6 + 4 znaky maligního nádoru: revize Weinbergova konceptu po
dvanácti letech

e 2012

6 + 4 znaky maligního nádoru: revize Weinbergova konceptu po dvanácti letech

JURÁČEK, Jaroslav a Ondřej SLABÝ

Základní údaje

Originální název

6 + 4 znaky maligního nádoru: revize Weinbergova konceptu po dvanácti letech

Autoři

JURÁČEK, Jaroslav a Ondřej SLABÝ

Vydání

1. vyd. Brno, 5 s. číslo 2, 2012

Nakladatel

Hlavní výbor Čs. biologické společnosti v Brně

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Přehledové a vzdělávací texty

Obor

30200 3.2 Clinical medicine

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Organizační jednotka

Středoevropský technologický institut

Klíčová slova česky

onkologie; maligní nádor; Weinbergův koncept

Změněno: 17. 12. 2012 10:47, Mgr. Petra Vychytilová, Ph.D.

Anotace

V originále

Vznik a rozvoj nádorového onemocnění je několikastupňový a obvykle dlouho trvající proces, v jehož průběhu prodělávají normální buňky genetická poškození. Tato skutečnost společně s dědičnými předpoklady vede k manifestaci transformovaného fenotypu. Při charakterizaci maligního nádoru se však nelze omezit jen na vlastní transformované buňky, ale je třeba vzít v úvahu také fakt, že nádor představuje vysoce komplexní tkáň, jejíž důmyslnost a uspořádanost podle některých autorů převyšuje tu, kterou pozorujeme u většiny normálních tkání. Základním kamenem takové tkáně je vlastní nádorový parenchym, který iniciuje a řídí vývoj onemocnění. Neméně důležitou složkou je ovšem nádorové stroma, které má zejména výživovou a podpůrnou funkci. Zahrnuje především buňky imunitního systému, endoteliální buňky, fibroblasty, případně nádorové kmenové buňky. Nádorové stroma vytváří mikroprostředí nezbytné pro nádorové buňky a pomocí řady mechanismů ovlivňují rozvoj a růst primárního nádoru. Na základě těchto znalostí definovali Weinberg a Hanahan v roce 2000 šest hlavních znaků definujících maligní nádor. Patří sem soběstačnost v produkci růstových signálů, necitlivost k signálům zastavujícím buněčný cyklus, poškození apoptózy, neomezený replikační potenciál, schopnost angiogeneze a tvorba metastáz. Takto nadefinované hlavní znaky maligního nádoru byly po dlouhou dobu široce akceptovány a postupně se z nich staly informace učebnicového charakteru. Nicméně pokrok v oblasti nádorové biologie v posledních deseti letech vedl k tomu, že stejní autoři revidovali v roce 2011 tuto zásadní práci a doplnili ji o další 4 znaky: deregulace energetického metabolizmu, únik před imunitním systémem, genomová nestabilita a mutace a nádorem vyvolaný zánět, přičemž poslední dva označili jako takzvané znaky podmiňující.

Citovat

JURÁČEK, Jaroslav a Ondřej SLABÝ. 6 + 4 znaky maligního nádoru: revize Weinbergova konceptu po dvanácti letech. 1. vyd. Brno: Hlavní výbor Čs. biologické společnosti v Brně, 2012, 5 s. číslo 2.

@article{1078735,
   author = {Juráček, Jaroslav and Slabý, Ondřej},
   address = {Brno},
   edition = {1.},
   language = {cze},
   location = {Brno},
   publisher = {Hlavní výbor Čs. biologické společnosti v Brně},
   title = {6 + 4 znaky maligního nádoru: revize Weinbergova konceptu po dvanácti letech},
   year = {2012}
}

TY  - JOUR
ID  - 1078735
AU  - Juráček, Jaroslav - Slabý, Ondřej
PY  - 2012
TI  - 6 + 4 znaky maligního nádoru: revize Weinbergova konceptu po dvanácti letech
VL  - číslo 2
PB  - Hlavní výbor Čs. biologické společnosti v Brně
CY  - Brno
N2  - Vznik a rozvoj nádorového onemocnění je několikastupňový a obvykle dlouho trvající proces, v jehož průběhu prodělávají normální buňky genetická poškození. Tato skutečnost společně s dědičnými předpoklady vede k manifestaci transformovaného fenotypu. Při charakterizaci maligního nádoru se však nelze omezit jen na vlastní transformované buňky, ale je třeba vzít v úvahu také fakt, že nádor představuje vysoce komplexní tkáň, jejíž důmyslnost a uspořádanost podle některých autorů převyšuje tu, kterou pozorujeme u většiny normálních tkání. Základním kamenem takové tkáně je vlastní nádorový parenchym, který iniciuje a řídí vývoj onemocnění. Neméně důležitou složkou je ovšem nádorové stroma, které má zejména výživovou a podpůrnou funkci. Zahrnuje především buňky imunitního systému, endoteliální buňky, fibroblasty, případně nádorové kmenové buňky. Nádorové stroma vytváří mikroprostředí nezbytné pro nádorové buňky a pomocí řady mechanismů ovlivňují rozvoj a růst primárního nádoru. Na základě těchto znalostí definovali Weinberg a Hanahan v roce 2000 šest hlavních znaků definujících maligní nádor. Patří sem soběstačnost v produkci růstových signálů, necitlivost k signálům zastavujícím buněčný cyklus, poškození apoptózy, neomezený replikační potenciál, schopnost angiogeneze a tvorba metastáz. Takto nadefinované hlavní znaky maligního nádoru byly po dlouhou dobu široce akceptovány a postupně se z nich staly informace učebnicového charakteru. Nicméně pokrok v oblasti nádorové biologie v posledních deseti letech vedl k tomu, že stejní autoři revidovali v roce 2011 tuto zásadní práci a doplnili ji o další 4 znaky: deregulace energetického metabolizmu, únik před imunitním systémem, genomová nestabilita a mutace a nádorem vyvolaný zánět, přičemž poslední dva označili jako takzvané znaky podmiňující.
ER  -

JURÁČEK, Jaroslav a Ondřej SLABÝ. \textit{6 + 4 znaky maligního nádoru: revize Weinbergova konceptu po dvanácti letech}. 1. vyd. Brno: Hlavní výbor Čs. biologické společnosti v Brně, 2012, 5 s. číslo 2.

Přehled o publikaci