2012
Das Eindringen der Volkssprache in die byzantinische Literatur als eines der Elemente der asteiotes
KULHÁNKOVÁ, MarkétaZákladní údaje
Originální název
Das Eindringen der Volkssprache in die byzantinische Literatur als eines der Elemente der asteiotes
Název česky
Pronikání lidového jazyka do byzantské literatury jako jeden z prvků asteiotes
Název anglicky
Spreading of vernacular language into Byzantine literature as one of elements of asteiotes
Autoři
Vydání
Frühmittelalterliche Studien : Jahrbuch des Instituts für Frühmittelalterforschung der Universität Münster, Berlin, Walter de Gruyter & Co. 2012, 0071-9706
Další údaje
Jazyk
němčina
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
Písemnictví, masmedia, audiovize
Stát vydavatele
Německo
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14210/12:00062618
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
byzantská poezie; lidový jazyk; 12. století; experimenty; městská a dvorská kultura
Klíčová slova anglicky
Byzantine poetry; vernacular language; 12th century; experiments; town and court culture
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 9. 4. 2013 08:47, Mgr. Vendula Hromádková
V originále
Die ersten byzantinischen literarischen Experimente mit der 'Volkssprache' stellen eigentlich keine wirkliche volkstümliche Literatur dar und ihr Spezifikum ist enge Verbindung mit dem Phänomen der Gönnerschaft. Diese Anknüpfung an die Gönnerschaft hängt meiner Meinung nach mit dem Eindringen der Volkssprache in die byzantinische Literatur eng zusammen und stellt eine der Äußerungen des höfischen und großstädtischen Milieus der Epoche dar, die man in das Konzept der 'urbanitas/asteiotes' einbeziehen kann. Dieses Phänomen, welches in die Zeit der Regierung Manuels I. Komnenos datiert wird, wird anhand dreier Beispiele (Betteldichtung, Begrüßungsgedichte, Manasses' Chronik) näher untergesucht.
Česky
Článek se zabývá experimenty s živým jazykem v byzantské poezii 12. století a jejich společnými charakteristickými rysy. Snaží se dokázat, že jsou jedním z výrazů dobové aristokratické a velkoměstské kultury, a zapadají tak do konceptu urbanitas/asteiotes. Analýze jsou podrobeny tři příklady: 1. žebravá poezie, konkrétně díla Theodora Prodroma a básně s jeho jménem spojované (Ptochoprodromika a takzvaný Manganeios Prodromos), 2. anonymní uvítací báseň pro Agnes z Francie, nevěstu Alexia II. Komnena, 3. veršovaná světová kronika Konstantina Manassa. Na těchto experimentálních dílech se pokoušíme prezentovat charakteristické rysy kultivované byzantské literární tvorby spojené s dvorskou kulturou, která právě v tomto období nachází obdobu v soudobé západní literatuře. Jednou z těchto analogií je právě pronikání živého jazyka do literatury.