Heinrich Schenker: teoretik a editor

SPURNÝ, Lubomír. Heinrich Schenker: teoretik a editor. Musicologica Brunensia. Brno: Masarykova univerzita, 2012, roč. 47, č. 2, s. 80-87. ISSN 1212-0391.

Základní údaje

• Originální název: Heinrich Schenker: teoretik a editor
• Název anglicky: Heinrich Schenker: Theorist and Editor
• Autoři: SPURNÝ, Lubomír (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Musicologica Brunensia, Brno, Masarykova univerzita, 2012, 1212-0391.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: Umění, architektura, kulturní dědictví
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/12:00063025
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova česky: Heinrich Schenker; hudební teorie; editor; Beethovens neunte Sinfonie
• Klíčová slova anglicky: Heinrich Schenker; music theory; editor; Harmonielehre; Der freie Satz; Beethovens neunte Sinfonie
• Štítky: rivok
• Příznaky: Mezinárodní význam, Recenzováno

Anotace

Heinrich Schenker, autor pozoruhodné analytické teorie, byl soukromým učitelem skladby a klavíru. V této studii je však představen jako editor děl německé klasiky. Schenkerova ediční práce je spojena s vídeňským nakladatelstvím Universal Edition . Nedlouho po jeho založení pro něj připravil dvousvazkový soubor vybraných klavírních skladeb Carla Philippa Emanuela Bacha (C. Ph. E. Bach: Klavierwerke, 1903), s doprovodnou publikací Ein Beitrag zur Ornamentik (1903), a transkripci Händelových varhanních koncertů pro klavír na čtyři ruce (G. F. Händel: Sechs Orgelkonzerte nach den Originalen für Klavier zu vier Händen bearbeitet, 1905); z původně zamýšlených dvou svazků byl ovšem realizován pouze první z nich. Již tato zpracování nesla autorův výrazný rukopis, spojující intenzivní studium autografů, spolu se schopnostmi jejich filologického posouzení, a zkušenosti reflexivně zaměřeného skladatele a pianisty. Jeho textově kritické komentáře si rovněž všímají edičních počinů známých hudebníků, kteří vycházeli především z vlastní interpretace či z požadavků cílových uživatelů. Schenkerův vztah k pramenům a k jejich edicím příkladně dokumentují komentovaná vydání, autorem označovaná jako Erläuterungsausgaben, mezi která patří Chromatická fantasie a fuga Johanna Sebastiana Bacha (Chromatische Fantasie und Fuge D moll von Johann Sebastian Bach: Kritische Ausgabe mit Anhang , 1910) a poslední Beethovenovy klavírní sonáty op. 101, 106, 109, 110, and 111 (původně Die letzten fünf Sonaten von Beethoven), které byly zveřejněny jako samostatné svazky v Universal Edition v rozmezí let 1913–1921. Během přípravy sešitů Tonwille Schenker pracoval na souborném vydání Beethovenových klavírních sonát, která, podobně jak tomu bylo u předchozích tisků, vycházela z autografů. Sonáty pak vycházely nejprve samostatně v letech 1921–1923 v nakladatelství Universal Edition (L. van Beethoven: Klaviersonaten: Nach den Autographen und Erstdrucken rekonstruiert von Heinrich Schenker ).

Anotace anglicky

Heinrich Schenker divided his time between private teaching, editorial work and the series of theoretical and analytical works for which he is known today. His oeuvre is represented chiefly by three parts of the work ‘Neue musikalische Theorien und Phantasien’ (Harmonielehre, Kontrapunkt, Der freie Satz), which form a fundamental conceptual apparatus. These parts are joined by other publications, which use Schenker’s original terminology in specific analytical situations (Beethovens neunte Sinfonie, Der Tonwille, Das Meisterwerk in der Musik, etc.). The study ‘Heinrich Schenker: Theorist and Editor‘deals with author’s editorial work. This activity is with the Viennese music publisher Universal Edition associated. For Universal Edition Schenker edited selected keyboard works by C. P. E. Bach (1903) and later J. S. Bach‘s Chromatic Fantasy & Fugue (1910). These editions marked the beginning of a life-long involvement with composers‘ autograph manuscripts, copies, and early printed sources, the contents of which he sought to transmit without editorial intervention, save for footnoted commentary. Schenker’s next major undertaking concerned the last five Beethoven piano sonatas, Opp. 101, 106, 109, 110, and 111, for each of which he planned a single volume containing a Foreword, the complete score, the introduction (analysis, textual commentary, and performance), and secondary literature. His work on the last five sonatas then led to his producing UE‘s new edition of the complete Beethoven sonatas between 1921 and 1923, each edited according to the early sources.