Illustration for famous book Romance of the Westn Chamber

Jüan Čen [Yuán Zhěn]. "Setkání s opravdovou láskou". Fass, Josef (přel.). Starožitné zrcadlo: Příběhy z doby Tchangů. Praha: Odeon, 1977.

"Jüan Čen (799-831), významný tchangský básník a politik z vlivného kruhu básníka Po Ťü-i [Bái Jūyì] (772-846), pocházel ze středočínské provincie Che-nan [Hénán]. V devíti letech byl označován za skvělého stylistu a v patnácti byl už pozván k výkladu klasických knih. Záhy byl ustanoven jedním z císařových cenzorů, podal mnoho reformních návrhů, ale pak rezignoval a přijal raději méně významnou funkci v rodném Che-nanu. Později mu byla svěřena správa poříčních státních stanic, o místo však přišel následkem střetnutí s vysoce postaveným hostem. Po čase byl díky vlivným přímluvcům rehabilitován a přizván ke dvoru, kde jeho básně byly ve velké oblibě. Císař Mu-cung [Mùzōng] (821-825) ho zahrnul přízní, dal mu místo na ministerstvu státního kultu a přijal jej do císařské akademie Chan-lin  [Hànlín]. Jüan Čen bavil dvůr i satirickými verši, často však přestřeloval a upadal do nemilosti. Tak zemřel ve Wu-čchangu [Wǔchāng] na Velké řece, kam byl odeslán jako vojenský úředník. Jeho básnické dílo zůstalo rozptýleno a známe pouze jedinou novelu, jejímž je nepochybně autorem. Ta je však jednou z nejkrásnějších. Jüan Čen podobně jako Po Ťü-i a jeho bratr Po Sing-ťien [Bo Xingjian] reprezentoval nový směr reformního konfucianismu, čemuž odpovídá i v novele příklon k realizmu." (Fass 1977, 273-274)

Vysvětlivky k povídce

Šen Ťi-ťi [Shén Jìjì]. "Co bylo v podhlavníku". Fass, Josef (přel.). Starožitné zrcadlo: Příběhy z doby Tchangů. Praha: Odeon, 1977.

 "Tato povídka je známa i pod názvem "Sen z Chan-tanu (Chan-tan meng, [Hándān mèng 邯郸梦]) nebo "Prosný sen" (Chuang-liang meng) [Huáng liáng mèng 黄粱梦]. Tato jména naráží na různé okolnosti snu, do něhož taoista mládenci promítl, jak bude probíhat celý jeho příští život, nedá-li se jinou cestou. Příběh se stal velmi populárním v pozdějších staletích. Míngský dramatik Tchang Sien-cu [Táng Xiànzōng] napsal podle něho zpěvohru "Příběh z Chan-tanu". Autorství této slavné novely je nejisté, v některých antologiích je udáván jako autor Šen Ťi-ťiův současník Li Pi [Li Bi], další kritici odkazovali na neznámého autora, moderní kritici se shodují na autorství Šenově" (Fass 1977, 266)

Vysvětlivky k povídce

Quan Xuan (12. st.): Yang Guifei nasedá na koně, Freer Gallery of Art (Washington)

Čchen Chung [Chen Hong]: "O věčné touze." Fass, Josef (přel.). Starožitné zrcadlo: Příběhy z doby Tchangů. Praha: Odeon, 1977.

"Čchen Chung byl především historik a ve svých příbězích se též snažil evokovat atmosféru starých dějů. R. 805 byl jmenován do úřadu dvorního ceremoniálu. Tehdy sepsal třicet knih análů. Patřil ke kruhu přátel básníka Po Ťü-i. Tato novela vznikla jako ohlas na dlouhou lyricko-epickou báseň na totéž téma. Podle těchto dvou verzí tragického příběhu císaře Ming-chuanga [Minghuang, taky znám jako Táng Xuánzōng 唐玄宗 ] a jeho milostnice Jang Kuej-fej [Yáng Guìfēi] 杨贵妃 vzniklo v 17. století jedno z nejslavnějších čínských dramat "Palác věčného života (Čchang šeng tien) [Cháng shēng diàn 长生殿]" od Chung Šhenga  [Hóng Shēng 洪昇] Pro většinu Čchen Chungových příběhů je příznačný nostalgický pohled do minulosti, jímž se projevuje stále obecnější pocit zklamání v druhé polovině tchangské vlády." (Fass 1977, 275)

Vysvětlivky k povídce