FF:DU2002 Metodologie dějin umění - Informace o předmětu

DU2002 Seminář II: Metodologie dějin umění

Rozsah

0/2/0. 5 kr. Ukončení: k.

Vyučující

prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc. (přednášející)

Garance

prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc.
Seminář dějin umění – Filozofická fakulta
Dodavatelské pracoviště: Seminář dějin umění – Filozofická fakulta

Rozvrh

Po 8:00–9:40 K31, kromě Po 15. 4.

Předpoklady

Navštěvování a absolvování kurzu Historiografie dějin umění (bakalářský studijní program), případně znalost látky z historiografie v rozsahu publikace: Jiří Kroupa, Školy dějin umění (Metodologie dějin umění I). Brno 2007.

Omezení zápisu do předmětu

Předmět je otevřen studentům libovolného oboru.
Předmět si smí zapsat nejvýše 15 stud.
Momentální stav registrace a zápisu: zapsáno: 14/15, pouze zareg.: 0/15, pouze zareg. s předností (mateřské obory): 0/15

Cíle předmětu

„Umělecké dílo můžeme přirovnat k hvězdě, která se dá nahlížet v různých možných konstelacích. To, co vypovídá, závisí od vzorců výkladu, které my mu projektujeme - tedy od systému vztahů, do nichž je postavíme” (Werner Hofmann).
Cílem tohoto kurzu je seznámit posluchače s ústředními teoriemi, přístupy a výklady v současné disciplíně dějiny umění. Systematickou formou jsou posluchačům představeny rozmanité možnosti analýzy a interpretace po roce 1945. Hlavní formou přednášek je práce s literaturou v seminární knihovně Semináře dějin umění.
Důležitými tématy jsou: Dějiny umění po 2. světové válce a jejich proměna v 70. letech 20. století; Základní pojmy v dějepisu umění (styl – struktura – téma a symbol – funkce – čas); Uměleckohistorické přístupy (znalectví - formálně interpretační – kontextuální); Heteronomní přístupy; Přístupy aplikovaných disciplín.

Výstupy z učení

Student bude po absolvování kurzu schopen
- orientovat se v současné metodologii dějin umění a číst současnou uměleckohistorickou literaturu;
- kriticky promýšlet možnosti různých uměleckohistorických přístupů;
- napsat krátkou studii či proslovit přednášku na téma z teorie a metodologie dějin umění.

Osnova

• Uvedení: Historik umění a jeho „řemeslo“: Umění dějin umění; Poznání mimovědecké – předvědecké - vědecké; Tři osoby historika umění; Uměleckohistorické řemeslo (Popis a rozpoznání – Heuristika – Analýza a komparace – Rekonstrukce kontextu – Konstrukce významu).
• 1. Dějiny umění po 2. světové válce: Mezinárodní kongresy a CIHA; Obnova uměleckohistorických institucí po válce; nový scientismus; nové výklady a nová témata.
• 2. Kritická teorie a současný dějepis umění: Hans Belting: Konec dějin umění; kritická teorie v USA; tzv. „New Art History“; antropologie obrazu (Bildanthropologie).
• 3 Dějiny umění jako humanistická disciplína - hlavní osobnosti: Kurt Badt, Otto Pächt, André Chastel, Pierre Francastel, Jan Bialostocki; podstatný význam badatelského díla Ernsta H. Gombricha (1909-2001).
• 4. Základní pojmy v dějepisu umění – styl: Pojem stylu před historismem (maniera, styl, ideál); odlišení stylu u Winckelmanna a Rumohra; tři podoby stylu v současnosti (styl jako norma, jako výraz, jako modus).
• 5. Základní pojmy v dějepisu umění – struktura: Tvarová psychologie a tzv. „Mladší vídeňská škola“; francouzský poválečný strukturalismus; strukturální přístup ve výzkumu umění 19. a 20. století (W. Hofmann).
• 6. Základní pojmy v dějepisu umění - téma a symbol: Ikonologie v raném novověku (Andrea Alciati, Cesare Ripa); emblematika: hieroglyf, emblém a impresa a jejich rozlišení; vznik křesťanské ikonografie ve 2. půli 19. století ; rozvoj profánní ikonografie; Iconclass.
• 7. Základní pojmy v dějepisu umění – funkce: Zadání a „úloha“ v uměleckém díle; „decorum“; funkce sociální a sociálně psychologická.
• 8. Uměleckohistorické přístupy – Znalectví: Znalectví jako předpoklad uměleckohistorické práce; katalogy, soupisy, korpusy; Morelliho metoda, metodické znalectví, znalectví dnes.
• 9. Uměleckohistorické přístupy - Analýza formy: Školy „čistého vidění“; Heinrich Wölfflin a formální analýza; stylová kritika; stylově historický přístup a Max Dvořák; klasifikace a dějinnost forem - podoba času.
• 10. Uměleckohistorické přístupy - Ikonograficko-ikonologický: Aby Warburg a kulturní historie; Erwin Panofsky a „vnitřní význam“; rozšíření ikonologie v poválečné době; kritiky ikonologie v 60. a 70. letech 20. století.
• 11. Přístupy autonomní – uměleckohistorické: Rozlišení autonomních a heteronomních přístupů; hlavní přístupy při založení disciplíny; další autonomní přístupy.
• 12. Přístupy heteronomní: Definice heteronomních přístupů (tj. přístupů z jiných vědních disciplín) a jejich význam pro dějiny umění; kulturně-historický přístup; sociální dějiny umění versus sociologie umění; psychologie a psychoanalýza; semiotický přístup; užití metod přírodovědných a exaktních.
• 13. Aplikované disciplíny: Uměleckohistorická muzeologie; Památková péče.

Literatura

• KROUPA, Jiří. Metody dějin umění. Metodologie dějin umění 2. První. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 343 s. Historiae Artium. ISBN 978-80-210-5315-1. info
• Art history and its methods : a critical anthology. Edited by Eric Fernie. Repr. London: Phaidon, 1999, 384 s. ISBN 0714829919. info
• MINOR, Vernon Hyde. Art history's history. 2nd ed. New Jersey: Upper saddle river, 2001, xii, 228. ISBN 0130851337. info
• Art history, aesthetics, visual studies. Edited by Michael Ann Holly - Keith P. F. Moxey. Williamstown, Mass.: Sterling and Francine Clark Art Institute, 2002, xvii, 271. ISBN 0931102499. info

Výukové metody

Seminář, prezentace referátu a domácí četba textů.

Metody hodnocení

Písemný referát, ústní prezentace.

Další komentáře

Studijní materiály
Předmět je vyučován každoročně.

• Statistika zápisu (nejnovější)
  
• Permalink: https://is.muni.cz/predmet/phil/jaro2024/DU2002