Pedagogická psychologie pro informační specialisty

Digitální Bloomova taxonomie II

Analýza 

Robert Reich hovoří o symbolických analyticích jako o lidech, kteří budou schopni vykonávat povolání budoucnosti. Zdá se, že jen málo činnostem můžeme v informační společnosti přisuzovat takovou důležitost, jako je analýza. Zatímco aplikace v sobě nesla rozměr získávání dat, v analýze se ptáme mnohem více po tom, co to, co jsme se doteď naučili a dozvěděli, znamená, jak to funguje, co je v pozadí. Zda kritické myšlení vede nejen k posouzení nějakých formální znaků, ale jestli skutečně znamenají to, co čekáme, že znamenat budou.

Učení není izolovanou záležitostí, ale stále více se odehrává v prostředí sítě, což je téma spojené s osobnostmi Siemense a Downese – konektivismem, ve kterém je součástí učení získávání sociálních vazeb a spolupráce. Základní myšlenka spočívá v tom, že se znalosti a informace propojují a mají vzájemnou souvislost a vztahy. Pro učení je klíčový kontakt s dalšími lidmi, ale také schopnostpropojovat a provazovat stávající znalosti, dokumenty, témata. Na druhou stranu je třeba říci, že konektivismus není přijímán bez výhrad.

Konektivismus je často vnímán jako učení se v online prostředí, jako by byl vytržený z běžného edukačního prostředí třídy nebo knihovny. Texty Davida Cormiera, které se věnují oddenkovému učení, ukazují, jakým způsobem může konektivismus fungovat i v offline prostředí a jaké změny vlastně přináší. Obecně bychom mohli zdůraznit roli komunity v tom, co se potřebuje učit, možnost propojit komunitu s ostatními lidmi prostřednictvím technologií a třeba také zánik učebnic, jako nefunkčního konstruktoru pro většinu edukačních situací.

Z hlediska psychologie učení i celého informačního chování v konektivismu jsou důležité především tyto oblasti: 

  • Navazování a údržba spojení je podmínkou soustavného poznávání (budování komunity). To jinými slovy znamená, že student musí neustále přehodnocovat, zda to, co si myslel, je nebo není pravda. Je třeba tedy nejen usilovat a rozvoj intelektuálního kapitálu skrze technologie, ale i běžné společenské vazby, akce a setkávání. Na besedách často není důležitý obsah, ale to, že se lidé potkají. Tato setkání pak neustále mění naši představu o světě.
  • Klíčovou kompetencí je schopnost rozeznat souvislosti mezi různými obory, koncepty či ideami. Kategorizace je obecně složitý problém, ale můžeme říci, že podle některých teorií kreativity k tvůrčímu myšlení dochází tehdy, když dokážeme na jeden problém mít dvě značně odlišné perspektivy náhledu. To zajímavé se dnes děje na švech vědních disciplín.
  • Přítomnost (aktuálnost) je důležitým atributem konektivistických vzdělávacích aktivit (nic nemusí být zítra pravda).  Naše učení je pedagogikou nejistoty. To je důležité pro roli učitele – ten nemůže být arbitrem nebo zjevovatelem pravdy, ale jen průvodcem nebo facilitátorem, který studentům pomáhá v jejich úspěchu.

Konektivistické učení se je závislé na přítomnosti a rozvinutosti funkční gramotnosti, respektive informační gramotnosti

Aktuálně pak vyvstává otázka, jak vzdělávat introverty, neboť konektivismus jako takový je intenzivně zaměřený na komunity a komunikaci a tímto směrem se ubírá také podstatná část online vzdělávání, což pro introverty nemusí být příjemný ani efektivní studijní koncept. 

Významné téma, které na konektivismus navazuje, je tvorba osobního vzdělávacího prostředí, které předpokládá racionální a kritickou reflexi zdrojů i vlastních vzdělávacích potřeb a cílů. Velká  současně akcentuje rozměr sdílení a spolupráce. 

Jednou ze zajímavých činností, které souvisí s analýzou a přinesly je moderní technologie, je možnost mixování – propojování různýchslužeb, funkcí, zdrojů či rozhraní do jednoho celku, vybírání si toho nejlepšího a tvorba nových digitálních artefaktů z nich. Jde o jednu ze zcela nových kompetencí, které nemají blízkou analogii v “nedigitálním světě”. 

S tím souvisí také další moderní hnutí, které k různým činnostem dává předponu hack. Jde o způsob uvažování nad tím, jak lze pomocí technologií (ale nejen nich) efektivněji řešit různé problémy nebo nové situace či se učit

Na této úrovni je možné již nabízet různé alternativní vzdělávací zdroje nebo problémy s nejasným zadáním, se kterými mohou studenti aktivně pracovat, volit si vlastní cesty pro jejich řešení, vzájemně spolupracovat atp. Je přitom třeba zdůraznit, že zatímco ve všech firmách a institucích je spolupráce vnímána jako něco pozitivního, ve vzdělávání je stále ostrakizována. Je tedy vhodné přemýšlet o takovém designu vzdělávání, který bude právě spolupráci podporovat. 

Typickými úkoly spojenými s analýzou je jistá kategorizace prvků, kterou po studentech chceme a která může být spojená s hledáním určitého společného rodu prvků – slavným příkladem může být kniha Původ totalitarismu od Hannah Arendtové. Tu jako první napadlo, že nacismus a komunismus jsou si vlastně hodně podobné, a tyto podobnosti dokázala v knize popsat. Podobná cvičení je možné nabízet i studentům – porovnejte názory na bláznovství v raném středověku a v novověku, popište, co mají společného politické systémy v Rusku a na Ukrajině atp. U malých dětí to může být například úkol spočívající v nalezení rozdílů mezi dvěma verzemi „stejné“ pohádky.

Tyto úkoly vyžadují schopnost pečlivě vidět do struktury pojmů, se kterými se pracuje, což je největší rozdíl oproti aplikaci, která je stále hodně povrchní, funkcionální záležitostí. Je přitom možné také nastavovat různé parametry toho, v jakých ohledech se analýza provádí – na příkladu s pohádkou lze sledovat rozdíly v náročnosti a kvalitě textu (popisy postav a prostředí jsou podrobnější, dialogy delší), obsahové odchylky (v jednom příběhu je něco jinak než v druhém) nebo i hlubší myšlenkové pozadí (rozdílnost v poučení).

Samozřejmě do oblasti analýzy spadá také práce s daty, tabulkami, základní statistické operace a procedury, schopnost zpracovat a vyhodnotit data atp. Opět s akcentem buď na komparaci s očekávanými výsledky nebo na interpretaci dat.

Slovesa 

Dedukujte, rozvrhněte, přezkoumejte, srovnejte, určete, zařaďte do kategorie, demonstrujte, analyzujte, seskupte, propojte 

Nástroje 

SimpleNoteEvernoteNumbers, Excel, QtiPlotSciDAVisDropbox, Poplet, Realtimeboard 


Hodnocení 

Jestliže má člověk na něco nového skutečně přijít, nestačí mu jen  nebo kritická práce s nimi, ale je třeba, aby k tomu přidal ještě jeden krok – formuloval vlastní hypotézy a adekvátním způsobem je testoval. Na to je těsně navázán požadavek na metodologické uchopení zvoleného tématu. Jistě není třeba, aby byl každý dobrým výzkumníkem, ale alespoň rámcová znalost metod a schopnost jejich využití je zcela zásadní. 

Moderní technologie v tomto ohledu mohou přinášet jak nové objekty zájmu (jak funguje online vzdělávání, co dělá člověk během čtení učebního materiálu), tak také nové metody získávání dat a jejich interpretace či vizualizace výsledků. Trend akcentující evidence-based learning je jednoznačný a jeho prvky lze doporučit při libovolné edukační aktivitě. 

Člověk by měl být schopen kritického posouzení textu či jiného obsahu, případně jeho racionálního a věcného komentování. Právě rozvoj argumentačních dovedností a schopnosti diskutovat je v online prostředí, kde s diskusemi pracují v podstatě všechny sociální sítě či weby, mimořádně důležitý. 

Jestliže něco poznáváme, pak pracujeme typicky s tím, jak uvádí Daniel Kahneman, že poznatky musíme vkládat do příběhu, který je pro nás konzistentní nebo logický, alespoň v určitém okamžiku. Jedním z důležitých cílů hodnocení je tedy nejen posouzení formálních znaků a metodologie, ale i schopnost dané zjištění zařadit do svého myšlenkového světa (a nebo ji zavrhnout) tak, že změní náš pohled na svět. Hodnocení dříve bylo v nejvyšším patře Bloomovy taxonomie, protože představovalo využití všeho, co se dělo dříve – od práce s fakty přes aplikaci až po analýzu a syntézu. Hodnocení není pasivním přikývnutím nebo nesouhlasným kroucením hlavou, ale je spojené s konativními funkcemi.

S tím souvisí koncept designového myšlení, které se může uplatnit jak při vývoji jednotlivých vzdělávacích nástrojů, tak také při práci s myšlením jedince. V řadě případů je postně efektivnější a lepší opustit normativní koncepty myšlení („já nejlépe vím, co druzí potřebují”) a věnovat se prototypování a testování, tedy procesu, kdy postupnou iterací dostáváme stále lepší výsledek. Hodnocení tedy vyžaduje schopnost zbavit se předsudků, černobílého vidění světa. Často můžeme vidět, že lidé mají názor na věci, kterým vůbec nerozumí nebo o kterých nic nevědí. Jedním z cílů aktivit v této vrstvě je ukázat, v čem takový přístup může být problematický a proč každý není kvalifikovaný fotbalový trenér nebo odborník na veřejné finance. Schopnost odhadnout, ve kterých oblastech jsme a kde naopak nejsme kompetentní, je jednou z důležitých predispozic pro aktivní občanství a rozvoj občanských kompetencí.

Z hlediska návrhu uživatelského designu je důležité vycházet z poznatků UX (například nenutit uživatele přemýšlet) a především respektovat zásady heuristické použitelnosti. Nielsen sestavil sadu pravidel, které umožňují testovat web nebo aplikaci z hlediska logiky ovládání, pochopitelnosti a pocitu bezpečí uživatele. Základním heuristickým testem by měla projít každá online vzdělávací platforma či aplikace. 

Důležitou sadou kompetencí je schopnost pracovat v týmu. Z hlediska psychologického lze oddělit kooperaci (spolupráci, kdy má každý jedinec v týmu jasnou a specifickou roli, za kterou může být hodnocen) a kolaboraci (všichni jsou zodpovědní za výsledek a případná diference rolí je až možným sekundárním jevem). Spolupráce je dnes jedním z klíčových témat výuky a to bez ohledu na to, zda zahrnuje inklusi, mezigenerační učení nebo běžnou třídu. Jestli něco potřebujeme umět u studentů rozvíjet, tak je to právě schopnost spolupracovat. Ta je na hodnocení navázána velice těsně, neboť vyžaduje schopnost zhodnotit a přijmout názory a postupy druhého, a to nikoli v nějaké odtržené podobě respektu, ale ve formě skutečné integrace do vlastního pracovního postupu.

Spolupráce v online prostředí přitom přináší řadu specifik, stejně jako řízení týmů, která se v něm pohybují. Pro jejich organisaci lze použít různé online nástroje, které umožňují zajistit jak komunikaci v týmu, tak také případnou možnost hlídání plnění činností, řízení úkolů, trackování času atp.  

Slovesa 

Kontrolujte, tvořte hypotézy, kritizujte, posuzujte, suďte, hodnoťte, testujte, detekujte, sledujte 

Nástroje 

Skype, Facebook, Google+Edmodo, Jot, Paper, Marvel, PopAppBasecampTrello, Google AppsSurvio 


Tvorba 

Pokud uvažujeme nad tím, co je to tvorba, musíme upozornit na jistou pojmovou nejednoznačnost. Například za první republiky studenti psali na středních školách běžně básně v předepsané struktuře a metru. Ve středověku byla základní výuková metoda v umění nápodoba, cílem bylo co nejpřesněji nakopírovat dílo mistra. V obou případech docházelo k jisté tvorbě, ale s velkou pravděpodobností ne takové, kterou budeme považovat za zajímavou pro vzdělávání ve 21. století.

Kozbelt, Beghetto a Runco hovoří o tzv. malé a velké kreativitě (navazují přitom na Kaufmana). Rozlišují mezi kreativitou geniálních tvůrců a vynálezců jako je Einstein, Gödel nebo Čapek, kteří disponují tzv. velkou kreativitou. Tedy schopností skutečně přinášet zcela mimořádné objevy, ke kterým se ostatní nemají šanci běžnými prostředky dopracovat. Takto kreativních lidí je málo, odhadem pod 5 %. Jak upozorňuje Cyril Höschl, lze vysledovat dokonce patopsychologické problémy, které se u lidí s touto výjimečnou kreativitou projevují silněji než u jiných osob. Vlastně tak asi není příliš o co stát. Skutečnost, že umělci nebo velcí vědci jsou často depresivní nebo jinak psychicky nemocní, s kreativitou těsně souvisí. Rozhodně neplatí, že bychom za vrchol Bloomovy taxonomie vzdělávacích cílů řadili právě toto.

Ale současně platí, že každý může být kreativní – zde se dotýkám těch více než 90 % zbývající populace. V takovém případě hovoříme o tzv. malé kreativitě, tedy využití nových postupů nebo produkci nových myšlenek, které mají často velice všední charakter. Vymyslíme způsob, jak chutněji uvařit nějaké jídlo nebo jak spočítat nějaký zapeklitý příklad, napadne nás nová interpretace biblického verše nebo básnička. To vše se schovává pod pojmem malá kreativita. Tu mají všichni a lze ji poměrně dobře rozvíjet, pokud se na ni dokážeme edukačně připravit.

V určitém ohledu se tak opět vracíme k oněm otevřeným úlohám – učitel by měl usilovat o to, aby studenti dokázali využívat to, co umí a znají (a tyto výstupy může dobře měřit a hodnotit) v situacích, které jsou komplexní, dynamické, nejasné, které vyžadují vlastní rozhodnutí, jak dál postupovat. V této oblasti je klíčové, jak upozorňuje Robinson, vhodně pracovat s chybou. Nikoli jako s tím, co je třeba odstranit a ohodnotit, ale jako s body určité reflexe pro další postup nebo změnu strategie práce.

Klíčovým aspektem tvorby je tedy zadávání úkolů, jako – napište článek do školních novin, složte báseň, namixujte hudbu, vyřešte fronty na obědy ve školní jídelně, vytvořte novou službu, která vám v knihovně chybí atp. Žádný z těchto úkolů není splnitelný bez všech předchozích pater taxonomie a současně nemá jasný výstup. Aby jejich zadání bylo smysluplné, je třeba, aby studenti byli schopni o svých řešeních mluvit – navrhl jsem tuto službu, protože se v literatuře říká, že… Bez této kritické reflexe není tvořivost možná.

Digitální technologie zásadním způsobem rozšiřují možnosti sebeprezentace a tvorby digitálních artefaktů, které mohou být dále sdílené a nabízené dalším uživatelům. Skutečnost, že se rozvíjí portály, ale i dílčí tvořivé projekty, zvyšuje přirozeně tlak na kvalitu výstupů i na schopnost si za svými díly stát. Lze říci, že internet a tvorba na něm významným způsobem transformují koncept anonymity. Vstup do veřejného prostoru nikdy nebyl tak snadný. 

Díky internetu dochází k významné globalizaci a propojování lidí, takže se mohou snáze uplatnit také alternativní tvořivé přístupy nebo budovat komunity v globálním měřítku. Každý se může podílet na designu i samotné tvorbě zcela nových originálních projektů. Edukační aktivity mohou být designovány právě s ohledem na tvůrčí potenciál a využití specifických kompetencí jednotlivých osob. 

Jestliže má člověk publikovat svá díla, musí disponovat poměrně širokou škálou kompetencí, které dříve potřebovala úzká skupina osob – od samotných znalostí a dovedností spojených s tvorbou (například tvůrčí psaní) přes znalost technického charakteru až po základy marketingu v online prostředí, pokud si má zajistit čtenost či sledovanost. Sociální sítě slouží nejen pro učení a běžné udržování sociálních vazeb, ale jsou integrální součástí kulturního kapitálu dané osoby. 

Online sebeprezentace vede přirozeně k otázkám po tom, jak by taková činnost měla vypadat, co o sobě člověk sdělovat má, a co nikoliv. Je nutné přitom respektovat názorové rámce některých studentů či vzdělavatelů, kteří se například na vybraných sociálních sítích presentovat nechtějí nebo obecně usilují o minimalizacidigitální stopy

Zásadní kompetencí v oblasti tvorby je kreativita, tedy schopnost originálně vytvářet či promýšlet nové věci. Ačkoli již škola nepostihuje studenty za psaní básniček nebo podobné aktivity (jak činila za první republiky), podle Robinsona kreativitu stále velice omezuje. Právě důraz na kreativitu je přitom pro moderní učení zcela zásadní. Místo snahy připodobňovat se jistému vzoru se rozvíjí možnost tvorby zcela nových a originálních konceptů, na kterých mohou studenti svobodně pracovat. 

Digitální technologie zajímavým způsobem rozvíjejí možnost práce s kreativními technikami o prvek multimedializace a spolupráce. Například myšlenkové mapy lze doplňovat videi či obrázky, případně na nich v reálném čase pracovat ve více lidech. Podobně lze přistupovat i k brainstormingu, ale také ke kolážovým metodám, deníkům atp. Kreativní techniky a technologie jsou vzájemně těsně propojené. 

Díky rychle se rozšiřujícím možnostem tvorby a učení se společenského života v online prostředí roste také význam schopnosti plánovat – ať již v dlouhodobém nebo krátkodobém horizontu. Různé nástroje umožňují tento proces zjednodušit a zpřehlednit, případně mohou přinášet zcela nové možnosti využití jednotlivých technik. Schopnost plánování a organizace času je důležitá jak v oblasti sebeřízeného či sebeurčeného učení, tak také například pro schopnost dokončování MOOCkurzů či jiných online vzdělávacích aktivit

Slovesa 

Změňte, vymyslete, navrhněte, sestavte, udělejte, najděte neobvyklou cestu, naplánujte, transformujte, formulujte předpoklady 

Nástroje 

iMoveBookCreatorSigil, Story CreatorTrello, Google CalendarEvernoteWixWordPressCanvaWritt, YouTube, Sound Mixer 


Chyba: Odkazovaný objekt neexistuje nebo nemáte právo jej číst.
https://is.muni.cz/el/phil/podzim2023/ISKM45/op/UKOLY_Pedagogicka-psychologie.pdf

Vhodná témata pro vypracování průběžného úkolu

Témata jsou určena pro lekce 1 až 3 (od úvodu po digitální Bloomovu taxonomii II)

  • Oblasti zájmu pedagogické psychologie
  • Pojem školní psychologie
  • Vybraná osobnost školní psychologie a její impakt na rozvoj oboru
  • Provazba pedagogické psychologie a sociální psychologie
  • Práce s výukovými cíli v kontextu učitelova pojetí výuky
  • Taxonomie výukových cílů v konceptech školní a mimoškolní edukační činnosti

Modelová situace

Věnujte, prosím, pozornost příkladům modelových situací. S těmito situacemi se můžete jako učitel či učící knihovník setkat a slouží jako podklad pro prezenční výuku.