Bi2BP_EKOP Ekologie pro základní vzdělávání

Pedagogická fakulta
jaro 2018
Rozsah
1/0/0. 2 kr. Ukončení: k.
Vyučující
Mgr. Robert Vlk, Ph.D. (přednášející)
Garance
Mgr. Robert Vlk, Ph.D.
Katedra biologie – Pedagogická fakulta
Kontaktní osoba: Mgr. Robert Vlk, Ph.D.
Dodavatelské pracoviště: Katedra biologie – Pedagogická fakulta
Rozvrh
Čt 13:55–14:40 učebna 3
Předpoklady
Bi2BP_ZZBL Zákl. zoologie bezobratlých && Bi2BP_ZZBP Zákl. zoologie bezobratlých
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Na konci tohoto kurzu bude student schopen: porozumět a umět vysvětlit základy problematiky obecné ekologie dle následující osnovy témat: (1) ekologické faktory vodního prostředí; (2) podnebí a ekologické faktory ovzduší; (3) ekologické faktory půdy; (4) ekologické faktory výživy a potravy; mezidruhové a vnitrodruhové vztahy; (5) ekologie populací - demekologie; (6) ekologie společenstev (biocenóz) - synekologie, vlastnosti biocenóz; ekosystém.
Na přednáškách jsou postupně probrána všechna témata obecné ekologie formou prezentace (výklad teorie přednášejícím) a na cvičeních jsou tato témata na různých příkladech z přírody (pod vedením cvičícího) dále rozvíjena.
Osnova
  • 1. Úvod do problematiky ekologie: základní pojmy a termíny; autekologie, demekologie a synekologie; ekologická média a ekologické faktory vnějšího prostředí (členění); ekotop x biotop
  • 2. Ekologická valence a adaptace: divergence (adaptivní radiace) a konvergence; ekotyp a poddruh; introdukce, aklimatizace (a domestikace)
  • 2. Ekologické faktory vodního prostředí I – tekoucí vody: abiotické faktory – proud, teplota, obsah O2; horizontální členění toku – rybí pásma; vertikální členění toku; plankton – drift, bentos (+ perifyton), hyporeos; saprobita
  • 3. Ekologické faktory vodního prostředí (základy hydrobiologie) II – stojaté sladké vody (x moře a oceány): vertikální a horizotální členění – pelaiál, bentál; plankton, nekton, bentos; skočná vrstva (termoklina), sezónní cyklus (stagnace x cirkulace); epilimnion x hypolimnion; eutrofizace, zazemňování
  • 4. Podnebí, ekologické faktory ovzduší a adaptace na ně: makro-, mezo- a mikroklima; záření, světlo, teplota, srážky a vlhkost, cirkulace vzduchu; biorytmy; ekologická pravidla
  • 5. Ekologické faktory půdy (základy pedobiologie): půdotvorné faktory; edafon, velikostní a ekologické členění zooedafonu, příklady nejdůležitějších zástupců mezo-, makro- a megafauny; detritický potravní (trofický) řetězec
  • 6. Ekologické faktory výživy a potravy: ekologická nika, trofogenní kasty; mezidruhové vztahy: (neutralismus,) protokooperace, komenzalismus, mutualismus (=symbióza), amenzalismus, kompetice, predace, parazitismus (a parazitoidismus); vnitrodruhové vztahy: reprodukční x nereprodukční skupiny, teritorialita
  • 7. Ekologie populací (demekologie) I: disperze, denzita, migrace, natalita (fyziologická x ekologická) a mortalita (specifická rychlost vymírání)
  • 8. Ekologie populací (demekologie) II: struktura (poměr pohlaví, věková struktura), růst (nebrzděný: specifická rychlost růstu; brzděný: únosná kapacita prostředí), r- a K- stratégové; oscilace, fluktuace, gradace
  • 9. Společenstva (biocenózy): fytocenózy x zoocenózy; biotop; biocenotické principy; vertikální stratifikace; komplexní společenctva (zonace a mozaiky); ekoton; periodicita (fenologie), fenologické aspekty; sukcese (primární x sekundární), klimax (klimatický x edafický); (zono)biomy: hylaea, litoraea, skleraea, silvaea, tajga, tundra, step, poušť (životní formy rostlin ) x orobiomy
  • 10. Vlastnosti biocenóz: kvantitativní (hustota druhů, abundance, produkce – biomasa, dominance), strukturální (presence x absence, frekvence, konstance, faunistická podobnost = druhová identita, diverzita, ekvitabilita), vztahové znaky (fidelita, koordinace)
  • 11. Ekosystém: funkční jednotky (producenti, konzumenti, destruenti, reducenti), potravní (trofické) řetězce (pyramidy), kumulace, tok energie; homeostáze a stabilita ekosystému
  • 12. Produktivita ekosystémů (tropický deštný les, korálový útes, subboreální moře); produkce (primární a sekundární); biogeochemické cykly (H2O, C, O, N, S, P).
Literatura
  • BEGON, M., JOHN L. HARPER J.L. a COLIN R. TOWNSEND, C.R. (1997). Ekologie: jedinci, populace a společenstva. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 949 s.
  • TOWNSEND, C. R., MICHAEL BEGON M. A JOHN L. HARPER, J.L. (2003). Essentials of ecology. 2nd ed. Malden: Blackwell Publishing, 530 pp.
  • LAŠTŮVKA, Zdeněk a Pavla KREJČOVÁ. Ekologie. 1. vyd. Brno: Konvoj. 184 s. ISBN 8085615932. 2000. info
  • SLAVÍKOVÁ, Jiřina. Ekologie rostlin. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 366 s. 1986. info
  • LOSOS, Bohumil. Ekologie živočichů. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 316 s. 1985. info
Výukové metody
přednáška
Metody hodnocení
Zkoušení probíhá v první fázi formou standardního (abcd) testu. Podmínkou připuštění ke zkoušce jsou ale 3 uznané výstupy (ze 6 celkem požadovaných) ze cvičení (protokoly resp. seminární práce z EKOL).
Informace učitele
Předpokladem pro zapsání předmětu by rozhodně mělo být úspěšné absolvování předmětů ZOBP, ZOZP, BHNP a ZZBP a také současné zapsání předmětů ZBVP, ZZSP a CTBZ!
Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je vyučován každoročně.
Předmět je zařazen také v obdobích podzim 2003, podzim 2004, podzim 2005, podzim 2006, podzim 2007, podzim 2008, podzim 2009, jaro 2010, jaro 2011, jaro 2012, jaro 2013, jaro 2014, jaro 2015, jaro 2016, jaro 2017, jaro 2019.