Bioanalytická chemie

Termín přijímací zkoušky
Pozvánka k přijímací zkoušce je uchazeči zpřístupněna nejméně 10 dní před termínem konání zkoušky skrze e-přihlášku.

Podmínky přijetí
Pro přijetí musí uchazeč získat minimálně 120 bodů v odborné a minimálně 60 bodů v jazykové části zkoušky.
Úspěšný uchazeč je informován o přijetí v e-přihlášce a následně obdrží pozvánku k zápisu.

Kapacita programu
Kapacita daného programu není pevně stanovena, studenti jsou přijímáni na základě rozhodnutí oborové rady po posouzení jejich předpokladů ke studiu a motivace.

Cílem studia je příprava vysoce kvalifikovaných pracovníků pro vědeckou práci v různých oblastech Bioanalytické chemie v akademickém i firemním prostředí, nebo ve specializovaných akreditovaných laboratořích. V úvodním období si studenti absolvováním vybraných přednášek a konzultací prohloubí a upevní potřebné teoretické základy nad rámec předchozího magisterského stupně. Paralelně probíhá zpracování samostatné literární rešerše k zadanému tématu doktorské disertace. Při tom by se studenti měli naučit účinně využívat databází aktuálně přístupných z PřF, knižních a časopisových fondů MU, meziknihovních služeb a v některých případech i přímé komunikace s autory publikací např. na odborných konferencích. Těžiště činnosti studentů však bude spočívat v jejich vlastní experimentální práci a aktivním zapojení do řešení výzkumných projektů školitelů. Jsou vedeni k tomu, aby samostatně připravili návrh dílčího projektu (česky i anglicky) a zúčastnili se s ním veřejné soutěže (v současnosti např. doktorandské projekty FRMU a pro nejlepší i regionální program Brno PhD Talent JCMM). Měli by dokonale zvládnout zpracování získaných experimentálních dat, jejich interpretaci a následnou prezentaci v různých formách (vystoupení na semináři a na konferencích, příprava posteru, jednoduchá webová stránka, příprava publikace), samozřejmě se zvládnutím moderního počítačového a programového vybavení.

Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• Naplánovat a vypracovat řešení zadaného úkolu z oblasti výše zmíněné problematiky s využitím pokročilé laboratorní instrumentace.
• Vyvinout a ověřit laboratorní metodu.
• Získat, uložit, zpracovat, a správně interpretovat a prezentovat experimentální data.
• zavádět, udržovat a ověřovat zásady správné laboratorní praxe na pracovišti.
• řídit pracovní tým, rozdělovat dílčí úkoly a kontrolovat jejich realizaci.
• Předávat získané zkušenosti a vědomosti formou výuky.
• Zpracovat návrh juniorského vědeckého projektu pro tuzemské vědecké agentury GA MU, GA ČR, JCMM
• Orientovat se v převádění výsledků výzkumu do praxe, chápat fungování firemního prostředí a mít základní manažerské dovednosti.
• Navazovat a udržovat kontakty s odborníky v oboru na domácí půdě a v zahraničí.

Absolventi programu budou připraveni pro práci v biochemickém, farmaceutickém, veterinárním a zdravotnickém výzkumu, a to jak s orientací na základní, tak i aplikovaný výzkum, v biotechnologických výrobách s výše uvedeným zaměřením, a ve specializovaných certifikovaných laboratořích, což jim dává možnost perspektivního uplatnění nejen na tuzemském, ale i zahraničním pracovním trhu.

Mohou však také pokračovat v akademické kariéře na vysokých školách a výzkumných ústavech v ČR nebo i v zahraničí (např. formou postdoktorandských pobytů). Uplatní se na řídicích funkcích a jako vědeckovýzkumní a vývojoví pracovníci v soukromých firmách a v biochemických laboratořích nejrůznějších institucí zaměřených na humánní nebo veterinární medicínu, farmacii, zemědělství a biotechnologii.

Bioanalytická chemie je dynamicky se rozvíjející obor, sahající od biochemických přes molekulárně biologické a instrumentálně analytické přístupy až k pokročilému zpracování experimentálních dat, studenti doktorských programů přitom musí být vzděláváni v nejmodernějších trendech bianalytických metod. Tento rozvoj nejde realizovat bez neustálé inovace výzkumné infrastruktury odrážející stále probíhající rozvoj stávajících a nástup zcela nových metodik, což je prakticky nemožné přímo na Biochemickém ústavu. Doktorandi tak během přípravy disertační práce navštíví i jiná tuzemská případně zahraniční pracoviště, což lze za jistou formu praxe také považovat.

Dizertační práce je povinnou součástí výuky v doktorském studiu, jejímž cílem je prokázat schopnost studentů originálně přispět k empirickému nebo teoretickému výzkumu. Může být psána česky, slovensky nebo anglicky. Práce musí obsahovat nové výzkumné poznatky, které student zjistil samostatně nebo ve spolupráci s ostatními a které byly publikovány nebo přijaty k publikaci v mezinárodně uznávaných vědeckých časopisech s recenzním řízením.

V souladu s mezinárodními zvyklostmi je preferovanou formou disertační práce komentovaný soubor publikací vyšlých, přijatých nebo minimálně odeslaných k publikaci. Preferováno je předložení celé práce v jazyce anglickém. Dizertační práce vychází standardně ze tří publikací/rukopisů, pro které jsou stanoveny tyto minimální požadavky:

- minimálně jedna publikace (vyšlá nebo přijatá k tisku) v časopise s impaktním faktorem dle ISI WOS nad mediánem oboru, u které je student prvním autorem;

- minimálně jedna další publikace vyšlá nebo přijatá k tisku v časopise s impaktním faktorem dle ISI WOS, u které je student alespoň spoluautorem;

- minimálně jeden další rukopis připravený k publikaci, u kterého je student alespoň spoluautorem.

Požadavek tří publikací může být v dizertaci nahrazen menším počtem článků, pokud student samostatně zpracoval rozsáhlý výzkum a výsledky publikoval v komplexních pracích v nejpřednějších vědeckých časopisech.

Doktorand musí být prvním autorem alespoň jedné publikace. Publikace se společným prvním autorem se počítá zlomkem jedna děleno počtem prvních autorů (tj. u dvou prvních autorů se počítá za 1/2 publikace atd.). To znamená, že jedna publikace se společným prvním autorem nestačí ke splnění požadavku prvoautorství. Jsou-li články a rukopisy obsažené v disertační práci nebo předkládané k obhajobě psány se spoluautory, musí doktorand v dizertační práci jasně vymezit svůj věcný podíl na každém z nich.

V případě klasické dizertační práce text obsahuje přehledný teoretický úvod do řešené problematiky (v rozsahu cca 10-20 stran bez referencí) a ucelenou stať k vlastním výsledkům (10-20 stran textu bez referencí), která logicky propojí jednotlivé studie (články, rukopisy, tyto jsou uvedeny jako přílohy) a zasadí získané výsledky do kontextu současného poznání. Co se týče komentovaného souboru publikaci, který musí být založen minimálně na 3 publikacích, ten musí rovněž obsahovat přehledný teoretický úvod do řešené problematiky o obdobném rozsahu, následně jsou uvedeny jednotlivé relevantní publikace s 2 – 3 stránkovým komentářem. V textu musí doktorand prokázat svůj odborný nadhled a širší orientaci v oboru než jen ve specializovaných tématech jednotlivých článků.