Mnoho povyku pro Heterocosmica aneb Několik poznámek k fikčním světům divadelních inscenací

MERENUS, Aleš. Mnoho povyku pro Heterocosmica aneb Několik poznámek k fikčním světům divadelních inscenací. Praha: Ústav české literatury AV ČR, v.v.i., 2012, s. 175-200, 25 s. ISBN 978-80-85778-88-5.

Základní údaje

Originální název

Mnoho povyku pro Heterocosmica aneb Několik poznámek k fikčním světům divadelních inscenací

Název anglicky

Much Ado About Heterocosmica Or A Few Remarks On Fictional Worlds of Theatre

Autoři

MERENUS, Aleš

Vydání

Praha, od s. 175-200, 25 s. 2012

Nakladatel

Ústav české literatury AV ČR, v.v.i.

---

Další údaje

Typ výsledku

Kapitola resp. kapitoly v odborné knize

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

ISBN

978-80-85778-88-5

Klíčová slova česky

fikční světy, divadelní inscenace, Lubomír Doležel

Klíčová slova anglicky

fiction worlds, theatrical performance, Lubomír Doležel

---

Anotace

V originále

Záměrem studie je prozkoumat možnosti uplatnění konceptu fikčních světů při analýze divadelních inscenací. Text se pokouší promyslet a zhodnotit dosavadní návrhy v této oblasti a srovnat je s některými podobnými, ne však totožnými, teoretickými modely, jež se v teatrologii objevily v průběhu minulého století. Druhá polovina textu se pak zaměřuje na možné propojení fikčních světů s hierarchickým modelem divadelní komunikace Iva Osolsobě. Centrálním termínem takto vystavěné teorie fikčních světů divadelních inscenací je situace, která je hlavním materiálem a zároveň objektem divadelního umění. V závěru je pak vytyčeno několik základních úkolů, s nimiž by se měla případná fikční sémantika divadla nějak vyrovnat.

Anglicky

The present study aims to explore possible applications of the fictional worlds concept for analyzing theatre performance. It attempts to analyze and evaluate existing notions in this area and compare them with several similar, though not identical, theoretical models, which appeared in theatre studies in the last century. The second half of the text focuses on the possibility of connecting fictional worlds with Ivo Osolsobě’s hierarchical model of theatrical communication. “Situation” as the central term of such theatre performance fictional worlds theory, is the main material as well as object of the theatrical art. The conclusion lists several basic tasks that a fictional semantics of theatre should cope with.