Jedním z úkolů právní vědy je poskytnout oporu pro vymezení
pramenů práva, poskytnout základní rámec argumentace a zobecňovat poznatky
pocházející z jednotlivých právních věd (viz např. Peczenik, 2005: 3). Toto
zobecnění, stejně jako teorie pramenů práva a teorie (právní) argumentace, může
být zatíženo pohledem na právo, který ten, kdo poskytuje tyto informace má. Jeví
se tak zřejmé, že právní věda (či teorie) může být spojena se subjektivním
přístupem. Zajímavý pohled na to má Brian Tamanaha (Tamanaha, 2005: 107 a n.)
který obviňuje právníky z „opisování“, v čemž jim zdatně napomáhá
elementární využívání tzv. právní komparatisty (viz např. Watson, 1987).
- Alexander, G.S. Comparing the Two Legal Realisms: American and Scandinavian. In: TheAmerican Journal of Comparative Law, 2002 (50), pp. 131 - 174.
- Kelsen, H. Law of the United Nations. London: Stevens and sons, 1950.
- Olivecrona, K. Realism and Idealism: Some Reflections on the Cardinal Point in LegalPhilosophy. In: New York University Law Review, 1951 (26), pp. 120 - 131.
- Olivecrona, K. The Imperative Element in the Law. In: Rutgers Law Review, 1964 (18), pp.794 - 810.
- Peczenik, A. Treatise of Legal Philosophy and General Jurisprudence: Scientia Juris. Springer: Dordrecht, 2005.
- Tamanaha, B., Z. A General Jurisprudence of Law and Society. Oxford University Press,2005.
- Watson A. Legal Evolution and Legislation. In: Brigham Young University Law Review.1987, pp. 353 – 379.