MVZ164 Objektivita, pravda a věda v mezinárodních vztazích

Fakulta sociálních studií
jaro 2009
Rozsah
1/1/0. 5 kr. Ukončení: zk.
Vyučující
PhDr. Michal Kořan, Ph.D. (přednášející)
Garance
PhDr. Petr Suchý, Ph.D.
Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií – Fakulta sociálních studií
Kontaktní osoba: Olga Cídlová, DiS.
Rozvrh
Po 16:00–17:40 U35
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je určen pouze studentům mateřských oborů.
Mateřské obory/plány
předmět má 9 mateřských oborů, zobrazit
Cíle předmětu
Současný svět, přinejmenším ta jeho část, kterou jsme navykli označovat jako zapadni, není příliš milosrdný k čemukoli, co se nepyšní znaky plurality, tolerance, otevřenosti, různorodosti a pestrosti. Věda, která se těší nezměrné sociální autoritě, přitom vyrostla z odlišného myšlenkového zázemí: z tradice ortodoxní filosofie, která názorový střet nepovažovala za znamení vitality, ale úpadku či dokonce hereze. Skutečnost, že mezi pluralitním vnějším a rigidním vědeckým světem již delší dobu existuje pnutí, dokazuje myšlení M. Foucalta, P. Winche, F. Lyotarda, P. Feyerabenda a mnoha dalších. Tvrzení o transcendentální věrohodnosti vědeckého poznání jsou neustále zpochybňována ze strany skeptiků, stejně tak sporný byl vždy i nárok na morální hegemonii vědy (Harré, 1986: 1) Ani disciplina mezinárodních vztahů tomuto pnutí neunikla, jak bylo patrné z „velké debaty“ mezi tradicionalisty a scientisty v bezprostředně poválečných letech, či mezi positivisty a post-positivisty v letech osmdesátých a devadesátých. Neodbytně se tak již delší dobu hlásí o slovo otázky: Má věda své universální poslání? Co je to, řekne-li se vědecká disciplina? Proměňuje se ideál vědy? Má vědec vysvětlovat, hodnotit či měnit své okolí? Pokud má vysvětlovat – jak ví co má vysvětlovat? Pokud má hodnotit, jak ví podle čeho hodnotit? Pokud má měnit, jak ví co a jak měnit? Je objektivní poznání možné? Pokud ano – co s ním? Pokud ne – co dál? Odráží poznání realitu či náš vnitřní postoj k okolnímu prostředí? Je věda nástrojem moci nebo prostředkem k jejímu překonávání? Dostála věda, tak jak byla definována osvícenstvím, svému poslání? V čem spočívá potenciál vědy a v čem je již vyčerpán? A co na to Hans Morgenthau? Je akademická disciplina Mezinárodní vztahy vědou? Pokud ano, proč a co z toho vyplývá? Proč existuje teorie, metodologie co stojí za jejich vznikem, jak se jejich funkce proměňovala? Proč vůbec uvažujeme o mezinárodní politice v teoretických pojmech? Je to prospěšné, nebo omezující? Kurs si klade za cíl jediné – prohloubit kritické myšlení studentů o své vlastní disciplině. Ukázat, že otázky, které jsou nastíněny v předchozím odstavci byly za všech okolností v samotném středu vědeckého bádání a jako takové stojí i ve středu Mezinárodních vztahů samotných. Každý (sociální) vědec na ně musí odpovědět, ať si tuto možnost připouští, či nikoli. Budou představeny kořeny moderní sociální vědy, proměny jejího ideálu a způsob, jakým se tyto proměny promítaly do výzkumu mezinárodní politiky. Kurs je koncipován tak, aby (1) zohledňoval sociální kontext vzniku té které koncepce, ale zároveň, aby (2) ukázal jejich zásadní a nepopiratelný vztah s koncepcemi předchozími. Po absolvování kursu by student měl mít nejen osvojeny a prohloubeny základy kritického myšlení. Rovněž by měl být schopen pohlédnout za disciplinární hranice a rozpoznat hlavní filosofické, historické a sociální vlivy na způsoby přemýšlení o mezinárodní politice („Thinking Outside the Box“).
Osnova
  • 1. týden: Úvodní setkání, organizace kursu, představení záměru kursu 2. týden: Středověký ideál vědy a její vztah k teologii Věda bude představena v jejím podřízeném vztahu vůči náboženství, neaspirující na získání universálního a nenapadnutelného poznání. Věda jako praktické doplnění universální podstaty teologie. Teze Božího míru jako teologické vyrovnání se s problematikou války. 3. týden: Úspěch přírodní vědy a zpochybnění teologického universalismu. Anti-realistický empirický a racionalistický obrat osvícenství Úspěch přírodní vědy určit „nezpochybnitelné“ zákony ovládající přírodu. Rozum člověka jako nástroj k zpochybnění teologických doktrín, rozum člověka jako nástroj k určení pravdy. Reformulace ideálu vědy – věda, spasitelka lidstva. Teze Věčného míru jako racionalistické vyrovnání se s problematikou války (Immanuel Kant, J. Benthem) Neúspěch racionalismu nabídnout živoucí alternativu teologického universalismu, vysvětlení empiricismu. Positivismus a objektivní vědění jako záruka pokroku a řádu společnosti (T. Hume) Věda jako záruka řešení válečných sporů a mezinárodní spolupráce. 4. týden: Universalismus a antirealismus ve filosofii vědy: nástup logického positivismu Filosofie jako „odklízeč“ cesty pro vědecké poznání. Teorie jako základ vědecké práce První kritiky „absolutismu“ vědeckého poznání (K. R. Popper), věda jako povolání (M. Weber). 5. týden: Pronikání positivistické filosofie společenských věd do MV Behavioralismus a jeho vliv na společenské vědy. Behavioralismus vs. realismus jako zásadní střet o podstatu akademické discipliny MV, změna výzkumné agendy MV v souvislosti s působení positivismu 6. týden: Anti-osvícenství a romantismus Věda jako nástroj dominance a útlaku, metody přírodní vědy jako neschopné vyrovnávat se se sociálními problémy. Anti-osvícenské postoje jako ideové počátky současných „post-positivismů“. Relativismus (J. G. Hamann), partikularismus (Montesquieu), základy interpretativní tradice (G. Vico) Hans Morgenthau a jeho zamítavý postoj k vědě, Michael Oakeshott a anti-racionalismus, politika jako „moudrost“ versus amorální věda. 7. týden: Interpretativní tradice a jazykový obrat Max Weber a metoda porozumění, L. Wittgenstein a jazykový obrat, Peter Winch jako propagátor filosofie namísto vědy o společnosti. Ernst Haas a Karl Deutsch jako průkopníci interpretativní tradice v MV. Konstruktivismus, pokusy o propojení konstruktivismu s positivismem. 8. týden: Postmodernismus jako zpochybnění universality vědeckého poznání Jean Francois Lyotard a věda jako „metapříběh“. Odmítnutí vědy jako objektivního nástroje k poznávání reality, věda jako mocenský nástroj, vliv tohoto obratu na přemýšlení o mezinárodní politice: dekonstrukce suverenity a anarchie 9. týden: Pragmatismus Je pravda záležitostí dohody v komunitě či objektivní kategorií? Jak vyřešit neřešitelné? Neřešit je… William James, John Dewey a filosofický pragmatismus. Relační poznání a empiricismus v pragmatickém podání. Thomas Kuhn a věda jako sled intelektuálních revolucí, neopragmatismus R. Rortyho, přirozený postoj k poznání A. Finea. 10. Vědecký realismus Vědecký realismus jako alternativa k positivismu – R. Bhaskar, R. Putnam.Může mít věda smysl, pokud vědecké teorie neodkazují ke skutečným entitám ve vnější realitě? Proč je empiricismus nedostatečný a nebezpečný? Vede pragmatismus k morálnímu relativismu? 11. týden: Pragmatismus versus vědecký realismus a výzkum MV Dopady pragmatické a vědeckorealistické filosofie na výzkum MV (F. Kratochwil, A. Wendt, C. Wight). 12. Sociální epistemologie Při vší té skepsi – můžeme vůbec zlepšovat naše způsoby poznávání? Je epistemologie progresivní? Obejde se bez vědomé reflexe? Jsou normy poznání objektivní či vycházejí ze společenské shody? T. Fuller 13. týden: Pohled do budoucnosti: odvaha nevědět nebo odvaha zpochybnit?
Literatura
  • JAMES, Williams. Pragmatismus. Nové jméno pro staré způsoby myšlení. Brno: CDK, 2003. info
  • POTTER, Garry. The philosophy of social science : new perspectives. 1st pub. Harlow: Prentice-Hall, 2000, ix, 256. ISBN 0582369746. info
  • BARNES, Barry a David BLOOR. Scientific Knowledge: A Sociological Analysis. Chicago: University of Chicago Press, 1996. info
  • BHASKAR, Roy. A Realist Theory of Science. Leeds: Leeds Books, 1979. info
Metody hodnocení
Smysl kursu spočívá v kombinaci výkladu a diskuse na daná témata, přičemž na diskusi bude kladen větší důraz. Výklad bude koncipován tak, že student bude již předem seznámen s obecnou charakteristikou probírané problematiky. Hlavním předpokladem smysluplného absolvování kursu je rovněž aktivní účast na seminářích. Splnění obou podmínek bude vyžadovat individuální přípravu na každé setkání, vycházející ze studia zadané literatury. Převážná většina textů (cca 250 stran textu pro celý semestr, tj. zhruba 20 stran na týden) bude v anglickém jazyce, což klade zvláštní nároky na jazykovou schopnost studenta. Kurs svým zaměřením a náročností předpokládá alespoň základní orientaci v problematice v dějinách a teoriích mezinárodních vztahů. Na každou hodinu budou zadány dva texty – jeden z obecné filosofie či historie vědy, druhý, který ukazuje reflexi toho kterého filosofického impulsu v Mezinárodních vztazích. Tyto texty budou sloužit jako základ pro přípravu (krátké shrnutí, kritická reflexe textu, případně otázky) v rozsahu nejméně jedné strany. Příprava musí být zaslána nejpozději do půlnoci dne, který předchází konání kursu. Upozorňuji, že samotné vypracování neznamená její automatické přijetí. Příprava musí prokázat důsledné a kritické prostudování textu. Zápočet obdrží ti studenti, kterým bude přijato nejméně 9 příprav a budou mít alespoň 70-ti procentní účast. Při předpokládaném počtu 13-ti setkání se tak jedná o devět účastí. Podmínkou absolvování kursu není vypracování seminární práce ani zápočtový vědomostní test. Kurs bude vyučován formou jedné přednášky a jednoho semináře.
Informace učitele
Informace vyučujícího: Kurs je svou náročností koncipován zejména pro studenty, které mají alespoň základní znalosti teorií mezinárodních vztahů a především zájem o problematiku filosofie vědy. Předem však není vyloučen žádný z případných zájemců o kurs. Poskytnuté materiály v ISu není dovoleno jakýmkoli způsobem dále šířit a zpřístupňovat dalším osobám, jsou určeny výhradně pro studijní potřebu kurzu MVZ164 v jarním semestru 2008. Orientační seznam literatury je umístěn v syllabu ve studijních materiálech předmětu.
Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je vyučován každoročně.
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2006, jaro 2007, jaro 2008.
  • Statistika zápisu (nejnovější)
  • Permalink: https://is.muni.cz/predmet/fss/jaro2009/MVZ164