6 + 4 znaky maligního nádoru: revize Weinbergova konceptu po
dvanácti letech

e 2012

6 + 4 znaky maligního nádoru: revize Weinbergova konceptu po dvanácti letech

JURÁČEK, Jaroslav a Ondřej SLABÝ

Základní údaje

Originální název

6 + 4 znaky maligního nádoru: revize Weinbergova konceptu po dvanácti letech

Autoři

JURÁČEK, Jaroslav a Ondřej SLABÝ

Vydání

1. vyd. Brno, 5 s. číslo 2, 2012

Nakladatel

Hlavní výbor Čs. biologické společnosti v Brně

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Přehledové a vzdělávací texty

Obor

30200 3.2 Clinical medicine

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Označené pro přenos do RIV

Organizační jednotka

Středoevropský technologický institut

Klíčová slova česky

onkologie; maligní nádor; Weinbergův koncept

Změněno: 17. 12. 2012 10:47, Mgr. Petra Vychytilová, Ph.D.

Anotace

V originále

Vznik a rozvoj nádorového onemocnění je několikastupňový a obvykle dlouho trvající proces, v jehož průběhu prodělávají normální buňky genetická poškození. Tato skutečnost společně s dědičnými předpoklady vede k manifestaci transformovaného fenotypu. Při charakterizaci maligního nádoru se však nelze omezit jen na vlastní transformované buňky, ale je třeba vzít v úvahu také fakt, že nádor představuje vysoce komplexní tkáň, jejíž důmyslnost a uspořádanost podle některých autorů převyšuje tu, kterou pozorujeme u většiny normálních tkání. Základním kamenem takové tkáně je vlastní nádorový parenchym, který iniciuje a řídí vývoj onemocnění. Neméně důležitou složkou je ovšem nádorové stroma, které má zejména výživovou a podpůrnou funkci. Zahrnuje především buňky imunitního systému, endoteliální buňky, fibroblasty, případně nádorové kmenové buňky. Nádorové stroma vytváří mikroprostředí nezbytné pro nádorové buňky a pomocí řady mechanismů ovlivňují rozvoj a růst primárního nádoru. Na základě těchto znalostí definovali Weinberg a Hanahan v roce 2000 šest hlavních znaků definujících maligní nádor. Patří sem soběstačnost v produkci růstových signálů, necitlivost k signálům zastavujícím buněčný cyklus, poškození apoptózy, neomezený replikační potenciál, schopnost angiogeneze a tvorba metastáz. Takto nadefinované hlavní znaky maligního nádoru byly po dlouhou dobu široce akceptovány a postupně se z nich staly informace učebnicového charakteru. Nicméně pokrok v oblasti nádorové biologie v posledních deseti letech vedl k tomu, že stejní autoři revidovali v roce 2011 tuto zásadní práci a doplnili ji o další 4 znaky: deregulace energetického metabolizmu, únik před imunitním systémem, genomová nestabilita a mutace a nádorem vyvolaný zánět, přičemž poslední dva označili jako takzvané znaky podmiňující.

Citovat

JURÁČEK, Jaroslav a Ondřej SLABÝ. 6 + 4 znaky maligního nádoru: revize Weinbergova konceptu po dvanácti letech. 1. vyd. Brno: Hlavní výbor Čs. biologické společnosti v Brně, 2012, 5 s. číslo 2.

@article{1078735,
   author = {Juráček, Jaroslav and Slabý, Ondřej},
   address = {Brno},
   edition = {1.},
   language = {cze},
   location = {Brno},
   publisher = {Hlavní výbor Čs. biologické společnosti v Brně},
   title = {6 + 4 znaky maligního nádoru: revize Weinbergova konceptu po dvanácti letech},
   year = {2012}
}

TY  - JOUR
ID  - 1078735
AU  - Juráček, Jaroslav - Slabý, Ondřej
PY  - 2012
TI  - 6 + 4 znaky maligního nádoru: revize Weinbergova konceptu po dvanácti letech
VL  - číslo 2
PB  - Hlavní výbor Čs. biologické společnosti v Brně
CY  - Brno
N2  - Vznik a rozvoj nádorového onemocnění je několikastupňový a obvykle dlouho trvající proces, v jehož průběhu prodělávají normální buňky genetická poškození. Tato skutečnost společně s dědičnými předpoklady vede k manifestaci transformovaného fenotypu. Při charakterizaci maligního nádoru se však nelze omezit jen na vlastní transformované buňky, ale je třeba vzít v úvahu také fakt, že nádor představuje vysoce komplexní tkáň, jejíž důmyslnost a uspořádanost podle některých autorů převyšuje tu, kterou pozorujeme u většiny normálních tkání. Základním kamenem takové tkáně je vlastní nádorový parenchym, který iniciuje a řídí vývoj onemocnění. Neméně důležitou složkou je ovšem nádorové stroma, které má zejména výživovou a podpůrnou funkci. Zahrnuje především buňky imunitního systému, endoteliální buňky, fibroblasty, případně nádorové kmenové buňky. Nádorové stroma vytváří mikroprostředí nezbytné pro nádorové buňky a pomocí řady mechanismů ovlivňují rozvoj a růst primárního nádoru. Na základě těchto znalostí definovali Weinberg a Hanahan v roce 2000 šest hlavních znaků definujících maligní nádor. Patří sem soběstačnost v produkci růstových signálů, necitlivost k signálům zastavujícím buněčný cyklus, poškození apoptózy, neomezený replikační potenciál, schopnost angiogeneze a tvorba metastáz. Takto nadefinované hlavní znaky maligního nádoru byly po dlouhou dobu široce akceptovány a postupně se z nich staly informace učebnicového charakteru. Nicméně pokrok v oblasti nádorové biologie v posledních deseti letech vedl k tomu, že stejní autoři revidovali v roce 2011 tuto zásadní práci a doplnili ji o další 4 znaky: deregulace energetického metabolizmu, únik před imunitním systémem, genomová nestabilita a mutace a nádorem vyvolaný zánět, přičemž poslední dva označili jako takzvané znaky podmiňující.
ER  -

JURÁČEK, Jaroslav a Ondřej SLABÝ. \textit{6 + 4 znaky maligního nádoru: revize Weinbergova konceptu po dvanácti letech}. 1. vyd. Brno: Hlavní výbor Čs. biologické společnosti v Brně, 2012, 5 s. číslo 2.

Přehled o publikaci