V této podkapitole uvádíme několik rad, které mějte na paměti během přímé komunikace s nevidomým studentem. Většina doporučení logicky vyplývá z faktu, že nevidomý nemá vizuální kontrolu nad tím, co se děje v jeho okolí. Proto ocení, když mu důležité informace, které je možné sledovat pouze zrakem, sdělíte verbálně.
Chovejte se přirozeně a nenuceně
Při hovoru používejte týchž slov, jaká používáte v hovoru s vidícím, včetně vizuálních vjemů. Vnímání nevidomého označujte běžným "vidět", "podívat se", nikoli "sahat", "dotýkat se". Pokud se nevidomý snaží zorientovat v prostoru nebo něco hledá, neznamená to, že potřebuje Vaši pomoc. Vyhodnotíte-li situaci tak, že pomoc nezbytná je, nabídněte ji způsobem taktním a nenápadným.
Nikdy svojí pomoc nevnucujte.
Vyvarujte se projevů soucitu
Soucit v běžných životních situacích je diskriminující a jeho projevem je i nadšení nad tím, že nevidomý zvládl situaci, jakou zvládají také ostatní. Svoji solidaritu lépe projevíte diskrétní nabídkou praktické pomoci v nečekaných a ztížených podmínkách.
Pozdravte první a vyslovte své jméno
Nevidomý bude vědět, kdo na něj mluví.
Informujte o svém příchodu či odchodu z místnosti
Tichý pohyb neznámé osoby v okolí působí na nevidomého nepříjemně. Když vejdete do místnosti, dejte mu o tom vědět, povězte své jméno. Stejně tak jej upozorněte, že odcházíte.
Jednejte s nevidomým, nikoliv s jeho průvodcem
Průvodce nevidomého pouze doprovází, nikoli zastupuje. Do jednání vstupuje jen po domluvě s nevidomým.
Při doprovodu se pokuste popsat situaci
Popište nevidomému hlavní rysy okolí, vybavení místnosti a osoby, které se kolem nacházejí. Při popisování se nemusíte vyhýbat optickým dojmům a barvám.
Nevyrušujte vodíciho psa práci
S vodicím psem, který je ve službě, nenavazujte komunikaci hlasem ani dotykem bez vědomí jeho majitele.