Próza období roztříštěnosti
Nesyžetová próza
|
Tematika přírodní lyriky se v tomto období dostala i do prozaických žánrů tohoto období. Jako příklad je možno uvést předmluvy k básním, kde autor nebo někdo z jeho přátel popisuje okolnosti vzniku básně. "Předmluva ke sbírce od Pavilonu orchidejí" (Lántíng jí xù 兰亭集序) od známého kaligrafa Wáng Xīzhī 王羲之 (324?-379?) je pokládána za první přírodní esej. Toto dílo dokazuje, že příroda se počátkem 4. století stává útočištěm nejen pro taoistické poustevníky, ale i pro vzdělané aristokraty, kteří sem přicházejí za zábavou. Příroda se jim stává předmětem estetického požitku, který jim na chvíli dává zapomenout na strasti života.
|
Po rozkliknutí: Text "Předmluvy k Pavilónu pivoněk". Jedná se o pozdější přepis z období dynastie Tang |
V předcházejícím období bylo vydělení prózy, jako svébytné literatury, většinou dané žánrem (historie, filozofické spisy a pod.) V období 5.-6. století se do popředí dostává próza, která je definovaná svým stylem. Literární kritici z období dynastie Qīng ji nazvali paralelní próza (piánwén 骈文). Paralelní próza je, především pozdějšími kritiky z období dynastie Táng (618-907) a Sòng (960-1279), chápaná jako protiklad ke starému stylu (gǔwén 古文), kterým byla psaná próza starověku. Paralelní prózou byly psány dokumenty císařského dvora (jednalo se tedy o literaturu dvorskou), ale od 8. století postupně ztrácí na popularitě. Paralelní próza klade důraz na estetickou funkci a je výrazně lyrická. Na rozdíl od jiných prozaických žánrů a stylů (sloužící na komunikaci s dvorem) neplní společenskou funkci, naopak je to styl (pro svou poetickou povahu) vhodný pro vyjádření citů a myšlenek. Podobně jako žánr popisné básně fù působí na všechny smysly. V pozdějším období dynastie Táng, kdy nastupuje Hnutí za starý styl (viď níže) paralelní próza ztrácí svou poetickou funkci (vyjádření citů a myšlenek), ne však poetickou formu.
Hlavním rysem paralelní prózy je vysoký výskyt dvojverší (4 nebo 6 slabičné verše), které jsou metricky provázané a objevuje se lexikální a gramatický paralelizmus. V tomto ohledu se paralelní próza podobá poezii.
Od historiografie k povídce
Historiografická próza už od období dynastie Hàn zastávala vysoké místo v hierarchii žánrů čínské literatury. Právě od dynastie Hàn se ustaluje úzus psaní dynastických kronik předcházejících dynastií na základě shromážděných dokumentů v císařských knihovnách a katalogech. Historické próze je připisována důležitá společenská funkce, t.j. zachování záznamu o událostech a osobnostech pro pozdější generace. V období roztříštěnosti, kdy se dynastie rychle za sebou střídaly, zaznamenává historiografie významný rozkvět. Jako příklad možno uvést oficiální kroniku Zápisky o Třech říších (Sān guó zhì 三国志), kterou napsal Chén Shòu 陈寿 (233-297) a která pojednává o období po rozpadu dynastie Hàn, t.j. od r. 184-280. Tato kronika se později stala jedním ze zdrojů známého čínského románu ze 14. století Populární vyprávění o Třech říších (Sān guó zhì tōngsú yǎnyì 三国志通俗演义), nebo také známé pod kratším názvem Příběhy Tří říší (Sānguó yǎnyì 三国演义).
Shì shuō xīn yǔ (世说新语) je sbírka anekdot z prostředí aristokratické společenosti, které pocházejí z různých zdrojů. Za autora bývá považován Liú Yìqìng 刘义庆 (403-444), princ z Línchuān. Kompendium bylo určené pro a popisovalo vysokou společnost. Sbírka pokrývá období od Západních Hàn do začátku 5. století. V mnoha případech se snaží zachytit romantizovanou představu dávných časů. Autor/-ři se vzdali historické přesnosti a důraz kladli na vylíčení příběhu. Sbírka je rozdělená do 36 tematických celků, které odrážejí dobové hodnoty.
- překlad některých příběhů → Olivová 2006.
Sōu shén jì (搜神记) je sbírka anekdot, povídek a legend ze čtvrtého století. Jako autor je v textu uveden Gàn Bǎo 干宝 (?-336), historik na dvoře císaře Yuán dynastie Jìn (晋元帝), kde zastával i další dvorské posty. Sōu shén jì představuje významný předěl mezi historiografickou a fikční prózou. Vychází ze snahy historiografie zaznamenat všechny události, aby se dochovaly pro pozdější generace. Rysy těchto záznamů však jsou jasně fikční, pojednávají o nadpřirozených jevech a bytostech. I proto je možné Sōu shén jì zařadit k prvním představitelům prozaickému žánru povídek o nadpřirozeném (zhì guài xiǎoshuō 志怪小说), který dosáhl svého vrcholu v díle qīngského literáta Pú Sōnglínga 蒲松龄 (1640-1715).
Literatura a buddhismus
|
Jeskynní komplex v Yúngǎng nedaleko města Dàtóng 大同 v severní Číně. Vznikl v období Severních Wèi (386-534). V současnosti je komplex součástí kulturního dědičství UNESCO. |
První záznamy o příchodu buddhismu do Číny je možné vysledovat už v prvním století našeho letopočtu. Dostává se tam pravděpodobně přes mnichy a obchodníky působící ve Střední Asii. Těžištěm rozvoje buddhismu zůstává sever Číny, kde byl postupně přijat i jako státní náboženství některých nečínských dynastií. První překlady buddhistických textů iniciovali mniši pocházející buď z Indie nebo ze Střední Asie. Jeden z prvních významných překladatelů byl Kumáradžíva (čínsky: Jiūmóluóshí 鸠摩罗什, 344–413), mnich pocházející z bohaté rodiny v oáze Kuča na tzv. Hedvábné stezce. Jeho věhlas se postupně dostal až do Číny a v roce 384 byl zajat, aby pomohl s překlady buddhistických súter do čínštiny. Kumáradžíva zavedl nový systém překladu, který se snažil vyhnout terminologickým výpůjčkám daoismu (systém překladu známý jako ge-yi), snažil se především o přímé zprostředkování smyslu súter než o literární eleganci (systém překladu známý jako zhi-yi). |
Protože první buddhistické překlady byly kvůli neologizmům a transkripcím cizích termínů pro publikum nesrozumitelné, rozvinula se tradice psaní předmluv, které v jazyce bližším tehdy hovorové čínštiny sumarizovaly hlavní myšlenky textu. Ve stejném období se objevují nové žánry náboženské literatury: texty obhajující buddhistickou nauku, knihy o klášterní disciplíně, filozofická pojednání, manuály k rituálům a životopisy významných mnichů (například Gāo sēng zhuàn 高僧传, jehož autorem je Huìjiǎo 慧皎 (497-554)). Ve stejném období vedle překládání dochází i tvorbě vlastního písemnictví.
Buddhismus ovlivnil i další vývoj čínské literatury, například uvedením specifických motivů jak do prozaických tak i básnických žánrů. Díky mnoha cestám za získáním buddhistických súter, mezi nimi snad nejdůležiteší cesta mnicha a překladatele Xuánzànga 玄奘 (600-664), vznikala cestopisná literatura, která detailně popisovala neznámé kraje za hranicemi Číny. Jedním z nejznámějších cestopisů je právě záznam o cestě Xuánzànga, který vznikl až po jeho smrti - Cesta na Západ za Velkých Táng (Dà Táng xī yù jì 大唐西域记). Tento cestopis se stal základem pro román ze 16. století Cesta na Západ (Xī yóu jì 西游记). Příběhy o buddhistických zázracích byly šířeny jak v životopisech významných mnichů tak v nové literární formě, biànwén (变文). V biànwénech se střídají prozaické a rýmované pasáže a zprostředkovávaly původně adaptované příběhy z buddhistických súter, později se vydělily jako samostatný literární žánr zábavné literatury.
- více o buddhistických příbězích → Gjerston 1981
- více o buddhismu v Číně → Zürcher 1997
Glosář pojmů
- slovíčka (Literatura období roztříštěnosti)
- link do DRILLu (jen pro studenty MU)
Literatura
CHANG Kang-I Sun - OWEN, Stephen (ed.) The Cambridge History of Chinese Lterature. Cambridge: Cambridge University Press, 2010.
GJERTSON, Donald E. "The Early Chinese Buddhist Miracle Tale: A Preliminary Survey". Journal of the American Oriental Society , Vol. 101, No. 3 (Jul. - Sep., 1981), pp. 287-301. Dostupné z Jstore
LOMOVÁ, Olga. Poselství krajiny. Praha: DharmaGaia, 1999.
NIENHAUSER, William H.. „Prose“. In W. Nienhauser (ed.), The Indiana Companion to Traditional Chinese Literature. Bloomington: Indiana University Press, 1986.
OLIVOVÁ, Lucie; BERAN, Jan. Klenoty čínské literatury. Vyd. 1. Praha : Portál, 2006.
ZÜRCHER, Erik. The Buddhist Conquest of China: The Spread and Adaptation of Buddhism in Early Medieval China. (Sinica Leidensia). Leiden: Brill, 1997.
Otázky k zamyšlení
- Jaké charakteristiky sbírka Sōu shén jì sdílí s předházející historiografickou tradicí a jaké s pozdějším žánrem povídek o napřirozeném?
- Jak buddhismus ovlivnil čínskou literaturu a kulturu?