1. 2 Ovlivňování geologických podmínek lidskou činností v pravěku,
starověku, středověku a novověku (antropogenní geologie)

Na vznik života na Zemi existuje velké množství více či méně pravděpodobných názorů. Většinou jde o jen nedostatečně doložené teoretické možnosti. Podle dnešních znalostí se zdá nepochybné alespoň to, že život mohl vzniknout před zhruba 3,7–3,8 miliardami let, jak v důsledku příznivé kombinace pozemských podmínek, tak i zanesením z vesmíru. První možnost by mělo jít ověřit zjištěním, zda vzniká i v současnosti, kdy jsou pro různé způsoby vzniku podmínky ještě příznivější (podle V. Cílka je život vlastností hmoty). Na přínos z vesmíru pak ukazují nálezy aminokyselin v meteoritech (např. v tzv. washingtonském meteoritu bylo nalezeno více než 120 těchto sloučenin). K ověření této možnosti jsou nyní vysílány i speciální družice.

Samotný vznik člověka vývojem je výzkumy mnoha generací antropologů poměrně hodnověrně doložen. Když se podařilo uvést na pravou míru různé podvrhy (piltdownský člověk) a vyloučit padělky a doplnit vývojové řady novými kosterními nálezy, je vývojová linie lidí i její délka celkem jasná (obr. 6). Počátky člověka jako samostatného druhu živočichů lze klást do období před cca 70 miliony let, kdy vznikly vzpřímené druhy stále ještě s převládajícími znaky opic. S nadsázkou se dá říci, že od předchůdců dnešních opic, kteří byli chytří a zůstali na stromech a jsou dnes spokojení, se odlišili ti hloupí, kteří slezli na zem a musí dnes pracovat (viz podíl práce na polidštění opice), jsou chudí a nespokojení.

Nejstarší přímí předkové člověka jsou známi z jižní polokoule, Afriky, hlavně z Etiopie a Namibie z pohoří Otavi, kde žili před 13 ± 1 milionem let. Po dlouhou dobu byli tito předkové lidí (Ardipithecus ramidus, Australopithecus, Paraanthropus aethiopicus aj.), spolu s ostatními živočichy součástí přírodních společenstev, jejichž strukturu a vývoj jen málo ovlivňovali. Lidské aktivity se však od zvířecích liší tím, že nejsou stále stejné, vyvíjí se a stupňují. Kdy hominidé začali výrazněji zasahovat do přírody, zatím nevíme. Více vyvinuté druhy, které uměly využívat oheň a vyrábět primitivní nástroje, se objevují na počátku kvartéru (Homo habilis a Homo antecessor 1,8 milionu let). Před 650 tisíci lety se rozšířil druh Homo erectus a po několika desítkách tisíců let dochází k ochlazení a době ledové (günz). V meziledové době mindel-riss je doložen Homo heidelbergenzis a z další meziledové doby riss-würm, odpovídající starší době kamenné, již známe existenci Homo sapiens neanderthalensis, který byl nakonci své existence paralelní s naším druhem rodu homo – Homo sapiens sapiens. Současná meziledová doba, holocén, počínající v mladší době kamenné (neolitu) ve střední Evropě cca před 10 000 lety, je vyznačena rozvojem moderního člověka (Homo sapiens sapiens), k němuž patřil v Evropě především člověk cromagnonský. Významné je, že je velmi nápadná souvislost vývoje člověka se střídáním ledových a meziledových dob.

Zdá se, že změny podnebí v Evropě v současném holocénu, které byly přisuzovány klimatickým změnám, byly ve skutečnosti způsobeny v mezolitu a neolitu aktivitami tehdejších obyvatel. Podle názoru Goudie (2006) nejde jen o vypalování lesů, ale i o vznik bažin, vyhynutí některých rostlin, zasolení půd nevhodným zavlažováním mořskou vodou (to vedlo ve svých důsledcích k pádu mocných říší Blízkého Východu), o podzolizaci půd, zvýšení eroze a o vznik záplav. Vypalování lesů bylo např. prokazatelně příčinou rozsáhlé ekologické katastrofy před 4500 lety na celém Iberském poloostrově (agarská kultura).

Nejstarší, člověkem úmyslně založené ohně, mohly způsobit nástup ledových dob (Westbroek, překlad V. Cílek 1993, str. 197 – 8):

Další intenzifikaci vlivů člověka na vývoj přírody znamená zemědělské obdělávání počínaje mladší dobou kamennou, neolitem.

Člověk zasahoval do přírody organické (např. snižování stavů lovné zvěře, podíl na vyhubení mamutů), rozšíření užitkových a šlechtěných plodin, tak i neživé přírody. Lidé si vytváří umělá stanoviště, vysekávají lesy, obdělávají pole a vytváří pastviny i na místech pro zemědělství zcela nevhodných. To se zcela vymyká přírodnímu trendu, který v meziledových dobách směřuje k zalesnění. První zemědělci zastepňují i rozsáhlá území, na nichž vzniká umělá (tzv. „kulturní“) step, která se od přirozených postglaciálních stepí výrazně liší. Přirozená step měla hustý drn, chránící svrchní vrstvy půdy, v kulturních stepích orba a sešlap dobytkem uvolňují erozi a vytvářejí zcela odlišné typy půd. První zemědělci tak nemění jen složení biocenóz, ale uvádí v chod dlouhodobé geologické děje, odnos a akumulaci v odlesněné krajině s obnaženou půdou. Případný nástup další doby ledové nastane proto za zcela odlišných podmínek.

V mladší době kamenné začali lidé výrazněji ovlivňovat také živou přírodu a tím i další geologické děje. Dochází ke snižování počtu druhů živočišstva (vyhubení mamutů však patrně nesouvisí jen s aktivitou člověka, ti vyhynuli i v neobývaných oblastech např. na Sibiři), ale hlavně s klimatickými změnami. Významná je domestikace užitkových druhů a šlechtění rostlin.

V té době dochází i k první surovinové krizi. Ve Středomoří byla brzy vyčerpána známá ložiska snadno tavitelných kovů mědi a cínu na výrobu bronzu a jako náhrada bylo nalezeno železo. Začíná tak doba železná, která vlastně trvá dodnes.

Další zvýšení vlivu industriální společnosti na přírodní děje je charakteristické pro středověk. Kromě rozvoje zemědělství, stálého zvyšování potřeby dřeva, dochází k rozvoji těžby a zpracování nerostných surovin. K dalšímu významnému zvýšení vlivů lidské společnosti na přírodní děje dochází ve středověku ve Středomoří (obr. 9).

Speciální vrty v ledovcích, kde je možné přesně datovat změny teploty a čistoty ovzduší na základě izotopického rozboru přírůstkových zón v ledu, dokazují, že k prvotnímu znečištění ovzduší olovem došlo všestranným využíváním tohoto kovu v antice.¹

Významné bylo také kácení lesa již nejenom k získání úrodné půdy, ale ve Středomoří i k využití dřeva k průmyslovým účelům. Enormní byla spotřeba dřeva pro stavbu obchodních lodí. Následky odlesnění např. v Řecku a u Jaderského moře jsou v této oblasti patrné dodnes.

K rozsáhlému odlesňování docházelo i na jižní Moravě. V době hradištní to vedlo ke vzniku rozsáhlých záplav, které tam zničily prosperující hradiště.

Další intenzifikace uvedených změn znamená průmyslová revoluce v novověku a růst počtu obyvatel (obr. 5). Zásahy do přírody jsou stále rozsáhlejší a komplexnější a na rozdíl od procesů ryze přírodních jsou katastroficky rychlé. Mýcení lesů (zejména tropických deštných pralesů), znečištění ovzduší, vodstva i samotné zemské kůry se zvyšuje nebývalým tempem. S tím souvisí mnoho společenských problémů. Těží se 30 miliard tun surovin za rok (tj. asi 7 tun na člověka), zdroje jsou však využívány izolovaně, z cca 30 % jsou dostupné zdroje využívány dokonce v neprospěch lidstva (k vojenským účelům), dochází ke ztrátám úrodné půdy (urbanizací, industrializací, desertifikací), ke změnám ekosystémů zemědělskou činností, ke ztrátám vodních zdrojů.

S bouřlivým rozvojem vědy a průmyslu dostává lidská společnost do rukou prostředky, které umožňují měnit tvář Země a pronikat i do vesmíru. Člověk, jako geologický činitel, může být tvůrcem nových hodnot, ale stále ještě směřuje spíše k úplnému zničení přírody.

Obrazový doprovod

Obr. 5 Vývoj růstu lidské populace v posledních 100 000 letech.

Obr. 6 Vývoj a vzájemné genetické vztahy primátů –
vč. předchůdců dnešního člověka:
Upraveno podle Buffetaut E. et al., 1993, české vydání

A
plesidapsis (1, 2) lemurovití (3) nártouni (4, 5)
anthropoidea (malé opice): platyrhini (6) catarhini (7, 8)
hominoidea (velké opice) : proconsul (9) sinapithecus, orangutan (10 a)
dryopithecus, šimpanz, gorila (10 b)
ouranopithecus (12) gigantopithecus (13) australopithecus (13)

B
Vývoj jejich lebeční kapacity:

	kapacita mozkovny v cm3	stáří v tisících letech	výskyt
australopithecus afarensis (14)	380	2300	střední Afrika
australopithecus africanus (15)	450		jižní Afrika
australopithecus robustus (16)	530		jižní Afrika
australopithecus boisei (17)	530		Olduvai, Tanzánie
homo habilis (18)	750		východní Afrika
homo erectus (19)	až 1250	1870	Afrika, Asie
homo sapiens neanderthalensis (20)	více než 1300	700	Evropa, Asie
homo sapiens sapiens (21)	1000–2000

C
Vývojové řady předchůdců člověka

Obr. 7 Mírně ironický pohled na současný
vývoj moderního člověka.

Obr. 8 Vývoj složení a teplot klimatu v zemském interglaciálu
a v současnosti podle izotopového složení přírůstkových
zón v grónském ledovci.

Obr. 9 Obsahy olova v ovzduší (v ppb) od starověku podnes.
V. Cílek, in Ottův historický atlas, 2007.