DVHc023 Cyklus přednášek o brněnském divadle

Filozofická fakulta
jaro 2011
Rozsah
2/0. 3 kr. (plus 2 za zk). Doporučované ukončení: zk. Jiná možná ukončení: z.
Vyučující
doc. MgA. David Drozd, Ph.D. (přednášející)
prof. PhDr. Margita Havlíčková (přednášející)
Mgr. Klára Latzková (přednášející)
prof. PhDr. Eva Stehlíková (přednášející)
Mgr. Libor Vodička, Ph.D. (přednášející)
Garance
doc. Mgr. Pavel Drábek, Ph.D.
Seminář estetiky – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: doc. Mgr. Pavel Drábek, Ph.D.
Rozvrh
Út 10:50–12:25 G01
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
předmět má 6 mateřských oborů, zobrazit
Cíle předmětu
Kurz seznámí studenta s dějinamičeského a německého divadla v Brně. Na konci tohoto kurzu bude student schopen: pojmenovat specifické rysy historického vývoje divadla v Brně; porozumět a vysvětlit rozdíly mezi českým a německým divadlem v Brně; popsat důležité umělecké proudy v divadle v Brně; porovnat pozici českého a německého divadla v Brně;
Osnova
  • 1. Stručné dějiny německého divadla v Brně 1668-1800; 2. Stručné dějiny německého divadla v Brně 1800-1944; 3. Stručné dějiny českého divadla v Brně 1830-1918; 4. Stručné dějiny českého divadla v Brně 1919-1989; 5. Německé divadlo v Brně 1919-1938 I.; 6. Německé divadlo v Brně 1919-1938 II.; 7. Osobnosti brněnského divadla 1884-1945; 8. Jindřich Honzl a Emil František Burian v Brně; 9. Brněnské divadelní experimenty 1919-1938; 10. Loutkové divadlo v Brně;
Literatura
  • Dějiny českého divadla. III. (Variant.) : Přehledné dějiny českého divadla. Část III., Doba konstituční : 1846-1852. info
  • Profesionální divadlo v královském městě Brně 1668-1733
  • Dějiny českého divadla . Část IV.
Výukové metody
Teoretická příprava - přednáška (2 hodiny týdně), diskuse. Individuální příprava - četba zadaných textů. Individuální konzultace 1x týdne po dohodě;
Metody hodnocení
Závěrečný písemný test, k úspěšnému zvládnutí zkoušky je potřeba dosáhnou alespoň 50 bodu ze 100;
Informace učitele
Harmonogram a anotace 22. 2. – Mgr. J. Blecha: Loutkové divadlo v Brně I. (nejstarší kořeny, brněnské rodiny Kopeckých, tzv. rodinné loutkové divadlo, amatérské soubory a nezávislé skupiny). Přednáška stručně seznamuje s nejvýznamnějšími událostmi a počiny v oblasti loutkového divadla v Brně od nejstarší doby po současnost (kromě profesionálního LD Radost). Zmiňuje hostování cizích loutkářů a princip jejich produkcí, na příkladu dvou brněnských rodin Kopeckých přináší základní informace o českém tradičním marionetovém divadle. Prostřednictvím výtvarně avantgardního stolního loutkového divadla Miroslava Koláře přibližuje jev rodinného loutkového divadla 1. poloviny 20. století. Dále se zabývá amatérskými loutkářskými soubory (LD Tyršovy sokolské jednoty, LD Radost v Husově dvoraně, LS Jitřenka, LS Ajdivadlo) formujícími moderní profesionální loutkové divadlo a nezávislými skupinami (Studio Dům, D-Dílna Studia Dům, Divadlo Líšeň). 1. 3. – Mgr. J. Blecha: Loutkové divadlo v Brně II. (institucionální divadlo - Loutkové divadlo Radost). Přednáška se zabývá kořeny a historií Loutkového divadla Radost. Na jeho příkladě seznamuje se základními aspekty českého moderního profesionálního loutkářství. 8. 3. – Mgr. J. Spáčilová, Ph.D.: Italská opera a oratorium v Brně v 1. polovině 18. století. Přednáška bude věnována vokálně dramatické hudbě v Brně v období baroka, zejména ve 20. a 30. letech 18. století. Italská opera byla v této době provozována v městském Divadle V taverně, oratorium bylo pěstováno v brněnských kostelech a v paláci olomouckého biskupa Schrattenbacha. Ve středu zájmu bude především operní a oratorní repertoár (díla místních i světových skladatelů provedená pouze v Brně, repertoárové návaznosti na Prahu, Vídeň a Itálii), pozornost bude věnována i personálním otázkám (italští zpěváci – členové operních společností). Literatura: • Vladimír Helfert: Opera o Donu Juanu v Brně r. 1734, Časopis matice moravské 41-42, 1917-18, s. 249-265, 43-44, 1919-1920, s. 65-108. • Daniel E. Freeman: The Opera Theater of Count Franz Anton von Sporck in Prague, Studies in Czech Music 2, Stuyvesant – New York 1992. • Jiří Sehnal: Počátky opery na Moravě. Současný stav vědomostí, in: O divadle na Moravě, AUPO fac. philos., Suppl. 21, Praha 1974, s. 55–77 (separát článku v ODH MZM). • Margita Havlíčková: Profesionální divadlo v královském městě Brně 1668 – 1733, Brno 2009 • Jana Spáčilová: Současný stav libret italské opery na Moravě v 1. polovině 18. století. Acta musicologica.cz. Revue pro hudební vědu, 2006, 2. • Jana Spáčilová: Antonio Vivaldi a italská opera v Brně: Orlando furioso a Tullo Ostilio (1735). Opus musicum 2008 (40), č. 4, s. 22-27. • Jana Spáčilová: Olomoucký biskup Schrattenbach a hudba vrcholného baroka IV. Brněnská oratoria „z rozkazu jeho Eminence“. Opus musicum 2005 (37), č. 4, s. 36-43. • Jana Spáčilová: Hudba na dvoře olomouckého biskupa Schrattenbacha (1711–1738). Příspěvek k libretistice barokní opery a oratoria. Disertační práce, Brno 2006, zejména s. 128-181. • Jana Spáčilová: Nové poznatky k hudbě na dvoře olomouckého biskupa Schrattenbacha, Musicologica Brunensia, SPFFBU, H 45, 1-2, 2010, s. 198-206. 15. 3. – Mgr. K Latzková: České herecké společnosti a jejich místo v divadelním provozu českého Národního divadla. Družstvo českého národního divadla v Brně bylo založeno v lednu roku 1881 a pro své potřeby, tedy pro pravidelné provozování her v českém jazyce, zakoupilo dům zvaný hospoda „U Marovských“ na Žerotínově (tehdy Ratvítově) náměstí. Družstvo mělo v divadelním provozu až do roku 1891 zastřešující organizační funkci, do získaného divadelního sálu najímalo cestující herecké společnosti, které zde uváděly svůj tradiční repertoár. První sezona (1884/1885) pod vedením společnosti Jana Pištěka byla úspěšnou především z hlediska národně společenského. Velký zájem o české divadlo ze strany brněnského českého obecenstva potvrdil dávný nárok českého Brna na vlastní stálé divadlo. I následující sezona (1885/1886), zadána řediteli Františku Pokornému, upevňovala tento svazek mezi lidovými vrstvami a českým kulturním dění. Následující sezony patřily divadelní společnosti Pavla Švandy ze Semčic, která byla ve své době považována za nejlepší hned po souboru Národního divadla. Tato společnost přinesla konečně změnu repertoáru. Na rozdíl od předchozích, typicky kočovných produkcí, nabízel Švanda pravidelnou a promyšlenou dramaturgii, vytvářející specifický divadelní styl vznikající podle požadavků brněnského publika. Švandova éra v Brně od roku 1886 do roku 1891 je nejvýraznějším obdobím brněnského divadla před rokem 1900. Od roku 1891 do roku 1898 převzalo Družstvo provoz divadla do vlastní režie, ale po tomto pokusu se opět vrátilo k soukromým divadelním podnikatelům (F. Lacina, A. Staněk-Doubravský, A. J. Frýda, A. Fencl a V. Jiříkovský). Rokem 1918 tato éra končí. V přednášce se budeme věnovat především počátečním rokům českého divadla a popíšeme způsob, jakým mělo Družstvo vliv na provoz a repertoár divadla. Podrobně se zaměříme především na významnou éru Pavla Švandy ze Semčic a na problémy, které přinesl přechod k vedení divadla samotným Družstvem 22. 3. – Mgr. V. Valentová, Ph.D.: Dramatik Jiří Mahen. Dramatická tvorba Jiřího Mahena je dnes, ve srovnání s jinými jeho aktivitami, téměř zapomenuta. Z více než třiceti rozmanitých her si připomeneme jednak ty svého času nejznámější (Janošík, Ulička odvahy…), ale především ty nejosobitější, které v mnohém předběhly svou dobu, a jejichž poetika zůstává nedoceněna (v mlhavém povědomí diváků žije nejspíš pouze soubor libret Husa na provázku, a to jen díky brněnské experimentální scéně, která si vypůjčila jeho název). 29. 3. – Doc. PhDr. M. Havlíčková: České a německé divadlo v Protektorátu Böhmen u. Mähren. Přednáška bude věnována nelehkému období Protektorátu, ve kterém jak české, tak německé divadlo podléhalo politickým tlakům a bylo nejrůznějšími způsoby deformováno. Čeští umělci pod vedením ředitele V. Jiřikovského vyjadřovali ve svých inscenacích do poslední chvíle nesouhlas s okupací, poté divadlo přežívalo v provizorních podmínkách – pokud mu nebyla činnost přímo zakázána. Je málo známo, že také demokratická část německého souboru se pokusila o aktivní vyjádření odporu s nastupujícími změnami, a to ještě v období tzv. 2. republiky. Také tyto síly však byly s nástupem Protektorátu zlikvidovány. 5. 4. – Mgr. K. Kovářová, Ph.D.: Činohra Státního divadla v Brně v 60. letech 20. století. Přednáška seznámí posluchače s programem politického antiiluzivního divadla, které v tehdejší Mahenově činohře vytvořila skupina divadelníků soustředěná kolem jejího uměleckého šéfa Miloše Hynšta. Po stručném nastínění dobové situace v českém divadelnictví bude pozornost věnována programu politického divadla, jeho přednostem a omezením, soudobé recepci, inspiračním vlivům, Hynštovým spolupracovníkům apod. Další výklad pojedná o tom, jakým způsobem se tyto teoretické postuláty konkrétně odrazily v inscenační praxi a jak ovlivnily jednotlivé složky divadelního artefaktu. Jako názorné ukázky poslouží vybrané stěžejní inscenace Evžena Sokolovského, jehož režijní tvorba patří mezi dlouhodobý předmět výzkumu přednášející 12. 4. – Mgr. K. Kovářová, Ph.D.: E. Sokolovský a Satirické divadlo Večerní Brno. Večerní Brno vzniklo v roce 1959 v rámci hnutí tzv. malých scén a během své třiatřicetileté existence odehrálo celkem 155 inscenací. Do historie českého divadelnictví se však významně zapsalo pouze dvakrát: v první polovině šedesátých let, když v něm působil Evžen Sokolovský ve funkci uměleckého šéfa a režiséra, a poté na konci šedesátých let dvěma inscenacemi režiséra Petera Scherhaufera, které bezprostředně zareagovaly na srpnové události roku 1968. Přednáška se zaměří zejména na etapu spojenou s působením Evžena Sokolovského – díky němu samotnému, jeho jasné koncepci a představě o satirickém divadle stalo se Večerní Brno v kontextu malých scén ojedinělým právě tím, že ve vrcholném období uvádělo satirické hry, které se navíc opíraly o původní texty z autorské dílny divadla. Večerní Brno se tehdy stalo divadlem nejpolitičtějším, za nímž se sjížděli diváci z celého Československa. 19. 4. – Mgr. M. Flašar, Ph.D.: Johanes doktor Faust jako autoportrét Josefa Berga? Faustovské téma by se v mnohém mohlo stát metaforou životního příběhu brněnského skladatele a literáta Josefa Berga (1927-1971). Berg se k němu propracovává na konci svého poměrně krátkého života, a to hned ve dvou verzích operního tvaru. Zkráceně bývají označovány jako „malý“ a „velký“ Faust. Velikost „velkého“ Fausta je poněkud zmírněna faktem, že vychází z loutkové předlohy Matěje Kopeckého. Pokud přijmeme pohled na faustovské téma jako expozici epistemologických otázek po skutečném a zdánlivém poznání, etických otázek volby mezi dobrem a zlem či právem na sebeurčení člověka, může se tento příběh stát i Bergovým příběhem. Svou kariéru Berg začínal jako optimistický zastánce idejí komunismu, které se odrážejí v jeho hudební tvorbě raných padesátých let. V této době nacházíme mezi jeho skladbami řadu masových písní napsaných podle vzoru socialistického realismu. S blížícími se šedesátými lety dochází u Berga (stejně jako u mnoha ostatních) k určitému rozčarování. Svou pozornost zaměřuje na komorní operu často psanou v kritickém duchu. Výběr syžetů je poměrně široký: od fašismu (Evropská turistika) po starověké Řecko (Eufrides před branami Tymén nebo Odysseův návrat). Hlavní přístupy použité v těchto dílech jsou ironie, imitace, deformace a parodie. Johanes doktor Faust je poslední ze série Bergových oper – dokončena a provedena byla až po jeho smrti, jejíž 40. výročí si právě připomínáme. 26. 4. – Mgr. L. Vodička, Ph.D.: Divadlo Husa na provázku. 3. 5. – Mgr. L. Vodička, Ph.D.: Brněnská divadla v sametové revoluci. 17. 5. – Mgr. L. Vodička, Ph.D.: Problematika výzkumu divadla v Brně po r. 1945. Cyklus přednášek o brněnském divadle ve druhé polovině 20. století představí postupně tři okruhy témat, které se vzájemně prolínají a doplňují. Prvním nám bude jedno z nejdůležitějších a nejslavnějších „studiových divadel“: divadlo Husa na provázku v Brně, čili Divadlo na provázku, tamtéž, od jeho založení v roce 1967, přes profesionalizaci divadla a přiřazení ke Státnímu divadlu Brno, po začátek 90. let, resp. existence D(H)NP v Domě umění. („Konce“ ve Fanalu a Morávek již ne! Tálskou a Studio Dům nechávám s díky kolegům Sandře Donáczi a Davidu Drozdovi.) Druhé téma se dotkne problematiky divadelnosti ulice, divadelnosti svátků a obřadů, divadelnosti revoluce atd. „Úlohy a role“ divadla a divadelníků v tzv. sametové revoluci v listopadu 1989 na jednom konkrétním (brněnském) příkladu. Mnoho audiovizuálních ukázek. Autentické dokumenty. Třetí se zaměří na problematiku metodologie a literatury předmětu. Brněnská divadelní kultura poválečného budování (s odkazy na divadlo předválečné i okupační). 10. 5. – Mgr. D. Drozd, Ph.D.: Režisérka Eva Tálská.
Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je zařazen také v obdobích podzim 2010.
  • Statistika zápisu (nejnovější)
  • Permalink: https://is.muni.cz/predmet/phil/jaro2011/DVHc023