Složené slovo (kompozitum) vzniká spojením dvou nebo více slovních základů (komponentů). Typicky se vezme genitivní kmen 1. komponentu, přidá se spojovací vokál (samohláska) a následuje 2. komponent, např. nāsolabiālis (nās + o + labiālis; srov. český překlad nosoretní: nos + o + retní). V některých termínech je komponentů i více.

Spojovacím vokálem je (stejně jako v češtině) nejčastěji -o-, ale může jím být i -i-, zejména pokud je první z komponentů číslovka (např. triceps trojhlavý, unilateralis jednostranný) nebo druhá složka kompozita je odvozena od slovesa, jako např. -fer nebo -ficatio (bilifer žlučovodný, ossificatio kostnatění), nebo druhou složkou je -formis (např. vermiformis červovitý).

Spojovací vokál může zcela chybět, zejména když na švu spojovaných komponentů již figuruje samohláska (první z komponentů končí nebo druhé slovo začíná na samohlásku), např. albuminuria přítomnost albuminu v moči, aquaeductus/aqueductus mokovod, apod.

V 18. lekci máme také uveden pojem hybridní slova (s. 102), čímž jsou myšleny termíny, jejichž jednotlivé složky (prefixy, sufixy, komponenty) pocházejí z různých jazyků (což v našem případě znamená z latiny a řečtiny). Srov. např. slovo pseudotumor (řec. pseudes + lat. tumor), hepatorenalis (řec. hepar + lat. renalis), tonsillitis (lat. tonsilla + řec. -itis), hypovitaminosis (řec. hypo- + lat. vitaminum + řec. -osis), apod.