UĞURLU, Emin, Jan ROLEČEK a Erwin BERGMEIER. Oak woodland vegetation of Turkey-a first overview based on multivariate statistics. Applied Vegetation Science. Wiley-Blackwell, 2012, roč. 15, č. 4, s. 590-608. ISSN 1402-2001. Dostupné z: https://dx.doi.org/10.1111/j.1654-109X.2012.01192.x.
Další formáty:   BibTeX LaTeX RIS
Základní údaje
Originální název Oak woodland vegetation of Turkey-a first overview based on multivariate statistics
Název česky Vegetace dubových lesů Turecka – první přehled založený na mnohorozměrné statistice
Autoři UĞURLU, Emin (792 Turecko), Jan ROLEČEK (203 Česká republika, garant, domácí) a Erwin BERGMEIER (276 Německo).
Vydání Applied Vegetation Science, Wiley-Blackwell, 2012, 1402-2001.
Další údaje
Originální jazyk angličtina
Typ výsledku Článek v odborném periodiku
Obor 10600 1.6 Biological sciences
Stát vydavatele Spojené státy
Utajení není předmětem státního či obchodního tajemství
Impakt faktor Impact factor: 2.263
Kód RIV RIV/00216224:14310/12:00061426
Organizační jednotka Přírodovědecká fakulta
Doi http://dx.doi.org/10.1111/j.1654-109X.2012.01192.x
UT WoS 000308373500014
Klíčová slova česky fytogeografie;gradientová analýza;klasifikace vegetace
Klíčová slova anglicky gradient analysis;phytogeography;vegetation classification
Štítky AKR, rivok
Příznaky Mezinárodní význam, Recenzováno
Změnil Změnila: Ing. Andrea Mikešková, učo 137293. Změněno: 11. 4. 2013 10:55.
Anotace
The main gradients in compositional diversity of Turkey’s oak woodland vegetation range from xerophytic evergreen woodlands near the Mediterranean Sea coast to mesophytic deciduous forests near the Black Sea coast and to continental open (semi-) deciduous (south-) east Anatolian woodlands and shrublands. These compositional gradients are associated with gradients in species traits and macroclimate. Silvopastoralism and coppicing are very common forms of land use of Turkish oak forests, although both have somewhat declined recently. Old-growth forests are scarce or absent in most oak-dominated systems.
Anotace česky
Hlavní gradienty druhového složení tureckých doubrav sahají od xerotermních stálezelených lesů na pobřeží Středozemního moře k mezofilním opadavým lesům na pobřeží Černého moře a ke kontinentálním otevřeným (polo)opadavým (jiho)východoanatolským lesům a křovinám. Tyto gradienty druhového složení jsou spojeny s gradienty v druhových vlastnostech a makroklimatu. Lesní pastva a pařezení jsou běžnými způsoby hospodaření v tureckých dubových lesích, byť v poslední době poněkud ustoupily. Staré porosty jsou vzácné nebo zcela chybějí ve většině ekosystémů s dominancí dubu.
VytisknoutZobrazeno: 26. 4. 2024 07:33