prožitků
• vrozené
postižení, trvalé (ale je možné dosáhnout určitého zlepšení)
• MR
- klasifikace kvantitativní (dle MKN 10
2023)
Stupně MR
• lehká
MR IQ 69-50 (F 70)
• středně
těžká MR IQ 49-35 (F 71)
• těžká
MR IQ 34-20 (F 72)
• Hluboká
MR IQ 19-0 (F 73)
• jiná
MR
• nespecifikovaná
MR
Demence
• je
organicky podmíněný syndrom, jehož nejvýznamnějším projevem je úbytek
kognitivních funkcí, především inteligence a paměti, demence je získané
postižení, postupně zasahuje celé osobnost jedince, o demenci mluvíme od
druhého roku života jedince
• příčiny
– vzniká na základě organického poškození CNS, postihuje především starší
populaci, demencí trpí více než 5% lidí straších 65 let, u mladších jedinců je
příčinou nejčastěji poškození mozku (důsledek úrazů, nádorů)
• genetické
– primární příčina, nebo ovlivňuje průběh onemocnění
• biologický
základ – funkční či morfologická změna mozku, metabolické odlišnosti, postižení
neurotransmiterových systémů
• exogenní
fyzikální, chemické a biologické faktory – především u demencí, které jsou
geneticky podmíněné nebo spolupodmíněné – např. kouření
• sociální
faktory – mohou ovlivnit nástup i průběh onemocnění – nevhodný životní styl
(alkohol, drogy)
Klinické projevy demence
• poškození
paměťových funkcí - poškození krátkodobé a střednědobé paměti – neumí si
zapamatovat nové informace, dlouhodobá paměť nebývá tolik poškozena, způsobuje
problémy v každodenních a životních situací; častá je konfabulace –
smyšlenka, nevědomá lež, dotyčný odpovídá na určitou věc tak jak si myslí, že
to bylo
• narušení
pozornosti - problém se soustředěním, negativní vliv na výkon – neumí se
soustředit na učení, na pořady v TV…
• úpadek
myšlení - postupně se ochuzuje a zužuje, později utlumené, stereotypní,
typickým projevem je úbytek kritičnosti a soudnosti
• postižení
gnostických funkcí – problémy s určováním a poznáváním jak zrakovým tak i
sluchovým; agnozie – člověk vidí i slyší, ale nepoznává
• narušená
orientace - snížená orientace v prostředí až úplná ztráta, ztrácí
orientaci v čase, o sobě (zabloudí nebo neví jaký je den, neví jestli je
ráno nebo večer)
• poruchy
řeči - ztrácí schopnost porozumět, a později i schopnost sdělovat – nemůže si
vzpomenou a nedokáže se vyjádřit a současně je začíná i nechápat a rozumět jim
– může se vyvinout senzorická afázie, případně i agrafie a alexie
• poruchy
emotivity - emoce a city jsou narušeny – méně přiměřená reakce, zhoršení
sebeovládání, zvýšená dráždivost, leccos je vytočí, úzkostní, lítostivý,
afektivní výbuchy, deprese, agrese vůči okolí, citová zploštělost, eventuálně
apatie; zúžení zájmů a motivace, stereotypy, rutinní činnosti – ochabnutí vůle
• nápadnosti
v chování – ztráta naučených motorických dovedností (apraxie) – má
problémy zvládat činnosti, které před tím pro něj byly bezproblémové
• úpadek
osobnosti - zvýrazní se některé osobnostní rysy – člověk velkorysí se stává
lakomý; přestávají mít schopnost empatie, egocentrismus, sobeckost, ztráta
studu, nerespektování sociálních norem
• v určitých
fázích si uvědomují své postižení – může to vyvolávat deprese, stavy úzkosti
• Typy
demence I
atrofické degenerativní
• primární
příčinou je degenerativní postižení mozku
• Alzheimer
– atrofie mozkové kůry, chátrá celá osobnost, zhoršující se porucha paměti –
nejdříve nadměrně zapomnětlivý, začíná po 65.roce, rozvíjí se pomalu,
nenápadně, k uvědomění si změn dochází asi po 2-4 letech, narušuje celou
osobnost, primární je porucha paměti, tenze, napětí, nejistota, člověk se stává
až dezorientovaným, ztrácí schopnosti řešit běžné denní problémy a činnosti,
projevuje se apraxie, fatické poruchy řeči, nápadnost v chování, přestává
ovládat své city, nakonec bývají upoutáni na lůžko, inkontinence, závislí na
pomoci
• Parkinsonova
choroba – podkorový systém narušen, extrapyramidový systém, narušení motoriky,
řečové motoriky, neobjevuje se mentální demence, choroba starých lidí, častěji
u mužů, většinou po 65.roce, hovoří se o genetické dispozici, mozková kůra není
zasažena, progrese je pomalejší, kognitivní funkce jsou zpomalené, poškozena
dlouhodobá paměť, sklon k depresím, omezující jsou motorické problémy
(třesy, snižování rychlosti pohybů, zpomalení pohybů)
• Typy
demence II
ischemicko-vaskulární
• jsou
následkem kardiovaskulárního onemocnění, vznikají na základě
hypoxicko-ischemických změn mozku; většinou po mozkové příhodě, starší
informace zůstávají ve vědomí, poruchy v nových informacích, plačtivost,
deprese, celkové zpomalení, útlum zájmů, koncentrace pozornosti se snižuje,
prognóza je příznivější
demence smíšeného typu – asi 10% demencí vzniká na
smíšeném podkladě, např. čl. s Alzheimerovou chorobou má i vaskulárním
poškození mozku
ostatní sekundární demence
• vznikají
v důsledku jiné primární poruchy, která určitým způsobem poškozuje CNS
• např.
metabolické, infekční, poúrazové příčiny či vzniklé v důsledku otravy
• Sociální
dopady demence
• problematika
stáří, považováno za normální
• změna
sociálních rolí, změna pozice ve společnosti
• péče
je náročná a obtížná – nemůžeme se spolehnout na jeho úsudek ani paměť
• jeho
okolí vidí změnu pacienta – vidí přímou změnu blízkého člověka, je to nesmírně
náročné a těžké
Pervazivní vývojové poruchy
Poruchy autistického spektra (PAS)
• řada
poruch nervového systému, které zahrnují autismus, Aspergerův
syndrom a další související stavy
• dnes
mluvíme o jediné poruše – jde o spektrum, poukazujeme na variabilitu a pestrost
projevů (revize MKN10, ICF 2023)
• závažným
a komplexním způsobem poškozují psychický vývoj
• vznikají
již v dětství, hluboký dopad na psychický a sociální život postiženého
• porucha
socializace, poznávání a orientace v prostředí, neschopnost adekvátní
komunikace a četné nápadnosti v chování, často spojeno s mentálním
postižením
• prognóza
není příliš dobrá
• neschopnosti
navazovat sociální vztahy, zejména emocionálního charakteru, nedokážou navázat
citový vztah, odlišnost smyslové percepce, resp. jejího zpracování
• stálost
a neměnnost prostředí, rituály, pohybové automatismy
• Specifické
způsoby komunikace - řeč může být nějak
nápadná, řeč nemusí být chápána jako prostředek pro komunikaci
• Specifické
chování – například …
Zajímavé
odkazy
Přednášky Z. Masopustové pro studující FSS v předmětu Dětská
poradenská psychologie
PAS
• https://is.muni.cz/el/fss/jaro2020/PSYn4070/index.qwarp?prejit=4680437
Rozvoj komunikace a řeči (nejen u dětí s PAS)
• https://is.muni.cz/el/fss/jaro2020/PSYn4070/index.qwarp?prejit=4680437
Kulturní a sociologický pohled na jinakost v komunitě lidí s PAS, aktuální koncepty a pojetí jinakosti samotných osob definujících se jako odlišní
Zdraví a duševní zdraví - být zdravý, být normální
Většina lidí se během života pohybuje na škále mezi plnou kondicí a nemocí. Existuje řada faktorů, které mohou ovlivnit duševní zdraví jak pozitivně tak i negativně (vztahy, prostředí, zdravotní stav...)
Neurodiverzita
- je normální a přijatelné, že někteří lidé mají mozky fungující odlišně od ostatních a je to i žádoucí pro neurodiverzitu společnosti (rozmanitost, různorodost)
- koncept neurodiverzity hovoří o dvou typech lidí: neurotypických a neuroatypických. I když se tento termín původně používal konkrétně pro lidi na spektru autismu, používání tohoto termínu se od té doby výrazně rozšířilo ( lidé s ADHD, SPU v některých konceptech i některá duševní onemocnění)
- navazuje na koncept, který považuje zdraví, resp. duševní zdraví za kontinuum či spektrum ( ve shodě s WHO - "zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, nejen nepřítomnost nemoci")
Neurodivergence
- na různé metody učení a zpracování informací
- výraz pro popis lidí, jejichž mozek zpracovává, učí se a/nebo se chová jinak, než je považováno za „typické“
- podle aktivistů z komunity lidí na spektru PAS - jakýkoli strukturovaný, konzistentní způsob, kterým mozek funguje u skupiny lidí jinak než u většiny ostatních
“Neurodiverzní se vztahuje k lidstvu obecně, neurodivergentní k jedincům, kteří nejsou neurotypičtí. Nemám tušení, proč je to zjevně kontroverzní,” píše autistický spisovatel Peter Wharmby. “Různorodá znamená rozmanitost. Jedna osoba nemůže být “různorodá”. Skupina lidí je různorodá skupina lidí, takže skupina lidí je “neurodiverzní” skupina. Slova mají význam. Způsob, jakým používáme slova, ukazuje, jak přemýšlíme,” doplňuje autistický právník Bernard G. “Z mého chápání byly neurodivergentní a neurodiverzní termíny vytvořené k tomu, aby nás posunuly od lékařského modelu postižení k sociálnímu modelu. Pokud máte skupinu neurodivergentních lidí, skupina může být buď neurodiverzní, nebo neurohomogenní v závislosti na neurotypech každého člena skupiny,” dodává Andrew G. (citováno z článku časopisu ATyp)
Autistická komunita preferuje jazyk zaměřený na identitu„Pokud nazýváme pouze „jednu“ skupinu různorodou, vyvolává to otázku „různorodé od koho?“ a nese stejný důsledek, že druhá skupina je „normální“. Samozřejmě, že „neurotypický“ má v sobě doslova slovo „typický“, ale je to důležitý koncept, o kterém je třeba přemýšlet… Abych uvedl příklad na běžnějším základě – fráze „lidé s autismem“ je lingvisticky správná, ale kvůli historii autistická komunita silně preferuje jazyk zaměřený na identitu, použití této fráze je špatný nápad, pokud to jednotlivec nepreferuje,“ zamýšlí se další komentující.
Inspirace
https://www.opatruj.se/dusevni-zdravi
https://atypmagazin.cz/co-je-neurodiverzita-a-kdo-je-neurodivergentni-neurodiverzni-nebo-neurodivergentni/
Úzkostné a posttraumatické poruchy
Úzkost x panické ataky
• jsou
charakteristické chronickou nepřiměřenou úzkostí, která se může projevovat
vyhrocenými akutními atakami, nebo iracionálním vystupňovaným strachem
• je
to funkční porucha, změněné emoční ladění (dysforie – citové ladění není
v pořádku, napětí, nejistota, úzkost, která může přejít až do úzkostnosti)
• příčiny
vzniku poruch – podmíněny multifaktoriálně
• polygenní
dědičnost – podílí se vrozené dispozice
• změny
mozkových funkcí
• úzkost
je spojena s poruchou regulace různých neurotransmiterových systémů
• vliv
temperamentu
• sociální
faktory
Úzkostné poruchy a fobie
• Generalizovaná
úzkostná porucha – nepřiměřená úzkostnost, přetrvává po většinu
dne, sám si uvědomuje ale nedokáže to zvládnout, má náhled na situaci ale není
schopen ovládat své reakce, změny kognitivních procesů, trvalé napětí,
neschopnost uvolnit se, přehnané reakce i na běžné podněty, pocity nejistoty a
ohrožení – izolace jako projev obrany, tělesné příznaky – zvýšené pocení,
bušení srdce, třesy, závratě, zažívací problémy, původně si myslí že jde o
somatickou chorobu a chodí po doktorech – ale problém je neuróza
• Fobická
úzkostná porucha – iracionální a nepřiměřený strach z něčeho
co z objektivního hlediska není nebezpečné, nedokáže svůj strach
zvládnout, vyhýbá se těmto situacím, strach z libí, fobie, má obavy že
bude kritizován, zvýšené pocení, blednutí, průjmy, třesy, zvracení, často
v období dospívání
• Agorafobie
– strach z velkých otevřených prostor, je spojen
s úzkostným neurotickým prožíváním, má strach jít ven; je doma, když se dostane do takové situace,
kde je moc lidí a velký prostor tak dochází až k záchvatům paniky a má
problém tuto situaci zvládnout, nejezdí MHD, do obchodu nechodí
• Panická
úzkostná porucha – často se pojí s agorafobií, dochází
k záchvatům, jsou nepředvídatelné, nepříjemné, oblast psychická i
somatická, člověkovi je velmi špatně, vypadá to jako že má problémy
z dýcháním, pocení, bolesti u srdce, třes, zažívací problémy (vypadá jako
infarkt, žlučníkový záchvat), jak rychle záchvat přišel tak i odchází
• Obsedantně
kompulzivní porucha - opakovaně se do mysli vtírají myšlenky a
představy, nepotlačitelné myšlenky, které nejsou přiměřené, uvědomuje si je,
ale nedokáže je ovlivnit a zbavit se jich, nadměrná kontrola zda zavřel, vypnul
plyn nebo vodu, zda zamknul, nutkavá potřeba očistných rituálů, potřeba
pořádku, nevhodné myšlenky – vykřiknout sprosté slovo na svatbě, smát se při
pohřbu aj.
Zajímavé odkazy
10 Better Ways to Help an Anxious Child Calm Down
https://www.psychologytoday.com/us/blog/joyful-parenting/201903/10-better-ways-help-anxious-child-calm-down
Posttraumatické poruchy
• Posttraumatická
porucha (PTSP/PTSD Posttraumatic Stress Disorder, posttraumatický stresový
syndrom (PTSS))
• reakce
na jednorázový traumatizující zážitek nebo na déletrvající stresovou situaci
• jsou
charakteristické znovuprožíváním a přetrváváním této události ve vědomí,
spojené s intenzivním strachem, pocity bezmoci, hrůzy
• každý
člověk je jiný, každý reaguje jinak -) dle osobnostních rysů
• situace,
které mohou vzniknout velmi nečekaně – intenzita ohrožení může být velmi vážná
• výskyt
• přechodné
problémy
• posttraumatická
stresová porucha – vzniká od 4 týdnů do 6 měsíců
• příčiny
– vnější vlivy (extrémně děsivé zážitky)
• psychické
faktory – osobnostní charakteristiky, odolnost jedince
• sociální
faktory – nejbližší sociální okolí, podpora od nejbližších lidí
Posttraumatická stresová porucha
• prodloužená
nebo oddálená reakce
• přetrvávání
úzkosti – zvýšené napětí, tenze, přecitlivělost, nepřijatelné reakce na zevní
podněty – většinou ty, které připomínají traumatický zážitek
• sebevražedné
situace, deprese, traumatizující situace je stále znovu prožívána
• může
být taky apatický, strnulý a není schopen jakékoliv citového prožívání – obraná
reakce organismu
• změny
v oblasti kognitivních funkcí – opakovaně se vrací vzpomínky na prožitou
událost, nutkavé myšlenky, flashbacky, potlačení nepříjemných zážitků
–disociativní amnézie – ztráta paměti na celou událost nebo jen na nejhorší
prožitky, nereaguje přiměřeně -
nesprávná generalizace (černobílé vidění) – nic nemá cenu, nic nemůže
být tak jak to bývalo dřív, jeho prožitek je v centru jeho pozornosti,
reakce egocentrické a vztahovačné
• změny
v oblasti chování, vyhýbá se společnosti, nejbližšímu sociálnímu okolí,
nechce se s nikým stýkat, zvýšené agresivní projevy (na neutrální projevy
reaguje vznětlivě)
Posttraumatická stresová porucha, reakce na krizi či
trauma
• obranné
reakce
• adaptivní
– přijímá, že situace se již změnit nemůže, snaží se své pocity ze sebe dostat
a dát je najevo
• maladaptivní
– vše se obrací to typu chování, které nevede ke konstruktivnímu řešení,
možnost vzniku závislosti na drogy a alkohol
• příznaky
v oblasti tělesné – špatný spánek, děsivé noční sny, bolesti hlavy,
celková únava, vyčerpání, třesy, bušení srdce, pocity nevolnosti, ztráta
aktivity
• může
dojít i ke změně osobnosti – nepřátelský, podezíravý, závislost na nějaké jiné
osobě, má pocit že je jiný a liší se od ostatních, deperzonalizace, pocity
prázdna a beznaděje
• nutná
podpora od okolí, když člověk není postižen sám – potlačuje izolaci a větší
schopnost komunikace s podobně postiženými o daném problému diskutovat
• může
se týkat i dětí: reakce je závislá na stupni jeho mentálního a fyziologického
věku, významná je emoční podpora – strach, úzkost, generalizované problémy,
zvýšená potřeba podpory a opory, kognitivní funkce – nedokáže si vzpomenout na
nějaké významné okolnosti a podněty, tendence vyhýbat se podnětům připomínající
traumatickou situaci, příznaky i
v tělesné složce
• záplavy,
povodně, výbuch sopky, válečné konflikty – regionální charakter, týrání,
znásilnění, brutální útok – individuální
Sebepoškozování (automutilace)
• Kompulzivní
nebo impulzivní zraňování vlastního těla, které je motivované potřebou vyrovnat
se s nesnesitelnou psychickou bolestí či úzkostí a znovuzískat pocit rovnováhy
emocí, a to bez zjevného záměru ukončit život a bez záměru sexuálního nebo
dekorativního (J.Sutton)
• chování
bez vědomého a cíleného záměru zemřít, jehož důsledkem je poškození tělesnéi
ntegrity (J.Kocourková)
• Sebepoškozování
je velmi často spjato sosobnostní psychopatologií (50x častěji než u zdravé
populace) –vyskytuje se zejména u diagnostické kategorie poruch osobnosti, a to
u hraničního (emočně-nestabilního) nebo disociálního typu, častý je také
souběžný výskyt s poruchami příjmu potravy (25 –60%) nebo u posttraumatické
stresové poruchy
Způsoby sebepoškozování
Přímé
• řezání,
škrábání
• kousání
• pálení
cigaretou, zapalovačem
• trhání
vlasů
• údery
končetinami, do hlavy
• předávkování
léky
• požití
chemických látek a nepoživatelných předmětů
• vyhladovění
• vystavování
extrémnímu chladu
• zabraňování
hojení ran a jizev atd.
Nepřímé
• nedoržování
léčebného režimu, ukončení léčby, užívání návykových látek, stravování
• Sebevražda
(suidcidum)
• „záměrný a sebepoškozující akt, při němž si
osoba, která se ho dopouští, nemůže být jista, zda jej přežije (Koutek a
Kocourková, 2003)
• dva
klíčové znaky sebevražedného jednání
• dobrovolný
a vědomý úmysl ukončit život
• cílevědomost
jednání vedoucího ke smrti (proto například člověk, který v psychotické atace
vyskočí z okna ve snaze „zachránit se“ před halucinovaným nebezpečím,
sebevrahem není –v takovém případě mluvíme o sebezabití)
Poruchy příjmu potravy
• změna
postoje k vlastnímu tělu, neadekvátní hodnocení jeho proporcí a hmotnosti
• tělové
schéma – to jak se jedinec vidí, jak se vnímá, jaký se obává, že je, ovlivňuje
jeho sebevědomí a sebehodnocení, patologicky změněné pojímání těla, neposuzuje
adekvátně, sociální dopad a význam, ideál ženské krásy, významné období
dospívání – změny jsou více nápadná u děvčat, nejsou výlučně vázány na ženské
pohlaví, vztah k vlastnímu tělu se může významně změnit, může vzniknout
patologický vztah k jídlu, nadměrná soustředěnost na jídlo – podíl tuku,
cukru
• příčiny
jsou biopsychosociální (zátěžové vlivy – těžké problémy v rodině, změna
školy, úmrtí někoho blízkého, biologické – změněná funkce hypotalamu, vztahové
problémy mezi matkou a dcerou)
Mentální anorexie
• strach
z tloušťky, zásadní redukce příjmu potravy, jedinec je zaměřen na to, aby
zredukoval svoji tělesnou hmotnost, snaží se držet nějakou dietu, daří se jí
to, hubne (chvála okolí), pokračuje až do bodu zvratu – pořád má stejnou
energii, nepůsobí nápadně, cvičí a jí velmi málo, manipulace s jídlem je
patologická – vyhazuje, schovává,
• pokud
dochází k úbytku váhy o 15% oproti normální hmotnosti
• v počátečních
fází mají hlad, snaha ovládnout hlad a překonat jej, postupně dochází
v těle k vyhasínání
• organismus
se brání, u 50% dochází k přejídání, úzkost a depresivní pocity, snaha,
aby jídlo prošlo tělem co nejrychleji – zvracení, nadměrné cvičení, projímadla,
psychická závislost na hladu, patologická závislost na hubnutí
• chybí
objektivní náhled na vlastní postavu
• podvyživený
organismus -) redukce zájmů a energie, centrálním zájmem je hubnutí
• úmrtnost
je 5%
• děvčata
zaměřená na výkon, dobře se učící a pilná, perfekcionalistická, důraz na
dodržování pravidel a silná autoregulace, introvertní naladění, málo přátel a
vyhýbají se většinou partnerským vztahům
• mezi
14-15 rokem, často chronický průběh, je tendence snižování hranice věkové, kdy
se dívky začínají zajímat o prostředky na hubnutí
Mentální bulimie
• strach
ze ztloustnutí, nemají pevnou vůli, není příliš dokonalé sebeovládání,
opakovaně podléhají impulsům a přežerou se
• Je
doprovázená nutkavým impulsem k jídlu
• Velká
kvanta potravin, většinou se předzásobí, po přejídání obrovské deprese a
výčitky, zvracivý reflex, projímadla
• Pacienti
jsou velmi vážně ohroženi na životě, často napojování na umělou výživu,
významná je psychoterapie, i rodinná psychoterapie, méně rizikovou je mentální
bulimie
Pika
• jedná
se o pojídání nestravitelných látek, například hlíny, kamínků,
textilu, papíru
• Výjimečně
se objevuje jako samostatný příznak (u malých dětí), obvykle bývá
spojena s další závažnou psychopatologií
Poruchy v oblasti sexuality, gender a sexualita
Gender
x pohlaví
• Pohlaví
- výhradně v biologickém smyslu
• Gender
- kulturní charakteristiky a modely přiřazované mužskému nebo ženskému
biologickému pohlaví a odkazuje na sociální rozdíly mezi ženami a
muži
• Hlavní
komponenty pohlavního pudu
Pohlavní identita
• Zda
se jedinec cítí být mužem nebo ženou, ? je definitivně rozvinuta od 3.
roku dítěte ?
• ovlivněna–chromozomální
výbavou, gonádami, hormony, sex- specifická výchova
• vytváři
́se pohlavně specifické chování–pohlavní role
Sexuální orientace
• Erotická
preference určitých objektů
• může
i u„většinově orientovaných“ vykazovat určité výkyvy(např. vzájemná
masturbace chlapců)
Sexuální reaktivita
• přítomna
od raného dětství,u chlapečkůje erekce běžná
Nejčastější
identity (dle PraguePride)
• Nebinární
nebo genderqueer osoby – obecné označení pro všechny, kdo
nedokáže zcela zapadnout ani do jedné ze škatulek muž či žena
• Genderfluidní osoby –
zastřešující termín pro ty, jejichž genderová identita se mění
• Bigender osoby –
jejich genderová identita se mění z mužské na ženskou a naopak
v závislosti na kontextu nebo na situaci
• Trigender
osoby – jejich genderová identita se pohybuje mezi mužskou, ženskou
a třetím pohlavím v závislosti na kontextu nebo na situaci
• Pangender osoby –
jejich genderová identita je souhrnem všech identit
• Polygender
osoby – jejich genderová identita je souhrnem mnoha identit,
ne však všech
• Neutrois
– zastřešující termín pro osoby, které se identifikují genderově
neutrálně
• Agender
osoby – necítí příslušnost k žádné genderové identitě
• Genderless
osoby – neidentifikují se s žádným genderem
• Dvojí
duch – osoby, které ve svém životě naplňují role obou tradičních
pohlaví; tento pojem byl užíván mezi původními obyvateli Severní Ameriky, ale
v současnosti jej používají i jiné kultury
Zajímavé
odkazy
Vzdělávání k tematice LGBT+
• https://praguepride.cz/cs/vzdelavani/vzdelavani-pro-pomahajici-profese
Pro rodiče
• https://praguepride.cz/cs/pomoc/podpurna-skupina-pro-rodice