- porozumět základním principům sociální interakce v intenzivní péči, z hlediska efektivního předávání informací (prevence pochybení) u nelékařských zdravotnických pracovníků, s ohledem na specifika pacientů v intenzivní péči (alternativní a augmentativní komunikace, specifické potřeby, zdravotní stav a jiné faktory) a jejich rodinné příslušníky, popřípadě pozůstalé - poskytovat informace o jednoduchých postupech vyplývajících ze zátěžových životních situací, s nimiž se nelékařský zdravotnický pracovník setkává ve své praxi
Studující budou po absolvování předmětu schopni: • definovat základní principy sociální interakce v intenzivní péči; • uvědomovat si potřebu spolupráce; • aplikovat psychologické aspekty ošetřovatelské péče v intenzivní medicíně; • aplikovat psychologický přístup a techniky komunikace v interpersonálních vztazích; • komunikovat s pacienty v kritickém stavu a s jejich nejbližšími; • uplatňovat efektivní komunikační strategie v interakci s jednotlivými členy multidisciplinárního týmu v péči o pacienta (nejen na intenzivních odděleních), s pacientem a jeho příbuznými; • identifikovat specifické potřeby pacientů (rodiny) v oblasti sociální interakce; • využívat alternativní a augmentativní komunikaci s ohledem na specifické potřeby pacienta a jeho rodiny; využívat metody komunikace s pacientem na UPV/komunikovat s pacientem na UPV; • reagovat na problémové situace vznikající v souvislosti s péčí o osoby vyžadující intenzivní péči; • vysvětlit možnosti péče o své duševní zdraví; • rozeznávat vlastní postoje, přístupy, způsoby komunikace při práci, při zjišťování potřeb a přání pacientů a jejich rodin.
Předmět je ukončen kolokviem. Metody hodnocení: pohovor a průběžná diskuse ve výuce.