Doporučený postup diagnostiky a léčby kolitidy vyvolané Clostridium difficile

BENEŠ, Jiří; Petr HUSA a Otakar NYČ. Doporučený postup diagnostiky a léčby kolitidy vyvolané Clostridium difficile. Klinická mikrobiologie a infekční lékařství. Praha: Trios s.r.o., 2012, roč. 18, č. 5, s. 160-167. ISSN 1211-264X.

Základní údaje

Originální název

Doporučený postup diagnostiky a léčby kolitidy vyvolané Clostridium difficile

Název anglicky

Diagnosis and therapy of Clostridium difficile infection: Czech national guidelines

Autoři

BENEŠ, Jiří; Petr HUSA a Otakar NYČ

Vydání

Klinická mikrobiologie a infekční lékařství. Praha, Trios s.r.o. 2012, 1211-264X

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

30300 3.3 Health sciences

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Označené pro přenos do RIV

Ano

Kód RIV

RIV/00216224:14110/12:00062363

Organizační jednotka

Lékařská fakulta

Klíčová slova česky

Clostridium difficile; post-antibiotická kolitida; doporučený postup

Klíčová slova anglicky

Clostridium difficile; post-antibiotic colitis; national guidelines

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno

---

Anotace

V originále

Kolitida vyvolaná Clostridium difficile je střevní infekční choroba různé závažnosti, která může probíhat jako banální průjmové onemocnění, ale také jako život-ohrožující nemoc provázená paralytickým ileem a bolestivým rozepnutím tračníku, přecházející do sekundární sepse (toxické megakolon). Jiným možným projevem této choroby je rekurentní kolitida s opakovanými atakami průjmů, která postiženého jedince vysiluje fyzicky i psychicky. Pro stanovení diagnózy se doporučuje vyšetřit stolici pacienta pomocí dvou až tří mikrobiologických metod. Imunochemický průkaz klostridiových toxinů A a B má sice dobrou specificitu, ale příliš nízkou citlivost, proto se musí kombinovat s dalšími postupy: průkazem glutamát-dehydrogenázy (klostridiový antigen), průkazem C. difficile anaerobní kultivací nebo průkazem pomocí PCR. Další možnou cestou k stanovení diagnózy je endoskopické vyšetření s nálezem charakteristických ostrůvkovitých pablán na sliznici tračníku. Základními léky v terapii klostridiové kolitidy zůstávají metronidazol podávaný orálně nebo parenterálně a vankomycin podávaný orálně, případně nasogastrickou sondou či formou klysmatu. Z nových léků se jako nejslibnější jeví fidaxomycin. Při opakovaných rekurencích se osvědčila transplantace stolice nasojejunální sondou. Výskyt klostridiové kolitidy ve zdravotnickém zařízení vyžaduje jednak zavedení izolačního režimu u nemocného jedince po dobu trvání průjmů, jednak uplatnění zásad surveillance a navazujících opatření, t.j. aktivní vyhledávání, včasnou léčbu postižených a prevenci šíření nákazy na další osoby. Při vyšším výskytu nemoci na oddělení je nutné revidovat preskripci antibiotik.

Anglicky

Clostridium difficile infection (CDI) is a disease of various severity, manifesting itself from mild diarrhea to life-threatening paralytic ileus, painful distension of the large bowel, and sepsis. The other possible manifestation of the disease is recurrent colitis that can exhaust the patient. For establishing the diagnosis, the patients stool should be examined with two or three different microbiological methods. Immunochemic testing for presence of clostridial toxins A and B shows good specificity but poor sensitivity. Thus it must be combined with other methods: stool testing for glutamat-dehydrogenase (clostridial antigen), anaerobic cultivation, or PCR detection. The alternative way to assessing the etiology is coloscopic examination; the disease is ascertained if typical pseudomembrane isles are present in the bowel mucosa. The basic medication against CDI remains metronidazol (in oral or parenteral form) and/or vancomycin (given by oral or rectal route). Fidaxomicin seems a promising drug. Stool transplant via nasojejunal sonde is effective in recurrent course of the disease. In the hospital setting, patients suffering from CDI should be isolated for the whole period of diarrhea. Surveillance rules also should be applied, together with early treatment of symptomatic patients and prevention of speading the infection. Higher incidence of CDI in a ward implies that revision of the local antibiotic prescription habits should be performed.