Jedním ze základních principů kvalitativního výzkumu je zachytit výpovědi v jejich přirozené podobě. Nejpoužívanější výzkumnou metodou kvalitativního přístupu je rozhovor. Nese též označení hloubkový rozhovor (angl. in-depth interview). Pro naše účely si jej vymezíme jako nestandardizované dotazování jednoho respondenta zpravidla jedním tazatelem za užití několika otevřených otázek. Touto metodou zkoumáme příslušníky nějakého prostředí, určitou sociální skupinu, abychom získali vhled do dějů a jednání, jakým disponují členové dané skupiny. Otevřené otázky nám přitom pomáhají lépe pochopit úhel pohledu jiných lidí, aniž bychom jejich perspektivu omezovali výběrem položek z dotazníku.

Kromě těchto dvou hlavních typů hloubkového rozhovoru existují ještě typy lišící se svým zaměřením a designem, např. rozhovor v rámci akčního výzkumu, evaluace nebo tvořivý rozhovor, kde kreativní role přísluší tazateli, který při něm zkoumá hluboké zážitky a pátrá po tom, kdo se skrývá za účastníkem výzkumu, kdo je jeho pravým subjektem (respondent je tak spíše pasivní a reaguje na tvůrčí podněty kreativního výzkumníka).

Při zkoumání některých jevů sociální reality se jako užitečné projevilo zjišťování postojů a perspektiv několika respondentů najednou. V metodologii kvalitativního přístupu se tak rozvinula technika skupinového rozhovoru. Skupinový rozhovor je tedy metoda provádění strukturovaného interview s více jak třemi lidmi najednou, při níž se ovšem nepracuje se skupinovými interakcemi jako u ohniskových skupin (angl. focus groups), ale drží se modelu otázka-odpověď. Sdílí tak společné rysy se strukturovaným hloubkovým rozhovorem.