ZURb1225 Rétorika a veřejný projev

Fakulta sociálních studií
jaro 2020
Rozsah
1/1/0. 3 kr. Ukončení: z.
Vyučující
Mgr. Radovan Plášek (cvičící)
Garance
Mgr. et Mgr. Kateřina Kirkosová, Ph.D.
Katedra mediálních studií a žurnalistiky – Fakulta sociálních studií
Kontaktní osoba: Ing. Bc. Pavlína Brabcová
Dodavatelské pracoviště: Katedra mediálních studií a žurnalistiky – Fakulta sociálních studií
Rozvrh
Po 12:00–13:40 AVC
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je určen pouze studentům mateřských oborů.

Předmět si smí zapsat nejvýše 20 stud.
Momentální stav registrace a zápisu: zapsáno: 0/20, pouze zareg.: 0/20
Mateřské obory/plány
předmět má 32 mateřských oborů, zobrazit
Cíle předmětu
Cílem předmětu je seznámit studenta s pojmy komunikace a základní komunikační funkce. Orientovat jej v dějinách rétoriky (antické počátky, křesťanský středověk, renesanci až po názory na řečnictví autorů 19. století) a seznámit jej s formami a podobami současné rétorické a komunikační praxe. Charakterizovat pojmy jako osobnost řečníka, řečnické žánry, fáze řečnického procesu a kultura mluveného projevu, s důrazem na vztah řečníka k publiku. V praktické části (seminář) buduje předmět jistotu komunikujícího – v simulaci interaktivní komunikačních výměn, včetně orientace v technikách manipulace. Předmět s přesahem k oboru psychologie a sociologie médií. Komplexnost předmětu vychází z požadavků aplikační sféry, jak byly zpracovány v analýze trhu práce.
Výstupy z učení
Dobrá znalost forem současné rétorické a komunikační praxe, v návaznosti na historický vývoj řečnictví. V praktické části schopnost sdělovat a naslouchat, a to se znalostí komunikačních/řečnických modelů. Schopnost rozpoznat komunikaci nevyhovující, narušenou. Schopnost rozpoznat falešné kognitivní prvky, jež komunikační výměnu rozvracejí, stejně jako schopnost rozpoznat komunikaci manipulativní. Obecně dovednost zvládnout zátěžové komunikační situace, vést kvalitní dialog ve vědomě zvoleném komunikačním stylu. Schopnost vytvořit formu veřejné promluvy či prezentace se zaměřením k charakteristikám publika.
Osnova
  • Okruh I. K dějinám rétoriky. Rétorika v antice; sofisté, Protagoras. Aristoteles – Rétorika, argument, premisa, sylogismus). Helénistické období, Platon – Dialogy o kráse, Gorgias. Starověký Řím (Cicero –Rétorika pro Herénnia, O řečníku; Caesar, Seneca – Další listyy Lucillovi; Tacitus–Dialog o řečnících, Quintilianus – Základy rétoriky). Stoikové, Marcus Aurelius – řečnické směry. Specifické rysy křesťanské rétoriky (role univerzit). Augustinius. Kazatelská rétorika (Hus, Milíč z Kroměříže). Renesance (proměna žánrů). Erasmus Rotterdamský – Chvála bláznivosti, Důvěrné hovory. Luther. Komenský – Zpráva a naučení o kazatelství. Balbín. Rétorika 17.–19. století; filozofové 19. století a rétorika. Schopenhauer – Eristická dialektika čili umět dostat v každé debatě za pravdu; Hegel (syntéza, teze x antiteze); Descartes – Rozprava o metodě. Odkaz historie pro moderní rétoriku. Transakční model, Eric Berne (transakční analýza – Co uděláme, když se pozdravíme, Jak si lidé hrají). Okruh II. (okruhy vhodné k rozvíjení v semináři). Osobnost řečníka. Typologie řečníka. Komunikační dovednosti. Konstrukční prvky komunikační situace. Základní komunikační funkce. Komunikační kontext. Základní komunikační prostředky. Řeč, jazyk. Formy nonverbální komunikace. Zásady funkční komunikační výměny. Kontextové modality. Efektivní komunikace (volba komunikačního stylu). Zásady funkční komunikační výměny. Komunikační bariéry. Podoby interpersonální komunikace (typy klasifikace rozhovorů). Formy interpersonální komunikace. Rozhovor jako forma komunikační výměny. Podoby současných řečnických vystoupení, klasifikace rétorických žánrů. Faktory prezentace. Příprava prezentace; dynamika a struktura prezentace; obsah a forma prezentace. Struktury dialogu; vztahové aspekty dialogu (Aktivní naslouchání). Charakteristika specifických dialogických žánrů (diskuse, tj. formy diskuse: volná diskuse, řízená diskuse, panelová diskuse – v souvislosti formulováním vlastního stanoviska v diskusi. Debata. Beseda. Polemika. Specifické formy informování veřejnosti (mediální interview, tisková konference). Pravidla motivované práce s jazykovými prostředky (onomatologická, syntaktická, modulační procedura). Charakteristika řečnických prostředků. Tropy. Specifické řečnické prostředky. Řečnické figury; charakteristiky. Nefigurální řečnické prostředky. Specifické řečnické prostředky, klasifikace. (Anafora, epifora, polyptoton, tautologie, pleonasmus; chiasmus, opoziční konstrukce.) Dramatizující řečnické prostředky (gradace, řetězení). Emfatické specifické řečnické prostředky (exklamace, apostrofa, řečnická otázka). Estetické řečnické prostředky (epiteton, eufemismus, oxymóron, perifráze). Kultura mluveného projevu. Jednotlivé fáze rétorického procesu. Veřejná promluva, řečnické vystoupení, prezentace. Publikum a řečník.
Literatura
  • Jirák, J.: Antologie komentovaných textů z dějin rétorické praxe. UK, Praha 1989.
  • Batko, A. Umění persvaze. HELION S. A. Gliwice 2006.
  • ŽANTOVSKÁ, Irena. Rétorika a komunikace. První vydání. Praha: Dokořán, 2015, 287 stran. ISBN 9788073637125. info
  • BEDNÁŘ, Vojtěch. Mediální komunikace pro management. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2011, 153 s. ISBN 9788024736297. URL info
  • ŠPAČKOVÁ, Alena. Umění dialogu : jak si s lidmi opravdu porozumět. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011, 196 s. ISBN 9788024738109. URL info
  • KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Povídej - naslouchám. 2. přeprac. vyd., v KNA 1. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010, 135 s. ISBN 9788071954057. info
  • KRAUS, Jiří. Jazyk v proměnách komunikačních médií. Vydání první. Praha: Karolinum, 2008, 172 stran. ISBN 9788024615783. info
  • PLAŇAVA, Ivo. Průvodce mezilidskou komunikací : přístupy - dovednosti - poruchy. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005, 146 s. ISBN 8024708582. info
  • REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 327 s. ISBN 8071789267. info
  • SZYMANEK, Krzysztof. Umění argumentace : terminologický slovník. Translated by Zuzana Smetanová. 1. české vyd. V Olomouci: Univerzita Palackého, 2003, 392 s. ISBN 8024406993. info
  • LUKAVSKÝ, Radovan. Kultura mluveného slova. 1. vyd. V Praze: Akademie múzických umění v Praze, 2000, 105 s. +. ISBN 80-85883-61-9. info
  • NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie. Vydání 1. Praha: Academia, 1999, 287 stran. ISBN 8020006907. info
  • HŮRKOVÁ, Jiřina. Česká výslovnostní norma. Praha: Scientia, 1995. ISBN 80-85827-93-X. info
  • MISTRÍK, Jozef. Variácie reči. Vyd. 1. V Bratislave: Smena, 1988, 159 p. info
  • HŮRKOVÁ-NOVOTNÁ, Jiřina a Hana MAKOVIČKOVÁ. Základy jevištní mluvy 2. 1. vyd. Praha: SPN, 1986, 283 s. info
  • HOLMAN, Jaroslav. Moderní rétorika. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983, 197 s. info
  • KRAUS, Jiří. Rétorika v dějinách jazykové komunikace. 1. vyd. Praha: Academia, 1981, 231 s. URL info
Výukové metody
Přednáška, seminář. Projektově orientovaná výuka. Rozvíjení týmové spolupráce. Princip her.
Metody hodnocení
Průběžné úkoly (ústní, písemné), realizované veřejné výstupy.
Další komentáře
Předmět je vyučován každoročně.
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2021, jaro 2022, jaro 2023, jaro 2024, jaro 2025.