Zpět na úvod   Názvosloví chemických prvků   Názvy skupin a podskupin prvků

1.3 Názvy skupin a podskupin prvků

1.3.1 Přehled názvů skupin a podskupin prvků

V současné době přežívají tradiční skupinové názvy uvedené v tabulce Va. Zařazení prvků do těchto skupin však v mnohých případech nebralo ohled na elektronovou konfiguraci prvků (např. ke kovům alkalických zemin nejsou zařazovány prvky Be, Mg, přestože se vyznačují elektronotou konfigurací ns2, obdobně jako Ca, Sr, Ba, Ra).

Tabulka Va: Tradiční skupinové názvy prvků

alkalické kovy	Li, Na, K, Rb, Cs, Fr
kovy alkalických zemin	Ca, Sr, Ba, Ra
chalkogeny	O, S, Se, Te, Po
halogeny	F, Cl, Br, I, At
vzácné plyny	He, Ne, Ar, Kr, Xe, Rn
prvky vzácných zemin	Sc, Y, La, Ce až Lu
lanthanoidy	Ce až Lu
aktinoidy	Th až Lr
transurany	Np až Lr
triáda železa	Fe, Co, Ni
lehké kovy platinové	Ru, Rh, Pd
těžké kovy platinové	Os, Ir, Pt

Nově byly zavedeny tyto skupinové názvy (tabulka Vb):

Tabulka Vb: Nově zavedené skupinové názvy prvků

triely	B, Al, Ga, In, Tl
tetrely	C, Si, Ge, Sn, Pb
pentely	N, P, As, Sb, Bi

Výše uvedené skupiny prvků znázorňuje obrázek 2.

Obr. 2: Skupinové názvy prvků

• alkalické kovy, kovy alkalických zemin, triely, tetrely, pentely, chalkogeny, halogeny, vzácné plyny
• transurany, lanthanoidy, aktinoidy, prvky vzácných zemin, triáda železa, lehké platinové kovy, lehké platinové kovy, těžké platinové kovy

Pozn.: Značení skupin:

IUPAC, Nomenclature of Inorganic Chemistry, 1989: 1, 2, …, 17, 18
IUPAC, Rules for Inorganic Nomenclature, 1970: I a, II a, … I b, II b,…

Obr. 2a

Obr. 2b

Nověji se prvky člení do skupin podle elektronové konfigurace jejich valenční vrstvy. Skupiny prvků se označují římskými číslicemi 0, I, II, … VIII nebo arabskými číslicemi 1, 2, 3, …, 18 (obr. 3).

Obr. 3: Označení skupin v periodické soustavě prvků

Dále lze skupiny prvků členit na podskupiny. Podskupiny prvků se označují přiřazením tiskacích písmen A a B (případně a, b) k římské číslici označující skupinu (obr. 3). Podskupiny A  (případně a) bývají označovány jako hlavní, podskupiny B (případně b) jako vedlejší. Podskupiny prvků podobných vlastností je možno označovat i názvem prvního prvku podskupiny, např. prvky podskupiny manganu (Mn, Tc, Re), prvky podskupiny chromu (Cr, Mo, W), prvky podskupiny vanadu (V, Nb, Ta), prvky podskupiny titanu (Ti, Zr, Hf, Db)…

Podle doporučení IUPAC z roku 1970 jsou do podskupin A (a) řazeny prvky nepřechodné, do podskupin B (b) prvky přechodné. V české odborné literatuře (např. [7], jejíž autor je zároveň členem české názvoslovné komise), se však používá i jiné členění prvků do podskupin A, B, které znázorňuje tabulka VI. Nověji je možno členit periodickou tabulku na skupiny označované 1, 2, 3, …, 18 (obr. 3), kde každé podskupině je přiděleno její samostatné číslo (IUPAC, 1989).

Tabulka VI: Alternativní označování podskupin A, B

1A	2A	3A	4A	5A	6A	7A
K	Ca	Sc	Ti	V	Cr	Mn

1B	2B	3B	4B	5B	6B	7B
Cu	Zn	Ga	Ge	As	Se	Br

Prvky lze dělit dle vlastností na kovy, nekovy a polokovy, popř. na nepřechodné prvky (s-a p-prvky), prvky přechodné (d-prvky) a prvky vnitřně přechodné (f-prvky), jak je znázorněno na obr. 4.

Obr. 4: Členění prvků na s-prvky, p-prvky, d-prvky, f-prvky